Mazlíček

-51-

*pohled třetí osoby*

Richard seděl ve společenské místnosti klubu. Společnost mu dělala jen Nathalie,fialová tlumená světla a alkohol.

"Chápu" pronesla zúčastněně Nat když jí vypověděl důvod svého trápení. Když jí zavolal,řekla mu ať pro ni ihned přijede. Znala Richarda dost dlouho na to aby věděla jak mu vadilo oslovování jménem od jeho přítelkyň. A od dívky jako je Miriam,kterou miloval snad ze všech nejvíce,ho to bolelo obzvláště. "Ale i přesto si myslím,že jsi jednal ukvapeně".

"Já bych se radši neviděl" povzdechl si Richard a odložil zpola dopitou skleničku whisky  na stolek,aby si hned na to zničeně skryl hlavu do dlaní. Nathalie se k němu natáhla a začala ho konejšivě hladit po zádech.

"To bude dobrý,uvidíš",snažila se ho utěšit. Ale nezabíralo to,stále vypadal stejně zničeně. Náhle se prudce narovnal a jediným pohybem zápěstí do sebe obrátil obsah skleničky. Nikdy na alkohol moc nebyl,pil jen ve vážných situacích. Nathalie ho mlčky pozorovala zatímco točila prstem brčko ve své limonádě kolem dokola. Sebralo ho to,jen nevěděla zda fakt že ho jeho maličká oslovila jménem nebo že na ni za to byl takový. V případě její babičky by se to možná dalo i pochopit,z toho co jí Richard odvyprávěl o průběhu její bleskové návštěvy si o ní dokázala Nathalie udělat obrázek sama. Otevřely se dveře a dovnitř vešel Teddy s další whisky a skleničkou ledové tříště . Richard se natáhl pro skleničku,ale Nathalie ho lehce pleskla přes ruku a sama si whisky vzala.

" Zapomeň,už jsi měl dost"napomenula ho a podala mu místo toho tříšť. "Vypij tohle,ať se trochu probereš". Teddy souhlasně přikývl a zavřel dveře,které za předpokladu že se dlouho nezdrží za sebou nezavřel.

" Má pravdu Richie,už jsi měl dost. Za chvilku by jsi začal dělat blbosti". Richard ho ignoroval. Místo toho se díval na Nathalii jak drží širokou skleničku s alkoholem,pak ale s úsměvem zavrtěl hlavou.

" Neuděláš to"vytušil. "Nesnášíš tvrdý alkohol".  Nathalie zakroužila obsahem sklenky a na jeden nádech do sebe dostala celý její obsah. Teddy s Richardem na ni zůstali nevěřícně zírat. Odtrhla si skleničku od úst a praštila s ní o stolek,až se skoro zdálo že musela prasknout.

"Lidé dělají různé šílenosti. Tedde,zavolej Ronovi ať pro něj přijede. V tomhle stavu ho nenechám řídit". Richard chtěl protestovat ale zvednutím ruky ho umlčela.

" Žádný smlouvání,už jsem řekla. Pojedeš napravit co jsi posral milej zlatej. Tak Teddy co bude? Už jsou skoro dvě,já bych taky ještě dnes ráda šla domů ".

************

Než jej Ron přivezl domů,stihl Richard o něco vystřízlivět. Ne že by předtím byl opilý. Vystoupil z auta a rozhlédl se po potemnělém dvoře.

" Proč nesvítí světlo před garáží? Myslel jsem,že má reagovat na pohyb"řekl Ronovi když také vystoupil,zamkl auto a klíčky skryl do kapsy mikiny.

"Nesvítilo už když jsem pro tebe jel. Dobýval jsem se tam po tmě,asi praskla žárovka. Ráno se na to podívám. Chceš?". Natáhl k Richardovi krabičku s cigaretami. Dlouho neváhal a jednu si vzal,Ron mu elegantně připálil a pak zapálil cigaretu i sobě. 
" Pozor ať ti to neurve plíce. Ten Vietnamec měl jen bez filtru. Ale byl jedinej kdo má ve 2 ráno otevřeno "zasmál se když viděl jak se Richard dusí.

" Blázne!"ulevil si když ho záchvat kašle přešel. Ron se usmál.

"Sorry,možná jsem ti to měl říct dřív. Co teď máš v plánu dělat?" zeptal se a sklepl popel z vršku cigarety na zem. Richard naklonil hlavu na stranu a pozoroval dům. Svítilo se jen v hlavní chodbě,jinak byla všude naprostá tma.

"Půjdu za ní. Omluvím se a vynahradím jí to,jak jsem se k ní zachoval".

" Ona spí,co chceš vynahrazovat?"rozesmál se Ron.

"Nějak už ji proberu,to se neboj. To se nedá,na". Richard vydechl obláček dýmu a vrátil Ronovi zpola nedokouřenou cigaretu. Ten si ji vzal,uhasil a skryl v dlani. Vyhodí ji později,Marlowe by ho zabila najít nedopalek na dvoře. Rozloučili se a Richard se pomalu vydal dovnitř. Vešel do chodby a zavřel za sebou hlavní dveře. Až pak si jí všiml.

" Ale ne,proč nespíte?"zeptal se tiše. Marlowe odložila rozečtenou knihu a vstala ze schodů.

"No Vy vypadáte" zavrtěla káravě hlavou při pohledu na jeho temné kruhy pod očima, neupravený límeček košile a pomačkané sako které v klubu hodil zmuchlané do křesla. Richard si zkousl spodní ret.

"Omluvte mé dnešní chování. Ale byl jsem tak zdrcený tím co mi řekla...nedokázal jsem jednat rozumně". Marlowe k němu mlčky přešla,dvěma prsty mu něžně zvedla bradu a upravila mu límeček.

" Já se na Vás nezlobím Richarde"pronesla tiše se sklopenýma očima. "Ale myslím že tuto omluvu dlužíte Miriam. Celý večer proplakala. V deset vyčerpáním usnula".

" Moje malá "povzdechl si Richard. " Osprchuji se a půjdu hned za ní". Obešel Marlowe a začal stoupat do schodů,ale zastavila ho.

"V ložnici ji nehledejte".

" Cože ? Proč? Kde je?"otočil se prudce na hospodyni,která zůstala stát v chodbě.

"Trvala na tom že jí mám ustlat v herně. Nechtěla Vám lézt na oči". Richard zaúpěl,tohle přeci nechtěl. Vyběhl schody a vpadl do herny,Marlowe docházela klidně za ním. Našel ji tam,přesně jak řekla. Ležela stočená v klubíčku zachumlaná do huňaté pokrývky,v náruči svírala obří pandu. Richard přešel k posteli a něžně vyprostil plyšáka z jejího sevření.

" Ty moje malá,daddy je tady"šeptal jí,zatímco si ji opatrně vysadil i s pokrývkou do náruče. Pak se otočil a odnášel ji do ložnice.

"Opatrně ať ji neupustíte! Nejste ve stavu kdy by jste měl dělat takové věci" zděsila se Marlowe a otevřela mu dveře. Richard něžně uložil stále spící Miriam do té obrovské postele v níž vypadala ještě více maličká než ve skutečnosti byla. Pak si vzal čisté oblečení a tiše z ložnice vyšel. Marlowe stále byla na chodbě.

"Běžte si už lehnout" usmál se na ni. Přikývla,popřála mu dobrou noc a měla se k odchodu. Naposledy se podívala na jeho záda těsně před tím než zmizel v koupelně. S tichým povzdechem sešla zbylé schody,zhasnula světla dole a po tmě zadním vchodem vyšla ven,kde se vydala po cestičce nahoru k jejich domku.