-79-

6K 222 29
                                    

"Jak je to ve vaší škole s obědy?" zeptá se Marlowe. Sedíme s Jul v kuchyni na stoličkách a cucáme brčky mléčný banánový koktejl ze společné skleničky zatímco nám chystá svačinu. Vystrčím jazykem brčko z pusy.

"Je možnost obědvat ve škole. Ale z většiny to jídlo za nic nestojí" přiznám.

"To je slabý slovo. Výběr je chabý a nedá se to jíst" přisadí si Julia a promíchá koktejl ode dna, aby vyhnala kousky banánů nahoru. Marlowe vytáhne z toastovače první várku toastů s nutelou a každé dá jeden.

"Myslela jsem si to. Připravím vám tedy krabičky" usměje se. To zní fajn. Dříve jsem jedla převážně doma co se dalo nebo když Levi něco objednal.
Do kuchyně vejde Ron.

"Marlowe, Basil vzkazuje aby jste to promíchala místo něj. Má nějakou práci v garáži". Hospodyně jen pokrčí rameny a začne z lednice vyndavat na linku spoustu dóz. Co to? Když otevře první, okamžitě tu vůni poznám.

"My budeme grilovat?" zeptám se bez okolků Rona než zmizí. Ten vytřeští oči.

"Sakra, to jsem neměl" sykne a nakloní se ke mně. "Jo, grilujeme, ale mohla by jsi si to nechat pro sebe? Má to být tvé další překvapení, nedošlo mi to".

"Neboj, nic nevím. Ale díky že jsi to řekl, alespoň se nebudu na obědě zbytečně přecpávat". Když odejde, otočím se na Marlowe. "Další toast mi už nedělejte, jeden stačí. A odpolední svačinu vynechám úplně".Julia se naposledy napije a pak své brčko vytáhne.

"To by bylo. To abych si odpoledne dala pár koleček kolem dvora" řekne a protáhne se. Marlowe se zasměje.

"Dnes nebudeš chtít jít běhat po okolí?".

"Ráda bych, ale to nebude možný dokud mi brácha nedoveze boty. Kolem domu můžu bosa, tam je tráva".
Když dojíme, jdeme na zahradu. Lehneme si na lehátka u bazénu a jen se vyhříváme v zářijovém slunci. Už nemá takovou sílu a dá se na něm v klidu vydržet. Julia si vyhrne tričko, aby si ještě trošku opálila bříško. Za mě je to ale naprosto zbytečné, protože je díky pravidelnému plavání a běhání venku krásně přirozeně opálená.

"Chceš být ještě víc bronz?" šťouchnu do ní chodidlem. Jen mírně pootevře jedno oko.

"Nechci být jak ředitel vápenky" odpálkuje mě. Pohledem sjedu na svá sněhově bílá stehna a ruce. No co, líbí se mi že jsem světlá. Julii se rozezní telefon. Posadí se, ale hovor nepřijme,jen ztlumí. Opět se položí a zavře oči.

"Zack?" zeptám se opatrně. Kývne.

"Napsal mi už minimálně dvacet zpráv" přizná. "Nemám sílu to číst, natož odepsat".

"To se tě to tak dotklo co udělal?".

"To ani tak ne. Spíš mě sere, že to udělal i když jsem ho prosila že na krk ne. Kde je nějaký respekt?".

"Očividně vám při sexu vázne komunikace" odtuším. Julia se na mě podívá.

"Jako jak?".

"Že o tom málo mluvíte. Měli by jste si ujasnit, jak se vám to oběma líbí a co naopak nedělat". Ušklíbne se.

"Jo, to asi jo. Ale pro mě je tohle dost těžký, víš? S tebou se o tom bavit zvládnu, ale když to mám říct jemu tak panikařím a prostě nejsem schopná mu to přiznat co bych chtěla". Teď vzbudila mou pozornost.

"A co by jsi chtěla?"zeptám se. Když vidím jak odvrací pohled, pojmu neblahé tušení.

" Mně je to trapný "zasměje se nervózně.

MazlíčekKde žijí příběhy. Začni objevovat