Mazlíček

-80-

*pohled třetí osoby*

"O čem jsi chtěl mluvit?". Nathalie postavila před Richarda na stůl čaj a posadila se naproti němu na taburetku. Když jí hned z rána volal že by si potřeboval promluvit, pozvala ho k sobě na snídani.
"Stalo se něco mezi tebou a Miriam? To kvůli včerejšku?". Richard odložil talířek s lívanci na stolek a napil se čaje.

"To není ten důvod. Ale se včerejškem to souvisí. Mohu poprosit cukr?". Nathalie vstala a zmizela v kuchyni.

"Kdo by byl čekal, že ke sladkým lívancům budeš potřebovat i sladký čaj" poznamenala když se vrátila s cukřenkou a posadila se zpět na taburet.

"Děkuji. Jde spíše o Lauru". Nath protočila oči.

"Doufala jsem že tuhle větu od tebe už nikdá neuslyším. No o co jde?".

"Děvčata se včera zmínila že začala pít a pohybovat se v ne moc dobré společnosti. Co o tom víš?".

"Už včera jsem řekla že nic". Richard pozvedl obočí.

"Tohle na mě nezkoušej Nathalie. Nepoznali jsme se včera abych nevěděl, že mi něco tajíš".

"Já nic netajím. Jen jsem se rozhodla, že dokud ona neudělá něco čím by mě donutila to prozradit tak si to nechám pro sebe. Ona je připosraná strachy že bych mohla začít mluvit, proto kolem mě našlapuje po špičkách".

"Řekni mi to prosím"požádal ji." V této chvíli by mi to hodně pomohlo". Nathalie se natáhla pro talířek s ovocem a vzala si jablko.

"V této chvíli?".

"Ano. Dospěl jsem k momentu kde silně zvažuji její propuštění". K jeho překvapení se rozesmála. "Co je na tom vtipného?".

"Vtipné je, že mi tohle říkáš s vážnou tváří" opáčila Nath. "Sám dobře víš, že to neuděláš. Bylo by ti to líto protože stejně jako já víš, že ona se rukama ani hlavou neuživí. Ona se dokáže živit jen tělem".

"Tady ale jde o můj nynější vztah s Miriam" namítl. "Včera jsem to jasně viděl, Laura je stále v pohotovosti. Nesmířila se s tím že jsem ji nechal a je plně rozhodnuta udělat cokoli aby mě získala zpět. Když jde o mou malou holčičku, jde veškerá empatie stranou".

"Takhle se mi líbíš" libovala si Nathalie. "To je slovo do pranice".

"Takže chápeš že potřebuji důvod abych ji propustil. Neřeknu že to mám od tebe, neboj se. Zařídím to tak, aby to nezjistila. Ale jestli nějak porušila nastavená pravidla, potřebuju to vědět".

"No.. Tak z toho co ti řeknu si sedneš na prdel. Protože to je tak vážný provinění proti tvým pravidlům, že bych raději měla jít zamknout dveře,protože až to uslyšíš tak vyletíš z kůže. Slib mi tedy, že zachováš klid. Alespoň pro teď. Nekažme si pěkné ráno ".

" Slibuji". Nathalie vstala z taburetu a donesla si z ložnice mobil. Poté se posadila vedle Richarda.

"Co se týče pití, začala vážně dost. Pije i během pracovní doby, několikrát nalitá usedla i za volant".

"To jí nikdy nezastavili?" podivil se Richard, ale Nathalie ho zvednutím dlaně utlumila.

"Nech mě domluvit. To víš že jí zastavili. A ne jednou. Ale víš, můj milý, jak z toho vyvázla? Protože se pokaždé označila za přítelkyni pana Maxwella. I dávno po rozchodu".

"Nechali jí jet, protože mysleli že patří ke mně.." hlesl Richard nevěřícně.

"Přesně tak. Časem její auto přestali stavět úplně. Ale to je, bohužel, jen špička ledovce. Začala si hrát na zlatokopku. Ale to v takové míře, že to až hezké není. Ty si jistě pamatuješ toho security co k nám chodil? Děvčata mu přezdívala Baloo".