"Daddy?". Nevím zda mě slyšel,skoro to vypadá že ne. Stojí u okna,levou rukou se zapírá o stěnu a dívá se ven. Nijak nereaguje,nechám to být. Přemýšlím o tom co mi říkal Quentin. Když vyhrál ten závod, byl neskutečně šťastný. Nedá se to ani popsat. Najednou ale Richard ustoupí od okna.
"Promiň, říkala jsi něco zlatíčko? Přemýšlel jsem".
"Chtěla bych s tebou o něčem mluvit, daddy" řeknu a nejistě u toho popotahuji za růžovou mašli kterou jsem uvázala Alberovi kolem krku. Po trestu se nám ještě vůbec nechtělo spát, ale já cítím jak mě ta únava pomalu pohlcuje. Jestli nezačnu rychle mluvit, tak uspím sama sebe. Richard se s úsměvem posadí na kraj postele a mírným tlakem dlaně na mou hruď mě položí na záda.
"Povídej" vyzve mě, když si ke mně pohodlně lehne na bok. Konečky prstů přitom něžně projíždí po svém zmapovaném území. Jak se mám sakra soustředit?!
"Pročpak jsi přestal závodit?". Jeho prsty se zastaví, ale po chvíli s nimi opět přejede podel lemu podprsenky a přes ramínko až na krk a zase dolů.
"Krátce po smrti otce"odvětí jednoduše. Dobře, už vím kdy ale neřekl jsi mi proč.
" Měl jsi strach že dopadneš jako on? "zkusím to znovu, tentokrát je mi odpovědí jen nesrozumitelné zamručení. No z tebe to leze jak z chlupatý deky, milej zlatej.
" Měl jsi to rád? ".
" Samozřejmě že ano".
"Já... Já bych tě moc ráda ještě viděla závodit daddy". Z ničeho nic vyletí z postele jako namydlený blesk.
"Věděl jsem že tě stihl zpracovat! Já toho zmrda zabiju" vrčí vztekle a začne rázovat k oknu.
"Tak to není, daddy. Quentin se mnou sice mluvil, ale tohle je čistě můj rozmar. Moc se mi líbil závod a když jsem viděla jak jsi byl šťastný... Ráda bych tě tak vídávala častěji. Prosím". Richard si povzdechne, otočí se zpátky ke mně a opře se zády o stěnu.
"Chybí mi to, to přiznávám. Ale abych zase začal.. Já nevím zda vůbec chci". Tak tudy cesta asi nepovede. Smířeně přikývnu a dál si pohrávám s Albertem. Chvíli je tiše, jakoby o tom přemýšlel. Pak ale náhle vyrazí ke dveřím.
"Půjdu si trochu vyčistit hlavu. Za chvilku jsem zpátky, klidně spinkej" řekne, než za sebou zavře dveře a nechá mě v ložnici samotnou.
*pohled třetí osoby *
Richard se sklonil pro další kamínek a hodil jej znovu do okna v druhém patře nízkého domku na konci zahrady. Hodil ve finále čtyři, než se okno otevřelo a ven se vyklonil Ron.
"Ty vole,tohle si zkoušej na Lociku ve věži. Na to já nejsem zvědavej!" rozčiloval se na oko. Richard jen mávl rukou.
"Abych ti za to oslovení nestrhl prémie. Pojď radši dolů ty kecale". Ron sarkasticky pokýval hlavou.
"To víš že jo, už se bojím". Nakonec ale zavřel okno a zmizel uvnitř. Podobné oslovení a pošťuchování si dovolil jen když byli sami,v přítomnosti kohokoli jiného si nedovolil jej takto ponížit a podrýt mu autoritu. Richard nečekal dlouho a už za sebou zavíral vchodové dveře.
"Ty se modli ať to nevzbudilo Marlowe, jinak nás oba požene svinským krokem. Basil je ještě v baráku?" zeptal se Ron, když spolu vyrazily k altánu.
"Když jsem šel sem tak dole nikdo nebyl" odvětil Richard.
"Blázen, se plíží jak duch. Jsem ho ani neslyšel přijít". Posadily se a Ron k němu už automaticky naklonil krabičku s cigaretami. Richard si hned dvě vzal. Jednu si dal do koutku úst a druhou do kapsičky u saka.
"Nechceš začít kouřit sám, než abys mě tahal v tuhle nekřesťanskou hodinu z postele?" držkoval Ron, zatímco mu připaloval.
