Sedím v patře uprostřed chodby na kožešině kterou jsem si přitáhla z herny a stavím si vlastní cukrárnu z lega. Normálně bych si zůstala hrát tam, ale chci vědět kdy ten muž odejde. Jelikož říkal něco o odletu do Irska, doufám že se dlouho nezdrží. Zrovna když ukládám muffiny do maličké plastové vitrínky a jedním prstem zašupuji dvířka, vyjdou z pracovny. Podají si ruce a ten klient aniž by mi věnoval sebemenší pozornost začne scházet ze schodů dolů,s Richardem v těsném závěsu. Slyším Marlowe jak se s ním loučí a Richard jej vyprovodí před dům. Následuje startování motoru a pak rychlé zavření dveří.
"Marlowe, desinfekci, honem! A vlhčené ubrousky. To je odporné" naléhá Richard. Musím se pousmát. Lahvičku s desinfekčním gelem má v kapsičce u saka, ale jelikož na schůzku dorazil jen v košili tak si nemohl ruku otřít ihned po potřesení.
"Tady prosím, pane Richarde".
"Oh, děkuji. Konečně. Podávání ruky je šíleně nehygienický zvyk, nemyslíte? Obzvláště pan Russel má ty dlaně podivně lepkavé, no hrozné ".
"V jiných zemích se na uvítanou líbají na tváře i třeba úplně cizí lidé "namítne Marlowe a Richard vzápětí odpovídá.
" To bych už asi opravdu nepřežil. Musel bych na sobě nosit kuklu. Nebo silnou vrstu make-upu aby se jejich polibky vůbec nesetkaly s mou pokožkou, co myslíte? ". Slyším jak se Marlowe směje a také kroky na schodech. Richard vyjde nahoru a ruce si stále otírá vlhčeným ubrouskem s vůní aloe vera. Voní moc pěkně. Dělám že ho nevidím a dál ukládám mini zákusky z lega do vitrínek. Přijde až těsně ke kožešině, ale dál nejde. Nechce stoupat v botech ani na koberec když ví že si na něm hraju. Mlčky se na mě dívá a já se snažím věnovat své cukrárně, přitom očima neustále ujíždím k jeho botám. Už jsem někdy zmínila jak ráda mu klečím u nohou? Miluju to. Pomalu zvednu hlavu a podívám se na něj.
"Copak to stavíš?" zeptá se s úsměvem.
"Cukrárnu daddy. A všechny cukrovinky budou zadarmo". Nakloní podezíravě hlavu na stranu a prohlíží si lego.
"Cukrovinky zadarmo, aby byly holčičky ještě více zlobivé protože ví že nesmí moc sladkostí?" zjišťuje a já už tuším že má odpověď teď bude mít velmi fatální dopad jestli nebude správná.
"Ne" zavrtím hlavou, až mi závoje stříbrných vlasů šlehnou do obličeje. "Budou zadarmo, protože nemám lego penízky". Richard si dřepne a opatrně se nakloní nad cukrárnu.
"Myslel jsem že v téhle sadě byly i lego bankovky. Asi čtyři, mám ten pocit".
"Byly, ale já je nemůžu najít" přiznám, zatímco ťapu s panáčkem kolem vitrínek, jakože si vybírá co si dá. "Budeš si hrát se mnou?".
"Ty moje malá. Bohužel nemůžu, mám dnes ještě dva klienty. Poslední měsíc jsem měl volnější, ale teď budu mít zase hodně práce. Ale slibuji že večer se ti budu věnovat na sto padesát procent". Pohladí mě po tváři,vtiskne polibek do vlasů a vstane.
"Řeknu Marlowe o tom ztraceném legu. Aby se po něm podívala předtím než začne vysávat". Načež se otočí a pomalu se vydá do pracovny. Sleduji ho jak odchází, ale nezavře za sebou dveře. Což je pro mě jasný signál že chce abych pak přišla za ním. Vstanu a hodlám tam jít, ale z haly se ozve zaklepání na hlavní dveře. Zůstanu stát a naslouchám zvukům zespoda. Podpatky na dlažbě značí že Marlowe jde otevřít, jistě je to onen další klient. Ale moment.. Touhle dobou měl teprve přijít ten předchozí, Richard nemohl stihnout toho dalšího přesunout.
"Levi, tak ráda Vás vidím! I Vás slečno".
"Dobrý den Marlowe. Je tu Richard s Miri?".
