Mazlíček

-73-

Když se mi vrátí zrak, jako první vidím svůj vlastní odraz v zrcadle naproti mě. Sedím na zemi. Co... Co se stalo? Ben leží kousek ode mě a chrčí.

"Chcípáku zkurvenej"ozve se vztekle z druhé strany. Richard. Ano, je to Richard. Stojí tam a v očích se mu zrcadlí vztek. Děvčata ho pevně drží a snaží se ho odtáhnout dozadu.

" Richie neblbni, zabiješ ho! "vyhrkne Betty. Pak otočí hlavu a něco křičí dozadu. Nevím zda vnímám , nedokážu si nic vybavit. Přibíhá Ron.

" Kámo ser to, fakt". Vezme ho za ramena, přeci jen ho udrží lépe než děvčata. Richard zrychleně dýchá, několik pramínků vlasů vlhkých potem mu spadají do čela. Má jen košili a na pravém rukávu červenou skvrnu. Jako... Jako krev? Ben se těžce nadzvedne na loktech, přes sklíčko brýlí se mu rozjela obrovská prasklina, z nosu mu teče krev. Začínám pomalu přicházet k sobě. Držel mě pod krkem, tiskl ke stěně. Richard ho nejspíš praštil.. Ale jak? Pamatuji si ránu a pak nic. I když... Rozklepanou rukou si sáhnu dozadu na hlavu. Pak ji spustím,dost to bolí.

"Da-Daddy..." zakňourám při pohledu na prsty špinavé od krve. Nikdo z přítomných mi doteď nevěnoval pozornost, Richard byl zaslepen vztekem a ostatní měli co dělat aby ho udrželi od Bena. Jeho výraz zjemní, vytrhne se Ronovi a padne na kolena vedle mě.

"Ale ne, to ne. Ježiši. Pojď sem zlatíčko, není ti nic?".

"Richie.. Podívej" vzlykne najednou Betty a ukazuje na zrcadlo za mými zády. Richard se podívá nahoru.

"Chyť se mě" řekne najednou. Pomalu mu obtočím ruce kolem krku, on si mě vyhodí do náruče a vstane. Do zrcadlovky vběhne Nathalie.

"Slyšela jsem hluk, děje se..Do prdele!" zasakruje když téměř zakopne o ležícího Bena. Sjede celou situaci očima a myslím že jí dojde o co tu šlo. Pak se podívá přímo na Richarda.

"Odnes ji dozadu" řekne mu, ale myslím že by to udělal tak jako tak. Když se otočí a zamíří se mnou do společenské místnosti,všimnu si obrovské praskliny na zrcadle v místě kde jsem měla hlavu ve chvíli kdy se ozvala ta rána. Bylo to... Jako tříštějící se sklo, ano, přesně tak to znělo. Richard se mnou zahne za roh, takže stopy krve a pár mých vlasů v oné prasklině vidím už jen letmo.

****************
Sedím v křesle zatímco se mi Lucy něžně jednou rukou probírá vlasy a v druhé drží rozsvícený telefon,Betty z nich u toho opatrně vytahuje motýlí sponky a vkládá mi je do nastavené dlaně. Julia mi klečí u nohou a drží mě za ruku.

"Na šití to není a střepy také nevidím" pronese po chvíli Lucy. "Jen to vyčistím a mělo by to být v pořádku". Richard sedí ve svém křesle a v koutku úst má cigaretu. Nathalie klečí před ním a ošetřuje mu ruku.

"Za to tady to je lahůdka" povzdechne si při pohledu na jeho rozbité krvácející klouby. "Nevypadá to dobře Richarde, budeš muset do nemocnice". Vyndá si cigaretu z úst, ruka se mu klepe.

"Ne. Jen mi to vyčisti a ovaž, nic víc nechci" pronese chraptivě. Nath si povzdechne a podívá se na Juliu.

"Zajdi prosím za Teddym,ať donese nějaký alkohol" požádá ji a Julia okamžitě odbíhá. Ve dveřích se ale málem srazí s Ronem který vede Bena jako vězně na popravu. Byl s ním na toaletách aby si omyl obličej a pak ho přivedl na kobereček. V ruce si nese prasklé brýle a sveze se do křesla kam mu Ron ukáže. Betty mi položí do dlaně posledního motýlka a přejde k němu. Než kdokoli stačí zareagovat, vlepí mu facku takovou že mu hlava cukne do strany.

"Nemyslím si že by tě praštil málo,ale tohle jsi si zasloužil. Pro tvou informaci, já končím. S tebou, se vším. Měním si číslo. Až půjdeš, odneseš sebou tohle". Hodí mu k nohám igelitovou tašku.
"Všechny dárky co jsem od tebe kdy dostala, oblečení, obojky, všechno. Nechci nic, co jsi kdy měl v rukou které jsi vztáhl na tu malou. Je mi z tebe špatně! ". Pak upře oči k Richardovi, bojuje se slzami.
"Kdyby to nevadilo, já půjdu". Chápu jak je to pro ni těžké. Bena milovala, i když se k ní nechoval zrovna nejlépe. Richard přikývne.