Mazlíček

-20-

Nedokáži vstřebat co mi řekla. Ona...ona a můj bratr? Bože můj! A já myslela že je sám.

"To je super" usměju se a myslím to vážně. Rosalie se  zatváří překvapeně.

"Opravdu? Nezlobíš se že ti to neřekl dřív?" zeptá se,ale já zavrtím hlavou.

"Vůbec ne. Trápilo mě že kvůli mě neměl čas na svůj vlastní život. Zatímco ostatní kluci chodili na party on vždy spěchal domů za mnou. Jsem šťastná že není sám". Rosalie do očí vstoupí slzy. Vstane a přejde ke mně,aby mě hned na to objala.

" Měl pravdu. Ty jsi opravdu strašně fajn holka"říká mi. Přitulím se k ní,je oproti mě dost vysoká.

"To ty taky. Tak se mi o brášku hezky starej když tam teď nebudu" usměju se na ni,když se odtáhne. Otírá si opatrně slzy konečky prstů aby si nerozmazala líčení.

"Neboj. Tohle...tohle jsem opravdu nečekala. Oba jsme se bály jak zareaguješ až to zjistíš. Chtěl mě už několikrát přivést k vám,ale vždy to na poslední chvíli odřekl s tím že není připravený ti to říct" vzlyká. Je nádherná i když pláče. Betty jí podá kapesník a ona si jím opatrně otře oči.

"Tohle se musí zapít" culí se Becky a dojde k miniledničce v rohu,odkud vytáhne flašku melounové vodky. Lucy ze stolku kde je i ovoce vezme čtyři panáky a Becky do každého z nich nalije.

"Na" řekne když mi jeden podává. Znejistím.

"Já nevím jestli můžu. Daddy...tedy Richard mi neřekl jestli můžu". Betty mávne rukou.

" Tohle není nic špatného. Klidně ho oslovuj daddy,my už budeme vědět o koho jde"culí se." Tak děvčata,na nové začátky". Pozvedneme panáky.

"Na nové začátky!" zopakujeme po ní přípitek a všechny se napijeme. Pálí mě to v krku a tělem se mi rozlije příjemné teplo. Nikdy jsem nepila nějak moc,jen míchané slabé nápoje a tak,ale tohle byl vůbec můj první panák. Usadíme se zpátky na místa a holky si začnou povídat. Rosalie sedí se mnou v ušáku a drží mě za ruku,zatímco já se rozhlížím kolem. Mou pozornost upoutá stěna naproti dveřím vedle které jsou toaletky. Jsou tam čtyři dlouhé poličky na nichž jsou plyšová zvířátka,umělé i usušené květiny,vonné svíčky,bonboniéry, různé balíčky a doplňky. Celá stěna je pak pokryta fotkami a novinovými članky.

"To je naše stěna slávy" usměje se Rosalie když si všimne jak se tam dívám. "Všechny ty věci jsme dostaly od zákazníků,návštěvníků a mecenášů". Vstanu  přejdu ke zdi abych si to prohlédla zblízka,ona jde za mnou. Na fotkách jsou většinou ony a zaměstnanci klubu. Na jedné je pak s nimi i Richard,drží kolem pasu Rosalii a Betty které se drží s Becky a Lucy. On stojí uprostřed a usmívá se. Na další fotce sedí Becky na baru a Teddy za ním pózuje s vypláznutým jazykem. Pak ale narazím na fotku která jakoby tam nepatřila. Je to fotka baletky v bílých šatech která tančí na pódiu. Světlé vlasy má vyčesané do perfektního drdolu. Když se podívám blíž,poznám ji.

" To je Nathalie"vydechnu ohromeně. Rosalie přikývne.

"Ano. Tančila v městském divadle. Měla úžasný talent".

" Proč přestala? "zeptám se. Vím že baletky sice chodí do důchodu brzo,ale Nathalii nemůže být víc jak 25. To je nejlepší věk. Rosalie si povzdechne.

