Mazlíček

-25-

"Těšíš se že budeš dnes spinkat s daddym?" zeptá se mě Richard. Jsme právě na cestě do klubu kde jsme skoro týden nebyly,takže se docela těším.

"Strašně moc" usměju se. Kdyby jen to! Dnes bych klidně šla spát před devátou a ještě ke všemu dobrovolně.
Nejistě si popotahuji sukni,vybral mi tak kratinkou že mám docela strach tam v ní jít. Je černá a skládaná,u pasu mi ji drží zlatý tenký opasek. K tomu zvolil černý crop top s krátkým rukávem a motivem siluety kočky sedící na mostě u vody. K tomu černý obojek s hodně kroužky. Vodítko prakticky nepouští z ruky i při řízení,kožené držátko má na dvakrát obtočené kolem zápěstí. Potěšeně se usměje když přeřadí a sešlápne plyn. Miluje rychlost a já začala být závislá nad tím pocitem který s ní přicházel. Když zajede na své parkovací místo,s cvaknutím mě odpoutá.

"Tak je šikovná maličká" řekne po něžném polibku na rty. Nechci něhu...
Možná si troufám příliš,ale za límeček si ho přitáhnu zpátky do něčeho prudčího a agresivnějšího. V jednu chvíli mě chytil pod krkem tak pevně,až jsem se zalkla. Ale ty tlaky,bože můj. Jazykem se mi jediným pohybem dostal do úst a kroužil jím kolem toho mého. Sedím tak špatně natočená,že mě už po chvíli neskutečně bolí záda. Jestli se okamžitě nesrovnám,už nevstanu. Proto se musím ač nerada odtáhnout.

"Ahh babe,tak moc zlobivá holčička"culí se Richard a palcem mi přejede po spodním rtu. " Dnes spinkáš s daddym,proto ti dám jedno kouzelné privilegium. Dnes nebudu dělat vůbec nic,o vše se postará moje kitten,dobře?".

"A-ano daddy" špitnu. Tímhle mě trošku překvapil,nečekala jsem to a proto ani nemám vymyšlený žádný plán. Kruci,musím něco vymyslet ať si nemyslí že jsem neschopná.
Vystoupíme a on mne odvede před červené dveře. Po krátkém zaklepání je otevře a vstoupí. Uvnitř je jen Nathalie a Rosalie

"Dobrý večer děvčata" pozdraví je. "Kdepak máme zbytek?".

" Betty,Lucy,Becky mají zákazníka a Laura se hodila marod"odvětí Nathalie a zatočí se v ušáku ve kterém je stočená do klubíčka na polštářích.

"Bůh žehnej chřipce" zasměje se Rosalie na sedacím polštáři a upije ze skleničky,očividně je to mojito. Richard se zamračí.

"Včera mi přišla další stížnost,prý je na zákazníky často hrubá a arogantní. Jestli to bude pokračovat,obávám se že ji budu muset nahradit".

" Tohle nesmíš říkat Richie! Nebo se samy postaráme aby to tak dopadlo"směje se Rosalie. Richard mě políbí do vlasů a odejde.

"Pojď si sednout" nabídne mi Nathalie a posune se,abych měla dost místa. Ty ušáky jsou veliké a my obě drobné,takže se tam dvě na pohodu vejdeme. "Povídej,co je nového?".

"Nic moc,asi vše jako minule. Co u vás?" zeptám se a přijmu skleničku od Ros abych se napila. Nathalie se malinko usměje.

"Taky,pořád při starém".

" Nápodobně. Předevčírem se po tobě ptal Levi,byl dost překvapený když jsem mu řekla že už jste se přes týden neukázaly. Prý mu nebereš telefon "řekne Rosalie a sáhne na stolek kde na stejném zařízení jako má Richard zmáčkne čudlík. Trochu se zastydím.

