"Proč jste mě nevzbudily dřív?" ptá se Ron, zatímco si přetahuje přes hlavu tričko. V rychlosti s jakou vyletěl z domku se nestihl ani obléknout.
"Marlowe chtěla ať tě necháme spát" vyrážím ze sebe, zatímco se s Juliou snažíme držet s ním krok z kopečka dolů na zahradu kde už čeká Marlowe.
"Viděli ho na kolonádě" řekne mu. Ron si upraví pásek na kalhotech a pak se skloní aby si zavázal tkaničku.
"Tam mají výbornou zmrzlinu" řekne, když se opět narovná. Marlowe na něj zůstane nechápavě zírat.
"My se snažíme najít jakoukoliv stopu která by nás k němu dovedla a ty řešíš zmrzlinu?" optá se ho nevěřícně, ale Ron se jen pousměje.
"Špatně jste mě pochopila. Vozil jsem ho tam na zmrzlinu milionkrát, klidně i dvakrát denně. Je tam malinká cukrárna, ale mají snad padesát příchutí zmrzliny. Dělají si ji samy a poctivě, není divu že se po ní Richard může utlouct. Kdy přesně ho tam viděli?".
" Je to prý asi dvacet minut"odvětí Julia.
"V tom případě vím kde ho najdu". A okamžitě zamíří ke garáži.
"Můžeme jet s tebou?" vyhrknu naléhavě. Nepřežiju to jestli budu muset čekat doma jestli ho opravdu najdou. Ron se zastaví a s Marlowe si vymění nejisté pohledy. Nakonec ale mávne rukou, aby jsme šli za ním. Sedáme si dozadu zatímco Ron spěšně kontroluje pneumatiky a pak dosedá za volant.
"Připoutat a dobře se držte. Budu muset jet dost rychle aby jsme ho tam stihly" varuje nás ještě, než ovladačem otevře vrata garáže i hlavní bránu a vyjedeme ze dvora.
******************
Když dojedeme na místo, nikdo tam není. Je to malý plácek s piknikovým stolem u velikého stromu obsypaného třešněmi za nímž je zábradlí aby někdo náhodou nespadl do kamenitého srázu pod ním.Ron tiše zanadává když odstavuje auto u kraje a vystoupí. Odpoutáme se a také vyjdeme ven. Oči se mi zalijí slzami. Tohle ne, nezvládnu takový citový nápor. Ron s rukama v kapsách přejde blíž ke stolu.
"Byl tady" pronese náhle při pohledu do odpadového koše. "To navrchu je kelímek z té cukrárny o které jsem mluvil. Z nějakého důvodu nejí kornoutky, vždycky si to nechává dát do kelímku. Vypadá to na pistáciovou, jsou tam zbytky zelené zmrzliny". Pak ukáže bradou na štěrkovou plochu o kus dál, kde jsou čerstvé koleje pneumatik. Byl tu, opravdu tu byl. Julia poplácá Rona po rameni.
"Ty jsi se minul povoláním. Detektiv by ti seknul víc než řidič, popřemýšlej o tom" řekne mu. Ron se ušklíbne.
"Museli jsme ho minout. Ale bůh ví kdy tady byl. No nic, tady nic nevykoukáme. Pojďte, projedeme to ještě kolem a pak vás kdyžtak odvezu zpátky". S Juliou se vydají k autu, ale já zůstanu stát.
"Nechci jet domů! " namítnu. "Já nechci! Nemůžu! Láska mého života je někde pryč a já si nedám pokoj dokud ho nenajdeme. Nedokážu sedět na prdeli a nic nedělat! ". Jsem hysterická,slzy mi máčí tváře i vlasy ale je mi to úplně fuk. Julia mi věnuje soucitný pohled, ale Ron zůstává klidný. Nadechne se a udělá krok ke mně.
