-9-

17.2K 370 17
                                    

Když se dostaneme domů je už skoro šest hodin.

"Dnes jsem chtěl jet dřív aby jsme tam byly déle.Zítra ten ceremoniál je až od desíti,ne? V kolik budeš muset být ve škole?" zeptá se mě Levi,když v kuchyni narychlo večeříme zeleninový salát.

"V devět" řeknu. Bráška vidličkou vyzobává ze salátu červenou papriku.

"Já mám totiž zítra ranní a jsem s Gillem domluvenej až na půl desátou že odejdu. Budu muset požádat Sama aby tě odvezl s Julií" poznamená. Trochu mě to mrzí,doufala jsem že pojedeme s Levim spolu. No nic,hlavně že tam přijde.

"Radši se běž už oblíknout,kolem tři čtvrtě pojedem" dodá. Vezmu si jídelní hůlkou poslední rajče a pak talíř i hůlky odnesu do dřezu. Při pohledu na telefon zjišťuji že mám necelou půl hodinu. No pěkný.
Vyběhnu nahoru do svého pokoje a zavřu za sebou. Dnes se Julie ptát nebudu. Co si mám vzít,abych ho nějak okouzlila? Něco svůdného? Ježiš to ne. Aby to nebylo moc okatý. Tak jinak,co bych si vzala na sebe aby to nějak pochopil? A je on vůbec takový,líbilo by se mu to co mně?

"Ach jo" povzdechnu si a otevřu skříň.
Hledám něco určitého? Sakra,vždyť já ani nevím. Nakonec zvolím černý crop top s dlouhým rukávem který drží na řetízkových ramínkách a krátké jeanové šortky. A vezmu si k tomu černý tenisky,jo,to bude dobrý. Vlasy se mi nádherně lesknou a tak svěže voní,nemůžu se té vůně nabažit.
Několikrát si je pročešu kartáčem,jsou tak jemné že to jde samo. V koupelně si pak doupravím líčení.Nanesu ještě jednu vrstvu řasenky a pleť zmatním pudrem. Nepoužívám nic než řasenku a světlý pudr který sedí k mé bledé pleti. Občas pak rtěnku nebo linky,zcela výjimečně stíny. Levi mě volá dolů právě v momentě kdy se celá voním značkovým parfémem.

"Už jdu" zavolám do chodby a ještě nanesu parfém na obě zápěstí. Když jdu po schodech,stojí už bráška před domem a nervózně pohazuje klíčky od auta. V rychlosti se obuju a vyjdu za ním ven. Levi zamkne a konečně můžeme jet. Včera jsme jely skoro celou cestu mlčky,dokud Levi nezačal mluvit o tom co mám nebo nemám dělat. Bylo samozřejmé že ho poslechnu. Dnes ale promluví jen co vyjedeme.

"Sluší ti to" pochválí mě. Usměju se.

"Děkuji".

" Není za co. Včera jsi byla fakt skvělá,dnes platí to samé,ano?"řekne aniž by se na mě podíval.

"Ano". Neunikne mi jak se smutně usměje a natáhne ke mně ruku kterou mě pohladí po vlasech.

" Hodná holka"pochválí mě opět a já se musím kurevsky držet abych nezačala vrnět. Teď ne,prosím teď ne.
Ruku zase stáhne a přeřadí,což mě na jednu stranu mrzí a na druhou jsem za to ráda. Zbožňuju když mě někdo hladí,ale tohle je můj brácha,sakra!
Když dorazíme na místo,Levi zaparkuje tam kde včera a jdeme stejnou cestou. Před klubem stojí snad víc lidí než včera,alespoň mi to přijde. Projdeme s pozdravem kolem Adama a on nám otevře dveře. Tak jestli mi venku přišlo že jich tam bylo víc,tak tady jich je minimálně 3x tak víc jak včera. Řeknu to Levimu,když mne vede k baru.

"To ještě nic není" zasměje se bratr. "Máš to vidět o víkendech nebo když je nějaká akce. Tohle je oproti tomu nic". Razí mi cestu a já jdu krůček za ním. Najednou ale stojíme. Vykloním se do strany abych viděla a hned vím proč. Před bráškou stojí jakýsi vysoký potetovaný svalnatec který mu neuhnul. Z fleku by mohl právě teď vylézt z vězení,protože přesně tak vypadal a hlavně se tak tvářil.

" Na co čumíš?"oboří se nahlas na Leviho,aby přeřval hudbu. Neviděla jsem bráškovi do tváře,ale slyšela jsem co mu řekl.

"Buď tak laskav a ustup" vyzval ho klidným hlasem,z kterého čišela autorita a respekt. Muž se zamračil.

MazlíčekKde žijí příběhy. Začni objevovat