Mazlíček

-6-

*Pohled třetí osoby*

Richard po tmě seděl v obývacím pokoji svého domu a přemýšlel. Bylo půl šesté ráno,z klubu se vrátil dlouho po půlnoci. Setkání s Miriam mu nedalo chvilku klidu,stále na to myslel. Ve vile zděděné po rodičích žil sám,možná z toho důvodu většinu času trávil v klubu.
Otevřely se dveře a do pokoje vešla postarší žena v černých šatech a bílé zástěře s podnosem na rukou. Richard si povzdechl.

"Marlowe," oslovil ji ",proč nespíte?". Žena po paměti našla stolek vedle křesla ve kterém seděl a podnos položila na něj.

" Ale pane Richarde,víte že takhle vstávám vždy"zasmála se. "Neseďte tu po tmě,zkazíte si oči" napomenula jej a přešla k vypínači aby rozsvítila. Richard mžoural do prudkého světla,které ho na chvilinku naprosto oslepilo.

"No Vy vypadáte" povzdechla si Marlowe,když přešla blíž a z konvice na podnose mu do šálku nalila čaj. "Pochybuji že jste dnes vůbec spal". Richard se usmál. Pracovala pro jeho rodinu jako hospodyně ještě dlouho před tím než se narodil.Když byl malý,nahrazovala mu babičku. Celé dny trávil s ní v kuchyni. Když si všiml co mu to přinesla jen pobaveně zavrtěl hlavou.

" Cupcakes?"zeptal se,když mu podala šálek na podšálku a on si ho opatrně vzal.

"Snídani jíte jedině sladkou" usmála se na něj. "Jsou čokoladové a krém mandlový". Richard upil čaje a pak jej odložil,aby se najedl. Marlowe zatím roztáhla veliké těžké závěsy,což bylo skoro zbytečné protože venku byla stále tma.

" Výborné"pochválil ji,když dva cupcakes snědl. "Ale víc nebudu. Nemám hlad". Žena přešla k němu.

" S Vámi je něco jinak,Richarde"zauvažovala a jemně mu natočila hlavu směrem k sobě.
"No jistě,vidím Vám to na očích. Ten pohled dobře znám,Váš otec měl zrovna takový. Stalo se něco?". Richard jí jemně sundal ruku ze své tváře.

" Možná....zcela jistě ano"povzdechl si.

"Chcete si o tom promluvit?" zeptala se,ale on zavrtěl hlavou. Přemýšlel,jak tuto situaci vyřešit,až dostal nápad.

"Marlowe,odejděte prosím. Musím si zavolat" požádal ji chraptivě a ona opravdu odešla. Chvíli počkal,aby si byl jistý že je dostatečně daleko a pak vytočil číslo. Nebyl si jistý zda ho neprobudí,ale dle všeho by nyní měl být na cestě do práce. Zvednul to po třetím zazvonění.

"Huh...kdo je..co to je?" ozvalo se rozespale. Richard se pousmál,že by ho přeci jen vzbudil?

"Richard. Nemáš být čirou náhodou na cestě do práce?".

" Já mám dneska volno".

"V tom případě se omlouvám že jsem tě vzbudil".

" Ne,spíš bych ti měl poděkovat. Alespoň můžu Miri hodit do školy. Chtěl jsi něco určitého?". Richard se ztěžka nadechl. Jak mu to říct?

"Ano. Potřeboval bych s tebou mluvit ohledně Miriam".

" Huh? Udělala včera něco špatně? Už ji nebudu brát sebou,jestli ti...".

"Ne ne ne" zastavil ho Richard,než stihl Levi cokoliv dalšího namítnout.
"Přesně naopak. Chci aby jsi ji dnes zase přivedl ". Na druhém konci bylo ticho. Trvalo to celkem dlouho,než Levi opět promluvil.

" Brácho...děje se něco?". Richard znejistěl,odhalil to dříve než čekal. Což bylo zvláštní,většinou se nemýlil.

"Ne" zněla jeho okamžitá odpověď. Levi si povzdechl.

"To si zkoušej jinde,mě tím neojebeš. Co se stalo?".

" Prostě dnes přiveď tvoji sestru,dobře? Nic víc po tobě nechci"požádal jej Richard.

"Jak chceš. Tak večer".