"Ale jistě, pan Richard je u sebe, jen pojďte dál prosím". Vejdou a Marlowe za nimi zavře dveře. Běžím ke schodům. Opravdu, je tu bráška s Rosalií. Má na sobě červený krátký overal a sandály, moc jí to sluší. Levi se usměje když mě uvidí a roztáhne náruč. Seběhnu schody a skočím mu kolem krku.
"Co ty tady?!" nechápu, když mě postaví na zem a já se objetím přivítám i s Ros.
"Musel jsem jet obhlídnout škody co babi napáchala"povzdechne si bráška.
" Představil jsem jí i Rosalii, naštěstí je spokojená a právě teď někde venku. Pamatuješ si takový ty dvě semetriky se kterými se vždycky bavila? Tak si představ že obě ještě žijou! Vytáhly ji někam do města, myslím že do večera se určitě nevrátí. Jak jsi na tom? ".
" Snad je to v pořádku, ale nevím jistě. Upřímně o tom nechci moc mluvit a myslím že daddy také ne" přiznám.
"Levi?". Na posledním schodu se objeví Richard a nechápavě na něj hledí.
"Nazdar brácho" zazubí se Levi. Richard s nechápavým úsměvem sejde ze schodů a s oběma se přivítá.
"Stalo se něco, nebo jsi nás přijel jen zkontrolovat?" zeptá se a položí mi ruku kolem pasu. Hlavou se přitulím k jeho paži, nedokážete si ani představit jak jsem spokojená.
"Tak malá rodinná návštěva snad neuškodí ne?" rozhodí Levi s úsměvem rukama a Rosalie pobaveně zavrtí hlavou. Richard přikývne.
"Tak se přesuneme, ne?"
*****************
Jsme nahoře ve společenské místnosti. Zatímco kluci hrají kulečník, my s Rosalií sedíme v křeslech, popíjíme čaj a povídáme si.
"Budete dneska v klubu? Že by jsme si daly něco dobrého k pití a pokecaly i s ostatníma holkama?" zeptá se mě, zatímco uzobává jahody z misky na stolku kterou Marlowe přinesla spolu s čajem a muffiny. Pozoruji hru, protože mě opravdu fascinuje jak to Richardovi jde. Bráškovi ale vůbec.
" Na dnešek má ještě dva klienty. Ale myslím že kdyby se to zvládlo nějak dřív tak bych se zeptat mohla". Rosalie protočí očima a podívá se ke kulečníku aby se zeptala rovnou.
"Richie, půjdete dnes do klubu?". Richard tágem šťouchne mezi koule a ty se rozutečou po kulečníkovém stole. Pousměje se nad Leviho zoufalým výrazem když dvě z nich skončí v síťkách na rozích stolu a narovná se.
"Přemýšlel jsem že bych třetího klienta mohl přijmout tam. Budu nechávat předělat bar a bude lepší když si to i přeměří sám. Brácho, vidím že ti to moc nejde" pronese škodolibě. Levi ohýbá tágo, jako by ho chtěl zlomit a zabíjí při tom Richarda nepřejícným pohledem.
"Mám mnohem lepší nápad,pojď si dát závod. Tě zatluču jak hřebík". Bráška dá tágo na stůl a založí si vyzývavě ruce na hrudi. Rosalie tiše zanadává, tohle se nejspíš neděje poprvé. Richard odšťouchne další kouli do síťky než také tágo odloží.
"Tohle už tu bylo Levi. Víš přeci že se zásadně nechytáš" zasměje se. Ale výraz v bráškovo tváři nijak nenasvědčuje tomu že by žertoval nebo si to nechal rozmluvit. Oba jezdí rychle. Ale Richard má oproti Levimu velikou výhodu. On ujíždí před smrtí.
"Řekni rovnou ze máš strach aby ti to tvoje autíčko na dálkové ovládání neexlo" ušklíbne se bráška. Teď vidím že je zle. Richard by snesl cokoli, urážku, napadení, výhrůžky. Ale nazvat jeho odlehčeného sporťáka autíčkem na ovládání, to neprojde ani bráškovi. Neunikne mi jak mu zacuká v koutku oka, než Levimu vůbec odpoví.
"Jak si přeješ. Za chvíli mám klienta,ale přesně ve tři u Quentina. A buď tam včas, ať tě můžu alespoň seriózně vystřelit z bačkor".
ČTEŠ
Mazlíček
Romance"Kleknout" řekl chraptivě a napřímil se. Nešlo neuposlechnout,jsem přeci poslušná kitten. "Moje malá dnes zlobila..." Příběh obsahuje sexuální scény,vulgarismy a (pro některé nezkažené 😂)zvrácené úchylky