"Nespal jsi" pousmál se Richard a vydechl obláček dýmu. "Seděl jsi u televize nebo notebooku".
"Ale kdybych spal tak by jsi mě kliďánko vzbudil" jel si jeho přítel stále tu svojí. "Tak povídej, kde hoří?".
"Miriam mi řekla že by mě chtěla vidět závodit znovu. Ráda by abych se k tomu vrátil". Ron se zamračil.
"Ten přiteplenej primitiv jí určitě nakecal ty jeho výblitky! Mám mu domluvit ručně ?". A už už se zvedal ze židle, ale Richard ho stáhl zpátky.
"Myslím že minule mu to stačilo. Určitě v tom má prsty, ale rozhodnutí podle všeho udělala ona sama. Upřímně, rád bych si zase někdy zajezdil. Dneska když jsem jel, jímala mě taková nostalgie že jsem myslel že to snad neodřídím".
"Já viděl jak ti tam ujela ta prdel" pokýval Ron vševědoucně hlavou.
"Budeš muset papat ještě moc knedlíků než budeš moci závodit s velkýma klukama".
"Blbečku" zasmál se Richard. "Radši mi řekni, co si o tom myslíš?". Ron odklepal cigaretu do popelníku a trochu se svezl na židli níž .
"Myslím že bys měl závodit. Ty víš že to chceš. Ale musíš protože sám chceš, ne protože Quentin ovlivnil Miri. Mimochodem, jak to dopadlo?" drknul do Richarda škodolibě nohou. Ten se jen tajemně uculil.
"Počkej si a uvidíš". Ron se na něj nevěřícně podíval.
"Ono to půjde vidět? No tak ty si zahráváš. Nezapomínej že její babča je furt u Leviho. Z tý ženský seru Magi v kostkách, nekecám. Už pro ni v životě nikam nejedu". To Richarda zarazilo, na babičku úplně zapomněl. Aby Miriam při případné návštěvě dal rolák je hloupost, v letních teplotách by jí tím akorát ublížil. Přehřátí organismu není legrace. Jak jinak ale skrýt jeho rozsáhlé dílo, ač je dokonalé?
"Ty jsi na ní zapomněl, co?" uvědomil si Ron nepříjemnou skutečnost. Richard přikývl, uhasil nedopalek cigarety a tu co si schoval do kapsičky mu vrátil.
"Děkuji, už ji nebudu potřebovat. Tak dobrou noc a děkuji"rozloučil se s Ronem a pomalu se odebral do domu. Halou prošel po tmě a na schodech si posvítil mobilem. Do ložnice vešel tiše. Miriam spala s obří pandou pod sebou a tváří zabořenou do jeho měkkého těla. Škoda, chtěl jí ještě potěšit. Přistoupil blíž a přikryl ji pořádně dekou, v ložnici bývalo chladno.
"Sladké sny princezno"pošeptal jí, i když ho nemohla slyšet a potichu se opět vyplížil z ložnice. Po cestě do pracovny vytočil číslo které by nejraději dávno zapomněl a čekal.
Zvedl to až nechutně rychle.
" Ano, Richie? Copak je? ".
" Nepřepínej se ty zmetku, věděl jsi že zavolám".
"Možná tuším, ale nevím nic". Richard se posadil na stůl, neobtěžoval se ani si rozsvítit.
"Beru to. Budu jezdit".
"Oh vážně? Páni, teď jsi mě překvapil".
"Ale mám podmínku. K Miriam se ani nepřiblížíš, rozumíš mi?".
"Ale Richie, nechtěj mě rozesmát. Myslet si že by ti gay mohl vyjet po tvé maličké kočičce je skutečně bizarní".
"Jen se nedělej Quentine,já tě moc dobře znám. Rozuměl jsi podmínce?".
"Samozřejmě, za koho mě máš".
"Za nemravného podrazáckého úchyla" pronesl Richard a myslel to zcela vážně. Možná to řekl ještě až moc slušně na to co si o něm skutečně myslel.
"Ale no tak. Občas mi připadá že mě snad ani nemáš rád, Richie!"
ČTEŠ
Mazlíček
Romance"Kleknout" řekl chraptivě a napřímil se. Nešlo neuposlechnout,jsem přeci poslušná kitten. "Moje malá dnes zlobila..." Příběh obsahuje sexuální scény,vulgarismy a (pro některé nezkažené 😂)zvrácené úchylky
