Mazlíček

-69-

Probudí mě hlasitý hovor. Polekaně zvednu hlavu a rozhlédnu se po ložnici, ale Richarda nikde nevidím.

"Daddy?" zamumlám rozespale, ale bez odpovědi. Otevřenými dveřmi ho zahlédnu jak rázuje po chodbě a telefonuje.

"Tak to si snad děláš.. Ty vole. Jak dlouho o tom víš? To mě nezajímá, já se tě ptám jak dlouho to kurva víš. Doriane to není vtipný, já teď opravdu nemůžu". Oh, Dorian? Dlouho se s Maxine neukázali. Opatrně se posadím, jsem úplně rozlámaná. Dal mi včera zabrat, ne že ne.

"To jsi mi ale měl říct dřív" pokračuje Richard v rozhovoru a rázuje z jednoho konce chodby na druhý,vypadá opravdu rozzlobený.
"Nejsem uraženej, jen nasranej. Víš že nesnáším takovýhle nárazovky. Fajn, dobře. Do dvou hodin tam budeme když nebude nějak extra provoz, ale budu muset jet jako prase. Až dorazí, zkus ho zdržet, díky. Tak zatím". Téměř ve stejnou chvíli v jakou se s Dorianem rozloučí slyším jak vchází do herny. Protřu si oči, mám je z nedostatku spánku oteklé. Kolik je vůbec hodin? Rozsvítím displej mobilu, to je teprve půl šesté? Nespala jsem ani čtyři hodiny. Zaslechnu kroky a do ložnice se vrátí Richard.

"Dobré ráno zlatíčko, to je skvělé že už jsi vzhůru" usměje se na mně a položí mi na postel hromádku oblečení. "Šup, oblékni se a jdi se upravit, za dvacet minut odjíždíme. Volal mi Dorian ohledně nějaké náhlé důležité schůzky, Maxine se na tebe moc těší". Dvacet minut? Pěkný. Vyhrabu se spod deky, vezmu si hromádku a pomalu se vydám do koupelny. To nestíhám ani sprchu,sakra. Opláchnu si obličej ledovou vodou, snad mi ta oteklá víčka alespoň trochu splasknou. Vybral mi černé obtaživé tílko s výstřihem do U a k tomu šedou tylovou sukni se stříbrnými hvězdami. Akorát tanga mě překvapila, jsou tmavě šedá s krajkovaným předkem. Ta nejsou moje... Váhám, ale nakonec si je neobleču. Nevezmu si je, to raději půjdu bez. Ale pro jistotu si je vezmu s sebou, abych měla důkaz až na to přijde řeč. Jsem z toho poměrně rozhozená. Když nejsou moje, kde se tady vzaly? Když si vyčistím zuby, nanesu si řasenku a lehce popudruju obličej. Tak,snad je to v pořádku. Ve finále se ještě navoním parfémem od Richarda a složená tanga si strčím za pas sukně, teprve pak opustím koupelnu. Najdu ho v ložnici, jak si dopíná košili.

"Oh, už jsi hotová maličká?" usměje se když vejdu a sjede mě pohledem. Dopne poslední knoflík a přejde ke mně. "Moc ti to sluší kotě" pošeptá mi do ouška, když mě něžně vezme kolem pasu a přitáhne k sobě. Vzdychnu, když mi rukou sjede na zadek. "Ohnul bych tě klidně znova, teď a tady". Celá se napnu a dychtivě očekávám pokračování, když mě něžně plácne.
"Ale bohužel spěcháme" pronese se smíchem když se odtáhne.

"Daddyy, ty mě zlobíš!" zakňourám nespokojeně,ale on si jen přejede jazykem po rtech.

"To neznamená, že si tě neužiju po cestě " pronese. "A teď šup, běž si sednou do auta, je přistavené před vchodem. Já hned dojdu". Poslechnu a vyrazím ke schodišti. Vchodem ze zahrady právě do haly vejde Marlowe.

"Dobré ráno" pronese udiveně když mě uvidí již oblečenou, většinou takto brzy nevstávám. "Děje se něco?".

"Odjíždíme, mám si jít sednout do auta" řeknu a v rychlosti ji obejmu na přivítanou. Vyprovodí mě ven, kde nasednu do Světlušky zatímco ona stojí a čeká až přijde Richard. Něco je s ní jinak, možná špatně spala? Nechám pootevřené dveře abych popřípadě slyšela co si budou říkat. Vím, nemělo by se to, ale Marlowe vypadá opravdu divně. Snad nechce skončit, to by byla moje smrt. Najednou ze dveří vystartuje Richard s černým pokovovaným kufříkem.

"Oh, Marlowe, už jste vzhůru?".

"Ano, jako každé ráno touto dobou. Odjíždíte?". Richard hodí kufřík na zadní sedačky a ještě kontroluje stav pneumatik.