Mazlíček

-29-

Když dosnídáme,zastaví před domem tmavě modrý Mercedes. Richard se zamračí.

"Blázen" lamentuje,zatímco si otírá ústa ubrouskem. "Marlowe,skliďte to prosím" požádá a vstane od stolu. Hospodyně která do teď oprašovala nábytek popoběhne ke stolu a naskládá v rychlosti nádobí na podnos a odnáší ho do kuchyně. Richard si mě prohlédne od hlavy k patě,jako kdyby si nebyl jistý jestli jsem upravená. Zvolil mi černé tričko s motýli a k tomu černé legíny,bylo to na hony vzdálené tomu do čeho mě obvykle oblékal. Stříbrné vlasy mi svázal do dvou culíků.

"Ničeho se neboj,maličká. Budete si hezky hrát" konejší mě Richard,zatímco mě vede do haly a odtud ven. Z auta vystoupí Dorian a spolu s ním dívka s růžovo-bílými vlasy asi mého věku. Má bílá ouška a růžový obojek s velikou rolničkou,zatímco na sobě má bílé tričko a džínové kraťasy s laclem. Na hruď si tiskne plyšového králíka. Podívá se naším směrem a pak se k nám se smíchem rozeběhne.

"Strýčku Richarde!" vyhrkne když se mu vrhne kolem krku. Malinko žárlím,ale jen opravdu malinko. Pluto je taky malinké.

"Ahoj Maxine" přivítá ji Richard a pustí ji,načež se kývnutím pozdraví s Dorianem. Její zvědavý pohled spočine na mě.

"Ahoj?" pronese nejistě. Dívám se na ni a přemýšlím co mám říct.

"Ahoj" zvolím nakonec obvyklý pozdrav. Dorian přijde k nám a vezme dívku kolem ramen.

"Maxine,tohle je Richardova maličká. Miriam,že?" usměje se na mě a já kývnu. Děvče se úplně rozzáří.

"Vážně? Budu si mít s kým hrát!" raduje se a zatřepe králíkem ve vzduchu. Už teď se mi líbí. Richard mě pohladí po zádech.

"Co kdyby jste si šly s Maxine hrát rovnou zlatíčko? My si zatím s Dorianem půjdeme dát kávu". Přikývnu a běžím k zadnímu vchodu do zahrady,Maxine běží za mnou. Mířím rovnou nahoru na hřiště,kam taky jinam. Když tam doběhneme,zůstane jen nevěřícně stát opodál.

" Páni"vydechne."Když jsem tu byla naposledy tak tu tohle ještě nebylo".

"Prý je to tu nově" vysvětlím. "Daddy to chce ještě rozšířit o několik komponentů. Doufám,že to bude pískoviště". Maxine si strčí králíka za přední díl lacla a zamíří rovnou na houpačku. Během houpání si povídáme.

" Jak dlouho jsi jeho little?"zeptá se mě a kýve nohama,aby si udržela rychlost.

"Týden. Vím,nic obdivuhodného" přiznám. Maxine zavrtí hlavou.

"Takový věci neříkej,není to pravda. Každý si to říká,den,týden,měsíc. No a pak je to rok a ty si řekneš: „kam to všechno uteklo?„. Tyhle počáteční pocity si uchovávej. Já jsem s daddym za chvilku 2 roky a ty začátky bych nahned vrátila" .

"Mimochodem,ty máš ráda růžovou?" zeptám se.

"Jo,stejně jako ty černou" usměje se. Možná je o něco starší než já,alespoň na to tedy vypadá. Proto se jí na to zeptám.

"Je mi 18. Seskočíme?". Načež obě skočíme z houpaček. Maxine zamíří k trampolíně a já ji následuji. " Jsem ráda že si Richard někoho našel. My kitten jsme přátelské,máme rády společnost. Bohužel já jich moc nepoznala a ty co znám,no lepší nemluvit"poznamená když si zouvá růžové sandály. Trvá mi déle než si rozvážu tkaničky,ale když se mi to povede tak Maxine už rozpustile skáče za ruku s králíkem. Vlezu za ní a podám jí ruku,načež do druhé vezmu pacičku plyšáka a začneme skákat dokola. Vracím se s tím do dětství. Pištíme radostí,zkrátka jako malé děti,ale to přeci mají oni tak rádi.

"Jmenuje se Ouško" představí mi Maxine králíka. Mám moc ráda plyšáky,ale Richard se ještě nikdy o hračkách nezmínil. Proto i kdybych teď vzala Maxine do svého pokoje,neměly bychom si s čím hrát. Když už jsme obě udýchané tak si na trampolíně lehneme vedle sebe a zase si povídáme. Je s ní zábava,většinu času se smějeme jako trhlé. Slyším kroky,proto zvednu hlavu. Po cestičce nahoru jde Marlowe se dvěma miskami,to už je čas svačinky?

"Pojďte si to sníst" zavolá na nás a my jedna po druhé vylezeme ze síťovaného vchodu a obujeme se. Marlowe sedí na lavičce a čeká na nás.

"Páni Maxine,dlouho jsi tu nebyla" usměje se na ni když si jdeme pro misky. Je to zmrzlinový pohár! Vanilková zmrzlina,dvě sušenky a kolečka banánu vyskládaná kolem misky,vše přelité čokoládovým topingem. Sedneme si s Maxine vedle sebe a jíme zmrzku,Marlowe se zvedne.

"Vidíte jak jste hodné holčičky" pochválí nás a pohladí obě po hlavě,pak odchází do domu. Ještě než to sníme,vyjdou z něj i Richard s Dorianem.

"Je teplo,nechcete do bazénu?" zeptá se nás Richard a zastíní si oči proti slunci. Já jsem všemi deseti pro,ale Maxine váhá.

"Daaddyyyy" zakňourá na Doriana. "Nevzali jsme plavky".

" To přeci nevadí "usměje se Richard. " Moje maličká má dvoje,jedny ti půjčí. Běžte se převléknout". Vezmu Maxine za ruku.

"Tak pojď" pobídnu ji a spolu běžíme do mého pokoje. Je trochu překvapená když vejde.

"Ty nemáš hračky?" ptá se podezíravě,když klečím v šatně u šuplíku a hledám plavky. Zavrtím hlavou.

"Zatím ne. Jsem v tomhle nová,ale možná se to změní. Bude ti to?" zeptám se a podám jí mé staré dvoudílné bílé plavky s modrými proužky. Zkoumá hlavně vrchní díl,prsa má o něco větší než já. Jsme ale skoro stejně vysoké.

"Jo,budou. Děkuji" usměje se a zajde za mnou do šatny. "Převlékneme se tady,ne? Vždyť jsme obě kitten,není se za co stydět". Načež si rozepne lacly a v tu chvíli si stáhne kraťasy. Otočím se k ní zády a přetáhnu si tričko přes hlavu. Mé plavky jsou černé se zlatými přezkami,Richardovi se moc líbily když je kupoval.Opatrně si sundám legíny. Na zadečku mám včerejší čerstvé modřiny.

" Cos provedla?"zeptá se mě Maxine a bradou ukáže na mé pozadí. Rychle si natáhnu spodní díl plavek.

"Rozházela jsem cédéčka".

" To znám. Já minulý týden dala několik plyšáků do pračky protože byly špinavý,bez dovolení ". Otočí se ke mně zády a zvedne si vlasy. Naskytne se mi pohled na dlouhé krvavé šrámy.

" Třicet ran kabelem od sluchátek"vysvětlí a vlasy si pustí.
"Neměla by jsi gumičku? Nesmím si namočit vlasy,chlór by mi tu barvu zmičil"