Mazlíček

-1-

"Možná je to jen můj názor,ale asi to je trochu přehnané"zauvažuji.Julia stojí kousek ode mě,stejně jako já se zády opírá o zeď a dívá se na mě. V očích je jí vidět, že mé snahy ji přesvědčit o našem nesmyslném počínání jsou zbytečné .Už byla dávno pevně přesvědčená že naše pomsta je adekvátní.

"Bude to v pohodě,uvidíš"řekne Julia neutrálně a ukáže mi zdvižené palce na znamení,že se vážně není čeho bát. Julia. Holka kterou znám od malička.Schránka mých tajemství. Má kamarádka už 17 let. Naše matky se znaly už dávno před naším narozením a jsou,stejně jako my,nejlepší kamarádky dodnes.

"Víš,že z toho může být slušnej problém?"zeptám se jí jen tak mimochodem.Štvu jí,jde to na ní vidět.

"Buď už zticha a radši koukej,už jde"sykne najednou a přitiskne se blíž k zídce,aby nebyla tak nápadná.Má pravdu,v bráně vedoucí ze školy na parkoviště se objevila naše učitelka ekonomie,stará Woodová. Přesně kvůli téhle harpyji jsme včera byly dvě hodiny po škole a kvůli této události Julia zmeškala rande. Dalo by se říci že velice zásadní rande, do Zacka byla hotová od základky. Obě jsme očima vyseli na autě,ke kterému mířila. Pozdrav,který jí tam Julia nechala,byl vidět i z místa kde jsme stály. Copak byla až tak slepá? Julia nervózně poklepává nohou,vždy byla strašně netrpělivá když šlo o něco důležitého. Čím víc se Woodová přibližovala,byla Julia rozrušenější. Když došla až k autu a zahlédla nápis "blbka" na kapotě pečlivě vyškrábaný pomocí klíčů,vyjekla. V tu chvíli se Julia šibalsky uculila.

"Tady máš ty megero" uleví si,načež se otočí na mě. "Jdeme? Tady máme hotovo". Přikývla jsem a spolu jsme se vydali parkovištěm k našemu odvozu. Znamenalo to projít kolem Woodové,ale ta byla právě zaneprázdněna podrobným zkoumáním škody na svém ojetém Mitsubishi,takže si nás skoro nevšimla. Zamířily jsme k tmavě modrému autu až úplně na konci parkoviště,o které se ležérně opíral Samuel,starší brácha Julie. On a můj brácha se střídaly v našem odvážení.

"Nazdárek děvčata" usměje se na nás a odhodí nedopalek cigarety na zem. Julia ho zlehka objala a nechala si od něj vzít batoh,který spolu s mým putoval do kufru.

"Miri,co má Levi za směnu?"zeptá se Sam,když  vyjedeme ze školního parkoviště a podívá se na mě ve zpětném zrcátku. S Julií jsme seděly na zadních sedadlech,ovšem nepřipoutané.

" Ranní. Ale myslím že už by měl být doma "zamyslela jsem se. Brácha dělá sice tří směnný provoz,ale nejraději má právě ranní. Říká,že nejvíce věcí zařídí právě v noci,takže mu ranní směna dokonale vyhovuje a já tak většinou bývám večery doma sama. Sam si povzdechne.

"Tak mu vyřiď ať mi kouká odepsat. Psal jsem mu už předevčírem,ještě si to ani nepřečetl" ušklíbne se. Julia si z nudy začne zaplétat cop a já se na ni mlčky dívám. Vždycky jsem obdivovala krásu jejích vlasů. Je špinavá blond,stejně jako Samuel a jejich matka,zatímco já s bráchou jsme každý jiný. Levi je černovlasý po tátovi,já měla vlasy kaštanové po mamce. Teda,než jsem se odbarvila. Při této myšlence pramen vlasů namotám na prst a prohlížím si ho. Vždy jsem si přála mít stříbrné vlasy. A to se mi před dvěma lety vyplnilo. Skrze tenký pramínek namotaný na ukazováčku jde místy vidět vytetovaný půlměsíc. Na všech deseti prstech mám malinká tetování,dárek od brášky k loňským narozkám. U toho kloubo to bolelo jako prase,ale výsledek? Kurevsky dokonalej!Julia vezme z přihrádky neotevřenou plechovku energy drinku a zamračí se.

"Co ti máma říkala o těchhle sračkách? Fakt hnus" zavrčí opovržlivě. Julia je stejně jako její matka zdravě založená. Sportuje,vyhýbá se většímu množství cukru a tučným jídlům. Zatímco já už pár let přežívám na fastfoodech,sushi a energiťácích. Samuel zapne blinkr,když odbočuje do naší ulice.