Mazlíček

-58-

"Prdelko,vstávej".To nejkrásnější oslovení a on ho použije na tu nejhorší věc,buzení.

"Já ještě nechci daddy"zakňourám a snažím se zachumlat ještě víc do pokrývky,ale je to marné,znovu mě odkryje. 

"Ale zlatíčko,nezlob hned po ránu.Šup,vstávej". Fajn, vypadá to že dneska to na malé roztomilé klubíčko neuhraju.Ale když já jsem tak malinká a unavená daddyyy. Odejde z ložnice,nejspíš mi vybrat oblečení do šatny.Otevřu oči a pomalu se posadím.Krk a hrudník mě po včerejší akci a následném spaní na břiše dost bolí. Pomalu,abych sebou nesekla na první dobrou,se vydám do koupelny.Při pohledu do zrcadla zjišťuji že modřiny i kousance jsou podlité krví a tedy dvakrát tak viditelnější než včera večer.Super,teď už jen vyrazit někam do vybrané společnosti. S mojí babi na kávu,v nejhorším případě. Hodlám si dát nějaký čas pro sebe.Svážu si vlasy do vysokého drdolu,svléknu crop top i prádlo a vstoupím do sprchy. Zapnu vodu a chvíli si nechám horké kapky dopadat na tělo. Joo,to je moje.Nanesu na houbičku sprchový gel s vůní lesního ovoce a celá se jí namydlím. Když se spláchnu,dám si do dlaní trochu cukrového peelingu s pomerančem a slaným karamelem a pořádně ho vmasíruji do pokožky. Záměrně vynechávám označenou oblast která je bolestivá sama o sobě. Kdybych do ní měla vmasírovat peeling,asi bych se smíchy neudržela.Vše zakončím chladivou pěnou s jemnou vůní,je to tak příjemné. Obličej si opláchnu studenou vodou v umyvadle a zabalená jen v ručníku přeběhnu do herny.Richard stojí v šatně a zrovna něco hledá v šuplíku,na stoličce je zatím jen sukně a ponožky. Napadne mě něco úžasně zlobivého. Přejdu ke vchodu do šatny a čekám až si mě všimne. A pak,jakmile se na mě dívá,odtáhnu oba konce osušky a stojím před ním tak jak mě pán bůh stvořil. Sjel očima níž. Chtělo to hodně odvahy a trvalo to jen pár sekund,ale s Richardem to málem seklo. Chytil se za komodu aby se tak nestalo, zatímco jsem se se škodolibým úsměvem zabalila zpátky.

"Co to mělo znamenat a proč mi to proboha děláš takhle po ránu?" ptá se zoufale zatímco se dívá na mé, již zahalené, tělo. "To si to nemůžeš nechat na moment když jsem plně připravený a nemusím pak s tou představou celý den pracovat?". Začervenám se a sklopím oči, na to jsem nepomyslela, ale nevadí. Přistoupí blíž a obejme mě.

"Je to v pořádku prdelko, vím že mě jen tak zlobíš".

"Já.. Já bych ráda něco víc daddy" špitnu, ale nejraději bych se v tu chvíli kousla do jazyka. Do prdele, to jsem nechtěla. Jako, chtěla, ale určitě ne to na něj takhle vybalit. Cítím jak zkoprněl, nedokážu si ani vybavit co se mu teď honí v hlavě.

"Chceš mi říct že kdybych tě teď vysadil na tu komodu a omrdal tě tak že by jsi nebyla sama schopna z ní slézt, že by to bylo v pořádku?"zeptá se. Rukama mi sjede na boky, on by to snad opravdu udělal. Možná pokývám hlavou až moc horlivě, protože se zasměje.

" Bůh ví že bych chtěl. Chci to víc než cokoliv protože vím že budeš úžasná. Ale ještě je brzy, dej tomu čas lásko moje. Určitě bych si naše poprvé nevybral na komodě, to jistě ne. Musí to být speciální. Potom už to bude jedno, vezmu si tě kdykoliv a kdekoliv ". Za boky mě posune trochu na stranu a nakloní se těsně ke mně.
" A chraň tě pánbůh, jestli budeš odporovat"pošeptá mi a opustí šatnu.
Stisknu nohy co nejvíce k sobě, aby náhodou nepoznal že mě teď vzrušil na maximum. Ve tváři jsem jistě tak rudá, že by podle toho mohly udělat speciální odstín rtěnky. Otočí se na mě a škodolibě se culí.