" Byla úžasná. Už od malička tančila,jakoby se pro nic jiného ani nenarodila. Časem se vypracovala až na vrchol. Lidé ji milovaly,vždy sklízela ovace že div nespadlo divadlo. Tam se také seznámila s Richardem a staly se z nich dobří přátelé. Ale jejím největším fanouškem byl její přítel. Ti dva se milovali jako nikdo,neznám nikoho kdo by spolu byl raději než oni. On byl voják,ona baletka. Před třemi lety zmizel v akci. Nathalie byla šílená smutkem a chtěla se zabít. Bylo by se jí to povedlo,kdyby Richard nevyrazil dveře v koupelně u ní doma kde se podřezala. Odvezl ji do nemocnice kde ležela skoro tři měsíce. Když se pak uzdravila,už nebyla schopná tančit. Podle doktorů ztratila moc krve,ale to není tím. Už neměla pro koho se snažit,už neměla pro koho žít. Z divadla ji vyhodili jako chcíplou myš. Richard jí nabídl práci tady,kde by se mohla opět kreativně projevit. Přijala to,ale nikdy se nestala plnohodnotnou společnicí. Celé ty dny se nechává zavírat do té klece. Je uvnitř zlomená takovým způsobem,že není nic horšího "zakončí své vyprávění a konečky prstů jemně přejede po fotografii. Do očí mi vstoupí slzy,její životní příběh mě opravdu zasáhl. Teď už chápu ten její bolestný výraz,ty smutné oči. A za to jí obdivuji ještě víc. Ozve se zaklepání a dovnitř nakoukne Ron.

" Betty,máš práci na 5. Miriam,Richard tě volá"řekne. Betty vstane a načechrá si zrzavé lokny.

"Kdo to je,Rone?" zeptá se ho,ale on pokrčí rameny.

"Nevím,ale chodí sem často. Takový vysoký hromotluk,na rukou vikingský tetování" řekne a čeká,až půjdu s ním. Já se ještě v zrcadle na rychlo upravuji a pak spolu s Betty vyjdu za ním na chodbu.

"To bude Dereck. Říkal že přijde,ale u něj člověk nikdy neví. Zatím ahoj,Miriam" usměje se na mě předtím než vyběhne do zrcadlové chodby a zmizí mi z dohledu. Ron mě vede do prostředních dveří,jdu krůček za ním s prázdnou skleničkou v ruce. Šatnou jen projde a hned vchází dovnitř. Richard sedí na svém místě v čele, sako má přehozené přes křeslo a rukávy košile vyhrnuté. Krom něj už je v místnosti jen Samuel a Ben.

"Kurva" uleví si Ben když vejdu. "Ty jsi z ní udělal fakt kočku. Ne že by předtím nebyla pěkná,ale teď je fakt kus!". Richard se zamračí a poklepe si na stehna.

" Zapomínáš že mluvíš o mé maličké"usadí ho ledovými slovy když si mu sednu na klín. Ben něco zamumlá a odvrátí se.

"Kde je bráška?" zeptám se smutně. Richard mě pohladí po tváři.

"Je mi to líto maličká,ale Levi se omluvil že dnes nedorazí. Je unavený z práce,měl dvanáctku. Ale poslal ti po Samovi tvé jídelní hůlky" řekne a podá mi je. Porcelán mi příjemně chladí dlaň. Richard se natáhne na stolek a podá mi talířek s logem klubu na kterém je vanička s hranolkami a dvě malé mističky s majonézou a kečupem.

"Papej zlatíčko,kvůli té brzké schůzce jsi se ani nestihla navečeřet"usměje se na mě a já ho vděčně políbím na tvář,umírám hlady.

" Děkuji daddy"špitnu když se pustím do jídla.

"Už jsi dopila maličká? Copak by jsi si dala?" zeptá se a zmáčkne zvonek,kterým přivolá Teddyho.

"Něco studeného,pěkně prosím. Je mi strašné horko". Richard přikývne.

" Musel jsem si sundat sako,jinak bych se v něm uvařil. Vypověděla totiž klimatizace víš? Zítra musím zavolat někomu ať se na to podívají,nebo takhle to nepůjde ". Když se k němu skláním abych mu dala hranolku,vidím jak se mu na čele lesknou kapičky potu. Do místnosti vejde Teddy a ruce si otírá do útěrky.

" Ano?"zeptá se se zdviženým obočím.

"Udělej Miriam i mě něco studeného prosím" požádá jej Richard.

"Ledovou tříšť,daly by jste si?".

" To zní dobře. Oběma bez alkoholu jo?"usměje se na něj,načež Teddy s našpulenými rty odchází. Sam náhle vstane. Za celou dobu ani jednou nepromluvil,přijde mi nějak zamyšlený.

"Já už půjdu,slíbil jsem mámě že před desátou budu doma. Jo Miriam,Julia ti vzkazuje že jí máš odepsat jinak že si jí nepřej". Na tváři se mu objeví záblesk úsměvu. " Tak zatím ". Odepsat Julii. No sakra,na telefon jsem se od rána nepodívala. Julia mě zahrabe!