-43-

13.5K 329 90
                                    

Když ráno vyjdu z koupelny,stojí Richard přede dveřmi.

"Pokud nebudeš mít nic proti,nasnídáme se opět venku. Stelan nás vzal na 9" řekne. To proto mě budil tak brzo? Než stihnu cokoli říct,vezme mě za ruku a vede dolů ze schodů. Stále mi neřekl kam nebo proč tam jedeme. A asi ani nemá cenu se ho ptát.

"Kam by jsi se pak chtěla jet najíst?" zeptá se,když vyjíždíme z brány. Dnes zvolil bílé BMW,povětšinou ale jezdí tím černým. Tohle vydává jiný zvuk,takový agresivnější a hvízdavý a jezdí o dost rychleji. V tom černém to ještě zvládám,z tohoto se mi zvedá kufr.

"To je jedno" hlesnu jen,abych nemusela moc mluvit. Ať už je to za mnou! "Musíš jezdit tak rychle?".

" Můj otec byl závodník,babe. Jezdil rallye. Vždycky mi říkal :„smrt jezdí rychle,nenech se chytit” ". Jakoby chtěl dostát svého slova tak vletí do zatáčky a projede ji bokem. Já vidím všechny svatý!

" A co se s ním stalo?"zeptám se přidušeně,protože mám pocit že snad každou chvíli omdlím. Zatínám nehty do sedačky a snažím se ze všech sil udržet na místě.

"Nejel dost rychle a smrt ho dostihla" pronese zcela vážně a nechává si projet volant pod rukama aby vůz srovnal. "Tohle auto mi dal k 20 narozeninám. Je čipovaný a odlehčený,proto to tak letí. Mám zpomalit?".

" Pěkně prosím!". Sešlápne brzdu a přeřadí na nižší stupeň,dál v cestě pokračujeme klasickou povolenou rychlostí. "Děkuji" oddechnu si a snažím se uklidnit rozbouřený žaludek. Usměje se.

"Není za co babe,stačilo říct". Na další křižovatce odbočí doprava a pak zaparkuje u nízké světle modré budovy,ze které právě vychází dvě těhotné paní. Ta jedna za ruku vede malého chlapečka,tipuju mu tak dva roky. Richard vystoupí,ani si mě nepřipne na vodítko. Bral ho s sebou vůbec? Když zamkne auto,zkusím ho vzít za ruku. Jemně si se mnou proplete prsty a přitáhne k sobě,aby mě políbil na čelo.

" Kam to jdeme?"vyzvídám,když mne vede k budově do které právě zašla další žena. Neodpoví,jen zavrtí hlavou jako že se moc starám. Ale daddyyyyyy. U vchodu visí  nade dveřmi cedule. A z toho co je na ní napsáno se ve mně všechno sevře tak jako pokaždé před tím.

"Gynekologie?" kníknu vyděšeně a zapřu se  nohama o zem,což ho donutí zastavit.

"Neboj se zlatíčko" chlácholí mě a pohladí po tváři."Jen potřebuji aby tě prohlédl zda je vše v pořádku ".

" Já mám vlastního gynekologa. Doktora Mayera "namítnu. Richard se zamračí a srovná mi ouška.

"  Mayer je prase. Věř mi,chodí do klubu pravidelně každé úterý a pátek. Laura je jeho největší poklad a z toho co mi děvčata řekla vím že je to lidská krysa. Stelana znám léta,vím že je spolehlivý a diskrétní ". Na to už nic nemám,jen ho poslušně následuji dovnitř. Vím že má s Mayerem pravdu. Oplzlé řeči a nevybíravé otázky doprovázely každičkou mou návštěvu. Právě z toho důvodu je pro mě gynekologie noční můra.

" Dobrý den dámy "pozdraví s úsměvem Richard když vejdeme do čekárny. Sedí tu tři ženy,jedna z nich je těhotná a vypadá že každým dnem by to na ní mělo přijít,soudě podle velikosti břicha. Zasmějí se a pozdraví nazpět. Posadí se na židli vedle těhotné paní a stáhne si mě na klín.

" Kde jsou ty časy když si mě Dan také tak dával na klín "řekne žena té co sedí vedle ní a ovývá si u toho časopisem obličej. " To už snad ani není pravda". Dveře se otevřou a do čekárny nakoukne sestřička. Pohledem přejede osazenstvo a zastaví se na Richardovi.

MazlíčekKde žijí příběhy. Začni objevovat