Mazlíček

-52-

*pohled Miriam*

Probudím se v ložnici,venku je ještě tma. Richard leží těsně za mnou a ze spánku mě jednou rukou objímá kolem pasu. Musel mě sem přenést když se vrátil. Možná se už nezlobí? Opatrně se přetočím na druhý bok. Ruku mu při tom nadzvednu,abych ho neprobudila. Zřejmě nebude doma moc dlouho,vlasy má stále trochu vlhké ze sprchy a voní po citronech intenzivněji než běžně. Já věděla že to je šampon. Dívám se na něj,nejspíš jsem se strachovala zbytečně, protože spí jako dřevo. Vtisku mu malinký polibek na nos. Přála bych si aby byl vzhůru. Abych se mohla omluvit za mé chování a něčím ho potěšit. Vědomí že je tu mě uklidní natolik,že v jeho objetí opět usnu.

******
Probudím se už za světla. Richard ale stále ještě spí,nechce se mi ho budit. Vstanu z postele a neslyšně se dostanu až ke dveřím. Tu však nastává problém. Ta zlatá klika vydává neskutečně hlasitý zvuk když stisknu,co když ho to probudí? Přišel zřejmě brzy k ránu,měl by spát minimálně až do oběda. Vezmu za kliku a slabě zatáhnu. Zavrže,ale ne tolik. Odtáhnu dveře na malinkou škvíru a tou se pak protáhnu do chodby. Když zavírám,opět tiše zavrže a cvakne to,když zaskočí zpátky západka. Ale jsem venku,hurá. Ještě rychlá zastávka v koupelně ať nestraším v pyžamu a už sbíhám schody a mířím do kuchyně,odkud se ozývá cinkání příborů. Před vstupem si vlasy trochu pročísnu prsty,ale nemám je ani zdaleka tak zacuchané jak jsem si myslela. V kuchyni u linky sedí Basil a Ron při snídani. Musí být dost brzy,ti dva snídají kolem osmé. Marlowe stojí u ledničky a něco v ní hledá,takže si mě nevšimne. Kývnutím pozdravím oba muže  a přiložím si prst na rty, aby mě neprozradili zatímco se tiše plížím k Marlowe zezadu.

"Nemohu tu misku najít,Ronnie. Ale já jsem si jistá že jsem ji dávala...Pane bože!" vyjekne když jí zprudka obejmu a v první chvíli se mě snaží odstrčit,ale když pozná mé ruce tak přestane. Basil s Ronem se smějí jako zjednaní,až z toho Ron dostane škytavku a musí se napít.

"Takhle mě děsit,copak to se dělá?" kárá mě Marlowe,ale jde poznat že se jí dost ulevilo. Pustím ji aby mohla lednici zavřít. "Jak se spalo?".

"V té posteli je asi portál, probudila jsem se v ložnici. V kolik přišel Richard?" zeptám se a sednu si vedle Basila na barovou stoličku. Marlowe nasype do misky cereálie, zalije mlékem a přidá med, pak ji spolu s lžičkou postaví přede mě. Basil mi přisune oříšky blíž.

" Kolem třetí hodiny. Bohužel ho budu muset jít za chvilinku probudit, protože na desátou má klienta" pronesla Marlowe s povzdechem. Vzala z linky hadřík a otřela místo kde jedl Ron. Ten se s omluvou vypařil. Basil také vstal, sklepal si drobky z pečiva z košile a odkašlal si.

"Omluvte mě, mám dnes spoustu práce na zahradě. Obědvat budu pravděpodobně venku, dobře Marlowe?". Načež opustil jídelnu.

"Mohla bych ještě jednu lžičku medu prosím?" zeptám se a přisunu misku s jídlem blíž. Překvapuje mě že má na dnešek klienta. Jestli je stále rozčílený, nejsem si jistá zda je to dobrý nápad. Dívám se jak mi Marlowe nechává stékat med na křupinky. Opláchne lžičku pod tekoucí vodou a položí ji do odkapávače. Nemám ani moc hlad, ale nerada nechávám zbytky. Proto posledních pár soust jím na sílu, ale nakonec mám misku prázdnou.

"K večeři budou palačinky s horkými borůvkami, pomůžeš mi je nasbírat?" zeptá se Marlowe a odhrne mi vlasy z čela. Než však stačím odpovědět, vběhne do jídelny Ron.

"Marlowe! Je.. Je tady.. On... Tady" sípá. Přes silné astma je mu těžko rozumět. Hospodyně udělá krok k němu a vezme mu hlavu do dlaní.