" Večer "usmál se a s těmito slovy zavěsil. Telefon odhodil na protější křeslo a zničeně si promnul obličej. Nejradši by se neviděl. Jak jen s ním pár hodinové setkání mohlo udělat něco takového? Za svůj život viděl tolik hezkých dívek a přeci s ním žádná z nich neudělala to co včera zvládla ona. Mladší sestřička jeho nejlepšího přítele kterého považoval za rodného bratra. Dívka se stříbrnými vlasy,nevinnýma očima a roztomilým úsměvem,kterým by zastavila celý regiment.

*************************

*pohled Miriam*

"...No a nekecám,musela jsem se na něj dívat celou dobu. Co si o tom myslíš ?" zeptám se Julie. Cestou na naší druhou hodinu angličtiny jí vyprávím o včerejším večeru. Zamlčím však to,že jsem od té chvíle Richarda nemohla dostat z hlavy. Když mi Levi ráno řekl že večer mohu jít opět s ním,rozbušilo se mi srdce.

"Takhle,o tom Richardovi vím jenom z doslechu. Brácha o něm často mluví,ale to je tak všechno" pokrčí rameny a vyhne se skupince kluků,kteří se řítí chodbou jako utržení ze řetězu. Já už to nestihnu a tak do mě jeden z nich zprudka vrazí. Ani se nezastaví,jen vyhrkne něco co mohla i nemusela být omluva a běží dál.

"Idioti" zavrčím a držím se za bok. "Au". Julie se zastaví,aby mi dala chvíli to rozdýchat.

" Prváci,co bys chtěla"poznamená,když se dáme opět do pohybu. Ve třídě si sedneme úplně dozadu. Sice se už vůbec neučíme,protože jsou známky dávno uzavřené a zítra je poslední den,ale nepřejeme si být rušeny. Blondýnka sedící před námi,jež se jmenuje Nicole,se náhle otočí na nás.

"Už jste to slyšeli?" Woodový včera někdo poškrábal auto!"zazubí se. V duchu se potutelně uculím,tady se všechno šíří tak rychle.

"Neříkej" vyhrkne Julia překvapeně. Nikomu jinému by se to nezdálo nijak podezřelé,ale jelikož já znala pravdu i Juliu,přišla mi její reakce neskutečně vtipná a měla jsem co dělat abych se nerozesmála. Nicole pokývá hlavou. Je to taková místní drbna,co tvrdí že má všechno z první ruky. Přitom většina jejích informací je chybná,čímž se už hodněkrát ztrapnila. Dnešek nebyl výjimkou.

"Jo. Na kapotě měla nápis „kráva”. Dneska přišla pěšky". Přímo se chvěla důležitostí když nám to oznamovala,bohužel její sláva netrvala dlouho.

" Sama jsi kráva "odfrkne si Will,který sedí spolu se Zackem po naší levici a my s Juliou vyprskneme smíchy. Všichni se na nás otočí a poslouchají.

" Bylo to „blbka”,jen pro tvou informaci"uculí se nevinně Zack,ale to už se směje celá třída. Nicole pevně zatne zuby a uraženě se otočí dopředu. Will se přes uličku nakloní k nám.

"Ráno mi to říkal Peter z Béčka. Stála kousek od nás,věděli jsme že nás poslouchá" zašeptá a my se zasmějeme.

"Škoda že jsem neviděl jak u toho Woodová vyváděla" řekne zklamaně. "Bych se asi zechcal". Julia pokývá hlavou.

" By mě zajímalo kdo to byl"ozval se Zack.

"A čím to udělal,to je hlavní! Beztak,mám podezření na Parkera,včera se dost dlouho motal po parkovišti" dodá Will. Julia s úsměvem zaloví v kapse a vytáhne své klíče. Začne si s nimi pohrávat,vydávají u toho cinkavé zvuky. Nicole se právě věnuje holce před ní a jinak kolem nás nikdo není.

"Jo,hoši,to musíte umět" pronese Julia. Oba kluci zírají na klíče a pak na Julii. Úplně se splaší,když jim to dojde.

"No to si děláš,kurva,prdel!" drmolí Will. Když se nadchne je pak jak kolovrátek. Zack se na ni jen obdivně dívá.

"Přede mnou se může jít nějaký Parker klidně zahrabat" uculí se zákeřně Julia a zatočí si za kroužek klíči na prstě. Ty najednou vyletí a přelítnou přes celou třídu,kde trefí do nohy Jacka,který se právě vracel ze záchodu. Leknutím nadskočil. A celá třída se opět svalila další salvou smíchu.