" Miriam,víš stejně dobře jako já že Richardovi jde hlavně o tebe. Jsi jeho největší poklad, proto to nejlepší co pro něj můžeš udělat je čekat na něj doma" řekne mi. "Kdyby se vrátil a nenašel by tě tam, zešílel by strachy". Teď na to kápl. Musím uznat že má pravdu, kdyby zjistil že nejsem v domě, bylo by zle. Přikývnu, načež mě vezme kolem ramen a vede mě k autu.
"Pojď, ještě to projedeme. Až pak vás odvezu domů". Následující půl hodinu jezdíme po okolí a hledáme. S Juliou obě klečíme na sedačkách a vyhlížíme z otevřených okýnek. Je to jen menší příměstská část, spíš vesnice než město. Všude jsou malé domky, farmy a nikde ani jedna budouva vyšší než dvoupatrový rodinný dům.
"Jezdili jsme tudy dost často, líbí se mu zdejší okolí. Ani bych se nedivil kdyby jel někam sem" řekne Ron. Jedeme pomalinku, kvůli téměř nulovému provozu si můžeme tuhle vyhlídkovou jízdu dovolit. Julia se vykloní z okýnka když projíždíme kolem malého obchůdku.
"Takovej zapadákov proboha. Tady bych jen těžko sehnala chia semínka" odfrkne si. I přes mou bolest se musím usmát. To jí bylo podobný, byla to prostě městská holka. Mně by vůbec nevadilo žít na vesnici, naopak jsem si to u babi vždy užívala. Ale babičku z tátovi strany jsem neviděla několik let, prakticky od doby co odešel. Možná bych ji mohla zkontaktovat, pokud je tedy ještě na živu.
"Ale zase tu mají čerstvé ovoce a zeleninu" namítnu při pohledu na skleník nebo sad téměř na každé zahradě. "A spoustu volné přírody na sportování". Slyším jak se Julia za mnou zavrtěla.
"To je taky pravda. Fajn, stěhuju se sem. Pro chia semínka si budu jezdit do města" usmyslí si.
"Asi je to zbytečný, nikde tu není" usoudí Ron a na příjezdové cestě k velkému žlutému domu se s autem otočí. "Odvezu vás domů Miri, nemá smysl aby jsme tady čumákovali tři ". Posadíme se normálně, zavřeme okýnka a připoutáme se. Asi má pravdu, bude lepší když na něj budu čekat doma. Ronovi se rozdrčí telefon. Něco zavrčí a hodí mi ho v rychlosti dozadu.
"Vezmi to prosím tě" požádá, zatímco se plně věnuje řízení. Ani se nepodívám kdo volá a rovnou hovor přijmu.
"Prosím?". Na druhém konci je chvilku ticho, asi jsem ho překvapila.
"Malá, jsi to ty?". Je to Basil.
"Ano, Ron řídí". Jmenovaný se na mě podívá ve zpětném zrcátku.
"Dej ho na odposlech. Basi, slyšíme se?".
"Jo, čistě a jasně. Tak jak? ". Ron nahlédne do křižovatky a když nikde nikdo není tak jí bez zastavení projede.
"Určitě tam byl, ale těžko říct kdy. Možná jsme ho minuli, ale prohledali jsme okolí a taky nikde nic".
"V tom úseku ani nehledejte. Podle všeho to byl planý poplach". Ron se zamračí.
"Jak jako?".
"Nevěrohodný zdroj. Když na něj Levi udeřil tak se sesypal. Celé si to vymyslel".
"Do prdele!" zanadává a vztekle udeří pěstmi do volantu. Odstaví auto u krajnice a sáhne po cigaretách. Otevře dveře a okamžitě si jednu zapálí.
"Co mám dělat teď?" zeptá se když se trochu uklidní.
"Odvez děvčata domů, Marlowe je čeká s obědem. Pak dojeď do klubu, máme tam sraz se Samem, Levim a Teddym, musíme se dohodnout co dál".
ČTEŠ
Mazlíček
Romance"Kleknout" řekl chraptivě a napřímil se. Nešlo neuposlechnout,jsem přeci poslušná kitten. "Moje malá dnes zlobila..." Příběh obsahuje sexuální scény,vulgarismy a (pro některé nezkažené 😂)zvrácené úchylky