"Pšš, klid, v klidu dýchej" konejší ho. "Nerozumím ti ani slovo když lapáš po dechu. Tak, tak je to správně. Teď mi to pověz". Ron se zhluboka nadechne.

"Pan Russel je tady. Přijel dřív". Marlowe se zděšeně podívá na hodiny. Ještě není ani devět.

"Měl tu být na desátou proboha! Russela nemůžeme nechat čekat, je to velmi důležitý klient. Musím okamžitě vzbudit pana Richarda".

"Já ho poslal nahoru do pracovny ať na něj počká. Měla by jste pak jít za ním " vyhrkne Ron, zatímco si natáčí do skleničky studenou vodu z kohoutku. Marlowe se ve dveřích otočí.

"Nemám čas ho bavit, mám své práce až až, jdi tam ty".

"Já mám za půl hodiny vyzvednout Nathalii, už bych tu dávno neměl být "
omlouvá se Ron, protáhne se kolem Marlowe a opět mizí venku. Ta se s povdechem opře zády o rám dveří. Neváhám ani chvilku.

"Já tam půjdu, zabavím ho než se Richard připraví. Jděte ho vzbudit" usměju se na ni a vyrazím ke schodišti. Dveře do pracovny jsou pootevřené. Dodám si odvahy než vstoupím dovnitř a zavřu za sebou. V křesle pro hosty sedí muž a delšími blond vlasy. Na klíně má aktovku a podepírá si hlavu, zřejmě se ru nudil.

"Dobrý den Richarde, promiňte mi že jsem tu tak brzo, ale já za dvě hodiny odlétám do Irska na obchodní jednání, tak jsem myslel že bychom tu naši schůzku mohli udělat o něco dříve. Volal jsem Vám ale nezve... Oh", zarazí se když zjistí že nevešel Richard ale já. Pozdravím ho a usednu na křeslo pána domu. Páni, má ho dost vysoko.

"Je mi líto, ale pan Maxwell ještě spí. Hospodyně jej již šla probudit" usměju se na něj. "Mé jméno je Miriam a budu Vám dělat společnost než se dostaví". Je poněkud překvapený, mám strach že mě pošle do háje. Cukající koutky ho však prozradí.

"Vězte že mě takto pěkně ještě nikdo nepřivítal. Vy jste vnučka té hospodyně? Marlowe, že?". Počkat, cože? Chlapče, tohle jsi přehnal. Polknu peprnou poznámku kterou mám přímo na jazyku a vyloudím nejlíbeznější úsměv na jaký se při mém rozčílení vzmůžu.

"Přítelkyně pana Maxwella. A mimochodem, Marlowe není tak stará aby měla vnučku mého věku". Muž zalapá po dechu a mírně se v křesle předkloní.

"Odpusťte mi, to jsem nevěděl. Mohu tedy prozatím přednést svůj návrh Vám?". Jejda, tak tohle nebyl nejchytřejší tah. Než cokoli řeknu, otevře aktovku a dá přede mě na stůl několik popsaných papírů kterým rozumím asi jako koza hvězdám. Přitáhnu si papír s malou jedničkou ve spodním okraji blíž a jakože si jej pročítám, uvnitř ale šíleně panikařím. Neumím to, nevím co mám dělat. Ani nevím co je ten chlap zač. Vyznělo by špatně se ho zeptat jestli klubu dodává limonádu nebo brčka?

"Pane Russele, dobrý den! Promiňte to zdržení, dlouhá noc". Zvednu oči od papíru a vstanu z křesla. Tedy spíše seskočím. Stojí před stolem, podávají si spolu ruce. Na sobě má čistě vyžehlenou košili, je učesaný a voní na hony daleko tím božským parfémem. Kromě temných kruhů pod očima nic nenaznačuje tomu že by ho Marlowe právě probudila. Otočí se ke mně a usměje se.

"Vidím že Miriam už začala. Děkuji ti maličká, teď už to zvládneme. Pojď, za to si zasloužíš zmrzlinu. Běž za Marlowe a řekni že jsem ti to dovolil". Vede mě ke dveřím a než mi je otevře, nakloní se ke mně.

"Jsi úžasná. Jakmile tenhle protivný chlap odejde, najdu si tě"pošeptá mi a kousne mě lehce do ouška. Potom za mnou dveře zavře a zevnitř slyším že se daly do rozhovoru. On.. Mě kousl. Asi bych se měla jít někam schovat, aby mě pak mohl hledat.