Mazlíček

-47-

*pohled třetí osoby*

"Fajn,takhle už by to mělo stačit". Architekt seskočil z prvního odpočívadla a stáhnul si rukavice. Celé škrabadlo bylo stále ještě pokryté igelitem aby se nezašpinilo. Montáž která jim měla zabrat pár hodin se protáhla skoro do půlnoci,jelikož učeň který měl vyměřit výšku stropu uvedl špatné míry. Ne jen o pár centimetrů,on se sekl skoro o půl metru. Richard si unaveně promnul špičkami prstů oči,doufal že touhle dobou bude dávno spát a hlavně slíbil maličké že se s ní po příjezdu podívá na pohádku. Chtěl také popojet po intimní stránce,ale začátečnickou chybou jednoho chlapce se ani jedno z toho nemohlo uskutečnit.

" Ještě jednou se omlouvám"pronesl soucitně architekt když spolu s Ronem skládal krabice ve kterých jednotlivé díly přinesl. "Ten kluk je strašný nešika. Nebýt jeho matky,dávno jsem nad ním zlomil hůl. Ale když ona mi chudák neustále volá jak si vede její syn a je u toho tak nabitá energií že nemám to srdce jí říct co má doma za nemehlo" povzdechl si. Richard s úsměvem zavrtěl hlavou.

"Nic se neděje,hlavně že je to hotové. Měl by jste raději už jít,ať na Vás paní nečeká. S Ronem to doklidíme".

" V žádném případě,ty krabice si uklidím sám "zavrtěl muž hlavou a několik složených krabic postavil na sebe,aby se mu lépe braly. Ron mu je poté pomohl odnést do auta,zatímco si Richard spokojeně prohlížel svůj zhotovený návrh. Plyš byl tak měkoučký a příjemný na dotek,Miriam si škrabadlo jistě zamiluje. Do herny se vrátil Ron,Richard ani nepostřehl jak dlouho byl pryč.

" Když jí ráno trochu pozdržíš tak tam zavěsím ten baldachýn a vyskládám tam zbytek komponentů. Ale musíš jí zdržet kvalitně "zasmál se Ron a drknul do něj loktem. Takové chování si k němu dovolil jen když byli o samotě,jinak se k němu choval s respektem a oddaností. Richard mu se smíchem strknutí oplatil.

" Blázne,ještě jsem to neudělal ". Ron na něj zůstal nevěřícně zírat.

" Tak to ti vážně nežeru,ty jsi s ní ještě nic neměl?"zeptal se překvapeně. Tohle se mu ani v nejmenším nepodobalo. Jeho pán a v první řadě nejlepší přítel si vždy vzal od své přítelkyně vše hned první nebo druhou noc. Richard zavrtěl hlavou a rukou mu pokynul ke dveřím,načež spolu sešli ze schodů a odtud do zahrady kde se posadili v altánu. Richard o tom toužil s někým mluvit.

"S ní je to všechno tak jiné. Je tak dětská a nevinná. Toužím po ní,šíleně moc. Kdyby to bylo na mě ohnul bych jí už minimálně stokrát,ale já prostě nemůžu. Něco mi v tom brání" řekl a přijal od Rona nabízenou cigaretu. Kouřil jen opravdu výjimečně a dnešek na to byl jako stvořený.

"Ty ji opravdu miluješ" usmál se Ronald a připálil si,načež mu podal zapalovač. "A to je dobře,Miriam je neskutečně hodná a krásná holka".

" To mi povídej "povzdechl si zasněně Richard a trochu si popotáhl z cigarety. " Jen si vybavím ty její oči,ty křivky a už nedokážu rozumně myslet. Neskutečně mě přitahuje,ale mám strach to udělat. Co když jí tím ublížím?".

"Teda" uchechtl se Ron. "Ty nejsi zrovna z těch kteří si s něčím takovým kdy lámali hlavu". Richard se nadechl k odpovědi,nakonec však zůstal tiše. Měl pravdu,i když nahlas by mu to asi nepřiznal. Ron oklepal cigaretu do popelníku a trochu si poposedl, tahle křesla byla bez polštářků strašně nepohodlná.

"Upřímně by jsi s tím měl něco dělat" poradil mu. "Jelikož si myslím že ona na to čeká. Není sice taková zkušená maličká jako ty před ní ale vím že touží být".

" Chci aby byla moje sladká holčička. Před nedávnem rozházela cédéčka. Byl to pro ni první pořádný trest,ale já...byl jsem z toho v koncích. Kdyby mi v tu chvíli viděla do tváře a viděla mě,pochybuji že bych u ní měl ještě někdy takový respekt jako teď ". Richard ani nedokouřil,odložil cigaretu a nechal ji dohořet.
Zvedl se a měl se k odchodu,než ale altán zcela opustil ještě se na Rona podíval.

"Kolik času ráno potřebuješ?" zeptal se.

"Dej mi hoďku,maximálně dvě" zašklebil se Ron. Richard se uculil.

"Neboj se. Během dopoledne o ní neuslyšíš. Pokud tedy vydrží být tiše".

***************

*pohled Miriam*

Zdá se mi o něm. A je to báječné. Sedíme spolu u něj v klubu,všichni jsou pryč. V pozadí hraje hudba,jinak neslyším nic jiného než jeho zrychlený dech. Sedím mu na klíně a tulím se k němu. Dokážu si živě představit i jeho vůni. Ty citrusy jsou tak omamné...Najednou rukou vyjede po mém stehně výš a zajede pod sukni i prádlo. Než stihnu zakňučet,vnikne do mě jedním prstem. Pane bože,to je jako doopravdy,já to snad opravdu cítím. Počkat...to není sen. Otevřu oči. Nejsem v klubu,ale ležím v posteli doma. A není ve mně jedním,ale dvěma prsty. Leží na boku vedle mě,jednou rukou mi mírně odtahuje nožky od sebe,druhou provokuje. Nevím ani za boha kolik je hodin,ale přes světlo které proudí do ložnice skrz mezeru mezi závěsy soudím že už je ráno.

" D-daddy"kníknu a snažím se dát nohy k sobě abych mu zabránila v jeho počínání. Ne že bych to nechtěla,to rozhodně ne. Jen se musím trochu vzpamatovat. Plácnutí přes stehno mě ale probere dostatečně.

"No tak,drž maličká" pošeptá mi. Přikývnu,rozhodně nechci další takový budíček. Několik dalších minut pokračuje,ale já už cítím svou hranici.

"Daddy já-já snad...". Pustí mé stehno a podívá se na hodinky.

" Ne,ještě ne. Ještě dvacet minut "usměje se,načež tempo značně zpomalí a zůstane ve mně jen jedním. O co se snaží? Jakých dvacet minut?

" Tím se nezabývej. Nebo ti daddy dá důvod,aby jsi kňučela"usměje se. Jak já miluju ty odpovědi bez otázky.