Mazlíček

-50-

Stojím v hale vyklepaná jako drahý pes. Před necelými dvaceti minutami Ron psal že vyjíždějí z nádraží. V závorce bylo několik zděšených smajlíků,dle toho hádám že babi je v ráži. Richard je sice klidný,ale přijde mi že až moc. Opírá se o zábradlí a bez zájmu sleduje dveře. Ach,kdyby jsi tak věděl. Z venku se ozve odletující štěrk,přesně tento zvuk nastane když auto vjíždí do dvora. Nadechnu se z plných plic,abych si dodala odvahy. Nechť nastane Armageddon. Hlavní dveře se otevřou a do domu vstoupí moje babi. Na sobě má červený kostýmek a nese si kabelku stejné barvy. Tváří se neutrálně,ale tenhle pohled já znám. Ron se objeví za ní a vyšle k Richardovi zoufalý pohled,což on přejde jen pokrčením rameny načež nasadí zářivý úsměv.

"Dobrý den. Jmenuji se Richard Maxwell madam a jsem přítelem Miriam. Velice rád Vás poznávám". Babi si ho sjede podezíravým pohledem.

" Já Vás znám Richarde"odvětí. "Vy a Sammy jste se od mala přátelili s Levim. Nemám pravdu?". Páni,ona má fakt jedinečnou paměť. Richard přikývne.

" Přesně tak". Babi kývne.

"Tak,alespoň jste mě přivítal dříve než ta moje povedená vnučka" přísně se na mě podívá a já se trošku přikrčím.

"P-promiň. Ahoj babi" špitnu a jdu ji na přivítanou dát pusu na tvář. Strpí ji s pevně semknutými rty,asi se opravdu zlobí. Ve vstupu do jídelny se objeví Marlowe a za pochodu si uhlazuje zástěru dlaněmi.

"Dobré odpoledne madam" vysekne drobné pukrle pro babi,pak se podívá na Richarda. "Kam mám přinést čaj,pane Richarde?".

" Nahoru do společenské místnosti"odvětí. "Prosím následujte mě". Načež se vydá po schodech a já s babičkou v zádech jdu za ním.

" Nemám v plánu se zdržet dlouho. Jen než Levi skončí v práci,pak si pro mě přijede "řekne babi a přidržuje se naleštěného zábradlí zatímco stoupá po schodišti. Na svůj věk má fyzičku dobrou,i přesto však slyším její sýpavý dech. Schody jí dělaly problém co si pamatuji,u sebe doma má u schodiště elektrické křeslo které jí usnadňuje pohyb mezi patry. Jako malá jsem ho hodně užívala,protože mě bavilo jezdit bezúčelně nahoru a zase dolů. Ve společenské místnosti, která je hned vedle mé herny ,se usadíme do kožených křesel kolem nízkého proskleného stolku. Richard se na mě mlčky dívá když si místo k němu sednu do křesla vedle. Babi se hnusí projevy náklonnosti na veřejnosti,o to více před návštěvami. I kdybych si na jeho klín chtěla stokrát sednout,nejde to.

" Jaká byla cesta?"usměju se na ni. Nereaguje,místo toho se rozhlíží po místnosti. Čekala jsem že mě bude ignorovat,dělá to tak vždy když se zlobí. Ale na Leviho ne. To je její sladký chlapeček. Richard ji zamyšleně pozoruje,vypadá jakoby si nemohl vybrat co si o ní myslet.

"Zdědil jsem tento dům po rodičích" pronese náhle směrem k ní. Babi sebou trhne a upře na něj nevěřícný pohled.

"Jak jste věděl že nad tím přemýšlím?" nechápe. Richard s úsměvem pokrčí rameny.

"Je to má zvláštní schopnost odhadování lidí a jejich myšlenek". Dovnitř vstoupí Marlowe s podnosem. Babi ji pozoruje, jak pokládá tác na stolek,rozdá před každého šálek a krájí koláč.

" Vy jste tady hospodyně,drahá?"zeptá se a Marlowe vzhlédne. Z drolu se jí uvolnilo několik bělostných pramínků které jí nyní lemují obličej.

"Ano madam. Již 24 let sloužím této rodině" řekne se vší formalitou. Takhle se většinou nechová. Je zdvořilá,ale nikdy ne tímhle způsobem. Babi jí však už dále nevěnuje pozornost. Konečně se totiž rozhodla že se bude věnovat mně.