Mazlíček

-49-

"Daddy?" překulím se na posteli na bříško. Po onom trestu je pro mě trošku nepohodlné sedět. Richard,který hledí ven z okna,se na mě otočí.

"Ano maličká?" usměje se a přejde po ložnici kolem klece až ke mně. Posadí se na kraj postele a pohladí mě ve vlasech. Spokojeně zavrním a hlavičkou se k němu ještě více natisknu. To je tak příjemné.

"B-byla jsem hodná?" zeptám se nejistě. Mám trochu strach že si třeba myslel že ho nechci poslechnout nebo že jsem poslechla jen proto abych si něco dokázala. Ale jediný důvod proč jsem udělala co po mně chtěl bylo že z něho mám neskutečný respekt. A když jsem nyní poznala jeho dominantní stránku ,ještě to zesílilo.

"Samozřejmě. Moc hodná holčička,děláš daddymu radost". Políbí mě něžně na vršek hlavy a pak pohladí mé rudé a bolestně naběhlé šrámy na zadečku. " Ani jsi neřekla ať přestanu. Držela jsi se statečně ". Ta slova mě hřejí u srdce. Richard ale náhle vstane a vydá se ke dveřím.

" Pojď se mnou. Je na čase ti něco ukázat"usměje se a já opatrně vstanu z postele. Copak mi chce ukázat? Váhavě ho následuji. Čeká na mě u dveří do herny,počká až dojdu.

"Zavři oči maličká" vyzve mě. Udělám to,pak teprve slyším že dveře otevřel. Vezme mě něžně za paže a odvede dovnitř. "Tak,teď se smíš podívat". Pomalu oči otevřu. A z toho co vidím se mi chce brečet.

" Bože můj "překryju si rukou ústa. " Lásko,to je neskutečné ". Je to snad vůbec poprvé co ho oslovím jinak než daddy,ale v téhle situaci nemohu rozumně myslet. Nechal pro mě udělat obří kočičí škrabadlo s plyšovými odpočívadly. K tomu nejvyššímu je ze stropu zavěšený baldachýn a tvoří tak roztomilý úkryt. Vyrazil mi tím doslova dech.

" Co na to říkáš zlatíčko? Nedokážu odhadnout co si myslíš "přizná nejistě Richard a pochoduje kolem škrabadla.

" Je to neskutečné. Moc se mi to líbí ". Pár kroky je u mě a přitáhne si mě k sobě. Tulím se k němu a nasávám tu božskou vůni kterou bych mohla být obklopena pořád. Tento kouzelný okamžik ovšem vyruší vyzvánění mobilu.

" Do prdele"zavrčí Richard a vyndá ho z kapsy. Výraz se mu však změní po zjištění kdo mu volá. "To je Levi. Ano Levi?". Bráška do telefonu dost křičí,takže v pohodě slyším co mu říká.

"...dej mě na reproduktor,musím s ní mluvit! Honem,není čas". Richard oddálí telefon od ucha a stiskne na displeji hlasitý odposlech.

" Hotovo". Nakloním se k telefonu.

"Bráško,co se děje?" zeptám se. Slyším u něj v pozadí nějaký hluk ale najednou to se cvaknutím ustane. Asi se někam zavřel.

"Než se naštveš,měla by jsi vědět že to byl omyl,jo?" ujišťuje mě předtím než začne. "Včera mi volala babi. Byla nesvá prý jsi se jí dlouho neozvala. No tak mluvíme,mluvíme. A já se pak prokecl že jsi u Richarda. Nehorázně se splašila,mohl jsem říkat co jsem chtěl prostě si jela to svoje. A teď ta horší věc,je ve vlaku na cestě sem a chce vás vidět. Oba". Zůstanu jako přikovaná. To nemůže být pravda. Jestli babi zjistí co provádím nebo to nedejbože uvidí,zabije mě. Nebo hůř,odvede mě odtud. To se nesmí stát,to nedovolím.

" Kdy jí to přijede?"zeptá se Richard jakoby se nechumelilo.

"Do půl hodiny".

" Řekni jí,že pro ni pošlu na nádraží auto. Ron ji přiveze rovnou sem,protože hádám že ty jsi v práci a bylo by nezdvořilé nechat ji u vás doma samotnou ". Bráška chvilku mlčí.

" Brácho,já si vůbec nejsem jistej jestli je to dobrý nápad. Myslel jsem spíš že by jste pak přijely večer,ona by počkala v nějaké kavárně než bych skončil a potom..".

"Je to vše co jsi potřeboval?" zasměje se Richard. "Velice rád poznám babičku své maličké holčičky,ale ty by jsi měl jít pracovat". Levi ho dále nepřemlouvá,jen mu řekne že jí tedy zavolá a pak zavěsí. Richard napíše zprávu Ronovi aby jel na nádraží a pak sklidí mobil do kapsy.Tváří se naprosto normálně,zatímco já na něj nevěřícně hledím.

" Babi přijede sem?"zeptám se roztřeseně. Kývne. Proboha,to je snad ta nejhorší varianta. Bez otálení si nadzvednu vlasy a otočím se k němu zády.

"Sundej mi obojek prosím" zakňourám naléhavě. Ale nic se neděje.

"Proč bych to měl dělat?" nechápe.

"Nesmí to vidět,zbláznila by se".

" Ale prosím tě",zní pobaveně. "Určitě to pochopí. Není na tom přeci nic divného".

" Sundej mi to! Já tě prosím!"naléhám. Ztichne,úplně si dokáži vybavit jak mu úsměv opadl z tváře. Nejspíš mi nevěřil že to myslím vážně. Ale já o něj opravdu nechci přijít,proto musím činit taková zoufalá rozhodnutí. Povzdechne si,ale nakonec mi obojek opatrně rozepne a dá si ho do kapsy saka. Otočím se a opět ho obejmu. Mrzí mě že jsem takhle zkazila ten krásný moment,nejspíš jsem mu zničila i radost z jeho překvapení pro mě.

"Moc děkuji za to škrabadlo" špitnu co nejvíce roztomile. Políbí mě na vršek hlavy.

"Nevyzkoušíš ho?" zeptá se a já nadšeně souhlasím. Vylezu na první odpočívadlo. Sukně mi poskytuje určitou volnost která se zrovna náramně hodí. Jen kdyby mě tak nebolel ten zadek....ale stálo to za to. Stojí opodál a sleduje mě. Plyšová odpočívadla jsou báječná,netlačí mě a jsou pohodlná. Vylezu až úplně nahoru do baldachýnu.

"Jsou tu polštářky!" raduji se. V tomhle bude mít prsty Marlowe,ta potvora o tom určitě věděla. Ale kdy to stihli sestavit? Určitě když jsem spala,protože ještě včera ráno jsem si tu byla pro hračky a ještě tu nic nebylo. Možná proto nešel spát se mnou,ten klient kterého měl byl určitě člověk který toto zhotovil. Lehnu si v baldachýnu a zavrtám se do kopy měkoučkých polštářků. Snažím se tak psychicky připravit na to co má každou chvíli přijít. Promiň babi,asi nikdy nebudu dokonalá holčička dle tvých představ.