"Tak, teď jsi dokonalá" pronese spokojeně Richard když skončí. Sedím před ním na zemi zatímco mi připínal do vlasů sponky s třepotajícími motýlky. Mám na sobě bílé šatičky, vlasy postříkané třpytkami ve spreji a každou chvíli vyrážíme do klubu. Dnes mě Richard poprvé bere na tématickou akci, kde je i určitý dress code. A tím je černobílá a třpytky. Neskutečně se těším. Do obýváku vejde Marlowe a nese mi blýskavé bílé botky které už jsem měla dávno před tím než jsem Richarda poznala,jen mi je musela vyčistit.
"Ty se celá třpytíš zlatíčko" směje se, když mi je podává. Vstanu ze země a vezmu je, načež se obuju. Stále mi sedí, super.
"Že ano, je k sežrání" přidá se k ní Richard. "Ti motýlci byli báječný nápad". Richard jde oblečený jako obvykle, bílá košile a černý oblek.
"Chcete abych Vám také trochu potřpytila vlasy?" zeptá se ho Marlowe. "Ať se Miriam neblýská sama?".
"Oh,to ne, děkuji" zasměje se a couvne když k němu Marlowe přistoupí se sprejem v rukou. "Ale vezmeme ho s sebou, kdyby ho třeba chtěla použít děvčata. Což mi připomíná že už pojedeme, už jsou tři hodiny". Klub se pro veřejnost otevře až v pět, ale Richard chce být u příprav. Proto ho tedy následuji k autu. Venku je přistavená Bora i černé BMW, o které se opírá Ron. Má černou košili s krátkým rukávem i kalhoty a bílého lesklého motýlka. Richard si ho se zájmem prohlíží.
"Máš to šejdrem" zasměje se, když mi otevře dveře u Bory. A opravdu, u košile jeden knoflíček vynechal čímž to celé posunul, až teď jsem si toho všimla. Ron shlédne dolů a ušklíbne se.
"Pardon, nevšiml jsem si" přizná a začne si košili rozepínat, aby si ji mohl opravit. Richard za mnou zavře a obejde auto aby se chvilku na to posadil za volant.
"Já to nemyslel zle" pronese omluvně, ale dokážu si živě vybavit jak se culí. Ron dopne poslední knoflík a pak si košili zastrká zpět do kalhot.
"V pohodě. Kam mám teda jet, ještě jsi mi to neřekl".
"Proboha, vidíš to" plácne se Richard do čela. "Jeď do té prodejny dekorací na Balwinovu, tam jak dřív byla ta Čínská restaurace. Budou pro tebe mít asi osm možná devět krabic. V jedné z těch krabic budou skleněná točená brčka, tak ať se jim hlavně nic nestane, nebo tě Teddy sežere" upozorní ho ještě. Ron kývne a také sedne za volant. Když vyjedeme, zazvoní Richardovi mobil.
"Bože, nemám chvilku aniž by mě kdokoli sháněl" povzdechne si. "Kdo to je?". Pohlédnu na displej.
"Cizí číslo". Richard se zamračí, vezme mobil do ruky a hovor přijme.
"Maxwell, prosím? Oh, to jste Vy. Dejte mi chvilku", načež mi mobil hodí do klína, v rychlosti zadá blinkr a sjede ze silnice do postranní ulice kde zaparkuje na parkovišti pro panelový dům o kus dál. Pak se natáhne pro mobil. Využije jeho pozice aby mě trochu pozlobil, proto rukou "omylem" zajede mezi má stehna, než si jej vezme.
"Tak, už jsem tu. Co jste potřeboval?" zeptá se a spokojeně sleduje jak s koleny těsně u sebe rudnu. To nejde, takhle mě zlobit ještě než dojedeme vůbec na místo! Najednou se ale zatváří nechápavě.
"Schůzka? Jaká schůzka? O žádné nevím. A na dnešek? To musí být omyl, má hospodyně vede diář velmi svědomitě, není možné že by na něco zapomněla. Moment". Odkloní mobil od ucha a dlaní zakryje mikrofon.
"Zlatíčko, zavolej hned Marlowe. Zeptej se jí na pana Fildwicka. Píše se to s W, upozorni ji na to". Kývnu a z malé bílé kabelky v které si nesu nějaké sladkosti a onen sprej fo vlasů vytáhnu mobil. Zazvoní to třikrát než mi to zvedne.
"Dům pana Maxwella".
"To jsem já, Miriam. Daddy má na telefonu nějakého pana Fildwicka, píše se to s W. Můžete se na to podívat?".
ČTEŠ
Mazlíček
Romance"Kleknout" řekl chraptivě a napřímil se. Nešlo neuposlechnout,jsem přeci poslušná kitten. "Moje malá dnes zlobila..." Příběh obsahuje sexuální scény,vulgarismy a (pro některé nezkažené 😂)zvrácené úchylky
