Mazlíček

-38-

Poslední týden bylo vedro k zalknutí. Richard většiny večerů odjížděl do klubu a mě nechával doma. Bral mě tam jen příležitostně,ale prý si je jistější když mě hlídá Marlowe než když jsem v klubu. Dnešní večer tomu není jinak. Sedím u stolku v obývacím pokoji a kreslím si zatímco se dívám na Simpsonovi. Marlowe sedí na pohovce,vedle ní je položený panda Albert a dívá se se mnou.

"Nemáš hlad zlatíčko?" zeptá se mě po chvíli a nakloní se,aby viděla co kreslím. Snažím se o Olafa z Ledového království, ale nic moc. Večeřela jsem asi před hodinou.

"Spíš chuť než hlad" řeknu a vezmu si oranžovou pastelku abych vybarvila mrkev která tvoří jeho nos.

"A co by jsi si dala?" zeptá se a už se zvedá. Když vstane,uhladí si sukni. Vypadá jako služka z historického románu. Ale možná je to účel,Richardovi se takové věci líbí.

"Něco studeného,je mi strašné horko" povzdechnu si. V této kolosální budově totiž není klimatizace. Je to kamenná stavba,takže by měla poskytovat chlad sama o sobě. Což se jí s pomocí armády větráků daří,v každé místnosti je minimálně jeden. Marlowe přejde k tomu v rohu a přenese ho blíž ke mně. Pak mi jde do kuchyně pro něco dobrého.Chvilku po tom co odejde se v chodbě objeví Basil. Má na sobě tílko a kraťasy,což je vůbec poprvé kdy ho vidím v něčem takovém. Obvykle nosí stejně jako Richard oblek,když pracuje na zahradě tak má černé kalhoty a starou světle modrou košili. Otře si orošené čelo hřbetem ruky a podívá se na mě.

"Kde je Marlowe?" zeptá se.

"Šla mi pro něco dobrého"odvětím a snížím hlasitost na televizi,protože právě začala reklama. Basil si odfrkne.

" Mám žízeň že bych se o ni mohl opřít,ale nechci se zouvat. Skočila by jsi jí to říct malá?". Přikývnu a vstanu od stolku. Proběhnu chodbou,velikou jídelnou a zamířím do kuchyně. Marlowe stojí u linky a krají mi meloun,je docela překvapená že mě vidí.

"Basil žádá o něco k pití. Asi přišel ze zahrady a má velikou žízeň". Protočí oči,ale odloží nůž a vezme z ledničky pomerančový džus.

" Říkám mu to pořád,dodržuj pitný režim. Ale on vždycky přijde až ve chvíli kdy už je jednou nohou v hrobě!"nadává zatímco ho lije do dvou skleniček které mi pak podá.

"Ta druhá je tvoje,já za chvilinku přijdu" usměje se a pokračuje v krájení melounu. Odnesu Basilovi džus na chodbu,vypije ho na jeden nádech. Prázdnou skleničku si vezme s sebou ven a já se vrátím do obýváku. Už začal další díl Simpsonových,proto hlasitost vrátím na původní hodnotu a posadím se ke stolku. Džus zatím nechám nedotčený a dokresluji k Olafovi několik sněhových vloček světle modrou pastelkou. Přestává mě to pomalu bavit,asi si půjdu pro hračky nahoru. Uklidím pastelky do krabičky,vezmu blok a běžím ke schodišti. V pokoji to vrátím na místo a přemýšlím s čím si budu hrát. Nakonec si vezmu kyblík s dřevěnými kostičkami a vracím se dolů. Marlowe už sedí na pohovce a míchá si kávu v šálku před sebou.

"Říkala jsem si že jsi si šla pro něco jiného" usměje se. "Pan Richard řekl že tě do devíti mám nechat koukat a pak tě poslat do koupelny". Podívám se na hodiny,není ještě ani sedm.

" Dobře "řeknu,položím kyblík na zem a jdu si sednout abych si snědla meloun. " Posuň se Alberte"vyzvu pandu a zadečkem ji odsunu trochu na stranu. Jenže jakmile to udělám,Albert se poroučí na zem.

"No vidíte pane Alberte,zase jste na zemi" kroutí Marlowe pobaveně hlavou.

"Tam je mu taky dobře". Kousnu do melounu,je studený až mi trnou zuby,ale alespoň mě trochu ochladí. Nabídnu jeden kousek Marlowe a ona si ho vezme.

" Mimochodem,mohla bych zítra k snídani dostat cereálie?"požádám,když si po jídle hraji na zemi s kostkami. Marlowe stále uždibuje meloun který jsem jí dala a překvapeně se na mě podívá.

"Jen cereálie? Myslela jsem že máš ráda rozmanité snídaně". Vezmu červený váleček a postavím ho na modrý kvádr.

" To ano,ale mám na ně strašnou chuť "zakňourám.

" Nevím jestli tu něco takového je"pronese soucitně Marlowe.
"Připíšu to na nákupní seznam,ano zlatíčko?". Souhlasím a pokračuji ve skládání. Najednou se ale rozezvoní telefon na stolku vedle knihovny,jde ho zvednout.

" Dům pana Maxwella. Ah,dobrý večer Richarde. Ano,je tu se mnou. Jak si přejete ". Marlowe se na mě podívá a očima mi naznačí ať jdu nahoru. Bezpodmínečně poslechnu,dle všeho jí volá Richard,jistě jde o něco důležitého.

*pohled třetí osoby*

" Už odešla "oznámila Marlowe do telefonu,jakmile slyšela z patra klapnout dveře.

" Dobře. Prosím Vás,uložte ji do postele,já se dnes již pravděpodobně nestihnu vrátit".

"Jistě. Děje se něco?" zeptala se hospodyně a nejistě si prsty pohrávala s lemem sněhobílé zástěry. Nestávalo se často že by se nevracel na noc domů.

"Nic závažného,jen řeším jednu prekérní situaci. Mohl bych Vás ještě o něco poprosit?".

" Beze všeho,mluvte".

"Mohla by jste jí to nějak šetrně vysvětlit? Bude vyděšená,možná nebude chtít spát. Zůstaňte u ní dokud se neuklidní,moc Vás prosím". Marlowe se usmála,něco takového nemusel ani říkat.

" To je přeci samozřejmost". Dále se hovor neprodlužoval,Richard jí popřál dobrou noc a zavěsil. Žena prošla tichou chodbou do kuchyně, kde ještě chtěla uklidit nádobí od večeře než půjde nahoru za ní. Vyndala nádobí z myčky,uklidila jej na své místo a pak dvakrát otřela celou pracovní plochu i stůl a barové stoličky. Celou kuchyň pak ještě zametla. Když se pak podívala na hodiny,bylo přesně devět. Už přes hodinu a půl byla Miriam nahoře. Marlowe vyšla po schodech do patra a zaklepala na dveře ložnice pana Richarda. Zůstalo to však bez odezvy. Opatrně otevřela dveře. Miriam ležela v nerozestlané posteli,oblečená v tričku a spodním prádle a spokojeně spala. Marlowe ji chvíli pozorovala. Tvář měla klidnou a jemně se usmívala ze spaní. Zatáhla závěsy a opatrně dívku přikryla.

"Dobrou noc zlatíčko" pošeptala jí,i když věděla že ji Miriam nemůže slyšet,načež jí políbila na čelo a tiše opustila ložnici.