"Ale copak? To je odplata. A víš za co, maličká?". Tak trochu se bojím zeptat, ale co lepšího by mi mohl říct?

"Za co daddy?"odhodlám se nakonec. Dvěma kroky je u mě, nestihnu ani couvnout.

" Za tohle! "pronese tiše, vezme mi ruku a přitlačí si ji na rozkrok.To ne to ne to ne to ne! Je tak dokonale tvrdý,bože. Tiše zakňourám a chci ruku odtáhnout, ale ještě víc přitlačí. Jak jen může v jednu chvíli říct že je na to brzo a v druhé udělat tohle?!

" Daddy"kňučím." Prosím".

"O copak prosíš?".

"Dovol mi udělat ti dobře, pěkně prosím" žadoním. Jen se uculí, pak mi ruku pustí a ustoupí.

"Ty vole, tohle jsem neměl dělat" zasměje se a upravuje si kalhoty.
"Já raději půjdu, musím najít nějaké dokumenty a poslat je. Vezmi si ty růžové kraťásky a bílé tílko zlatíčko, je velmi horko". A odejde. Povolím sevření nohou, z fleku bych se mohla jít znovu osprchovat. To ale nepřipadá v úvahu, proto se jen otřu ručníkem a ten pak putuje přímo do prádla. Obleču si co mi nařídil a nasadím si čelenku s oušky. Nedal mi obojek, to pravděpodobně znamená že dnes budeme doma. Což je fajn, mohla bych ho ukecat do bazénu. Seběhnu schody a mířím do kuchyně, v jídelně se ale srazím s Ronem.

"Ty kráso" rozesměje se při pohledu na mě. "No tak tohle Marlowe položí, vypadáš jako beruška ". Myslí tím ty kousance, značky a to všechno,musela bych mít skafandr aby to nebylo vidět. Podívám se dolů. Tohle tílko má dost hluboký výstřih, takže jdou vidět totálně všechny. Teda, kromě těch u prsních dvorců a že jich tam není málo, hehe.

" Co je k snídani?" zeptám se ho ještě než zmizí venku. Zastaví a otočí se.

"Ty to necítíš? Běž tam a uvidíš" řekne. Projdu tedy jídelnou. Necítím nic, dokud neotevřu dveře. Šunka, sýr, máslo. Toasty! Marlowe se zarazí uprostřed pohybu a s očima navrch hlavy na mě zírá. Basil sedící na barové stoličce na opačné straně linky je na tom podobně, akorát má plnou pusu takže ji nemá jako ona otevřenou. Ehehe, jejda.

"Měl jsem tě včera odvést do bezpečí a poskytnout ti azyl u nás v domku" pronese po chvíli přiškrceně, ale Marlowe stále nemá slov a jen se na mě dívá. Přijde mi to legrační, dokud se jí nezalesknou oči. Ona... Pláče? Drží to v sobě, nechce povolit. Najednou ale do kuchyně vejde Richard a zastaví se nechápavě ve dveřích. Až nyní nalezne slova.

"Co.. Co jste jí to udělal?" zeptá se tiše. Uprostřed věty se jí zlomil hlas, nejspíš jí to opravdu pohnulo. Richard mě obejde a udělá několik kroků k ní.

"Marlowe, buďte v klidu. Není to tak hrozné" snaží se jí utěšit. V tu chvíli se jedna slza přelije a steče jí po tváři. Jeho výraz změkne a k překvapení všech ji obejme.

"Teče jí krev.. Musím to ošetřit " vzlykne Marlowe do Richardova saka. Z nějakého důvodu se neodtáhla a nechala ho držet ji.

"Není to krev, nebojte. Jsou to jen modřiny, buďte klidná" řekne konejšivě a po chvíli ji pustí. Marlowe přejde ke mně. Oči má stále lesklé, ale slzy jí už netečou.

"Bolí to?" zeptá se tiše. V téhle chvíli bude lepší milosrdná lež, takže zavrtím hlavou. Nevím zda jí to jako odpověď stačí, ale s omluvou odběhne pryč. Tak tohle není dobrý...