" Daddy mi telefon moc nedovoluje. Takže vždy když přijdu tak mám zmeškaný hovor a nechci volat zpátky,protože nevím jestli třeba nespí nebo je v práci "vysvětlím. Po Levim se mi strašně stýská,nejsem zvyklá být od něj odloučená tak dlouho. Vždy když jsme se školou jely na více denní výlety nebo lyžáky,každý večer jsme si volaly klidně i dlouho do rána. Teď,když jsem už týden neslyšela jeho hlas,se cítím opravdu zoufale. Před očima mi proběhne ten moment kdy jsem ho viděla naposledy. Před naším domem,kdy já už seděla v autě a Richard ho objal,aby ho utišil.

" Vím že je to těžké,ale měla by jsi mu zavolat. Vypadal,jakoby mu něco chybělo. Troufnu si říct že to jsi ty"přizná Rosalie,vím že má pravdu. Dovnitř nakoukne Teddy. Jakmile mě spatří,vejde a usmívá se jako sluníčko.

"No to kecáš! Miriam,tak rád tě vidím zlato" raduje se když mě obejme. Je převoněný dámským parfémem,což mi ale moc nevadí." Co si dáte?". Rosalie se vůbec nerozmýšlí.

"Mojito. Tentokrát nešetři ledem,buď tak hodný. A něco malého k svačině".

" Já si dám Colu s rumem,80 na 20" odvětí Nathalie a trochu se v ušáku posune,abych se mohla posadit zpět vedle ní. To jsem jediná která netuší na co má chuť?

"Nevím zda můžu pít. Tak tříšť,prosím" usměju se na něj. Teddy mrkne.

"Dnes mám meloun a dračí ovoce".

" Tak kombinaci ". Spokojeně se posadím vedle Nat a on odejde.
" Vlastně,jaktože nejsi v kleci?"zeptám se jí,když si to uvědomím. Na víčkách se jí blýsknou stříbrné třpytky když zakmitá řasami. Dnes má krvavě rudou rtěnku a linky.

"Měla jsem dnes mít volno,ale nemůžu si nechat ujít že tu není Laura" řekne prostě a Rosalie se rozesměje.

"Tak tak. A podle Richieho přesvědčení tu ani dlouho nebude" pronese s vítězným úsměvem.
"Naše dlouhodobá snaha se konečně vyplácí!".

" Chápu to správně,že se jí snažíte zbavit?"zeptám se nevěřícně a ony obě přikývnou.

"Trpíme jí tu jen z toho důvodu,že dřív nebo později se odtud svým chováním vypudí sama" řekne Nathalie a stáhne si vlasy do vysokého culíku. Rosalie se ušklíbne.

"Přesně tak. Myslí si,že když ji tenkrát měl Richie rád že má nějakou imunitu,ale to se plete". Zarazím se. Řekla opravdu to,co řekla? Teddy nám přinese pití a veliký podnos s nakrájeným melounem a hned zade spěchá na bar.

" Jak to myslíš...že ji měl Richard rád?"zeptám se nejistě. Nathalie a Rosalie si vymění soucitný pohled,jakoby uvažovaly která má začít.

"Tři roky zpátky byla Laura jeho little one" odhodlá se nakonec Ros k prvnímu kroku.

"Ale nevydrželo to ani měsíc,najednou byli od sebe a žádná z nás neví proč. Ona o tom nemluví a ptát se na to Richarda je zbytečné,neřekne nic" dodá Nathalie a vezme si kousek melounu do kterého se opatrně zakousne,aby si nerozmazala perfektně nanešenou rtěnku. Zůstanu jako opařená. Proč mi to neřekl? Nebo proč ony mi to neřekly? Musím se ho na to v nejbližší době zeptat,připište to na seznam. Najednou se ale otevřou dveře a když se i s ušákem otočíme,stojí v nich Richard. Usmívá se a oči mu ve světle žárovek z toaletky získaly našedlý odstín.

"Maličká,někoho jsem ti přivedl". Vedle něj se objeví druhá postava,ale do tváře mu vidím až když vkročí do místnosti. Oči se mi zalijí slzami.

" Bráško!"