Mazlíček

-21-

Asi půl hodiny po Samově odchodu někdo decentně zaklepe na dveře. Teddy to být nemůže,ledovou tříšť nám přinesl už před chvílí. Richard se podezíravě dívá směrem ke dveřím.

"Ano,vstupte" vyzve je. Dovnitř vstoupí Nathalie. Je bledá a přidržuje se rámu dveří.

"Richarde,mohla bych prosím už končit? Je mi zle" zachraptí. On se na ní dívá s  chápavým výrazem.

"Samozřejmě,na zítra máš volno,dobře? Odpočívej" usměje se na ni. "Chceš aby tě Ron odvezl domů?". Nathalie bez váhání přikývne,opravdu nevypadá moc dobře. Richard mě poklepe po zádech a já seskočím na zem,když vstane sednu si na jeho místo. Přejde k ní a ustaraně si ji prohlíží.

" Jak přesně ti je zle?"zeptá se a pomůže jí se posadit do křesla,Ron jí podá svou skleničku vody aby se napila.

"Strašně se mi motá hlava" pronese malátně.

"Kdy jsi pila naposledy?". Jde na ní vidět že přemýšlí.

" Předtím než mě Teddy zavřel,cca před pěti hodinami "řekne. Richard se zamračí.

" Kolikrát jsem ti říkal,aby jsi si s sebou nosila do klece láhev s vodou? Je tu šílené dusno kvůli té klimatizaci a ty nepiješ,jsi dehydratovaná". Nathalie se trošku napije vody od Rona,ale musí být teplá protože ji okamžitě pokládá na stolek. Teď se potřebuje schladit. Vstanu z křesla a přejdu k ní.

"Tady,vypij to. Potřebuješ něco studené" usměju se na ni a podám jí svou kulovitou sklenici s ledovou tříští kterou mi Richard objednal. Je s příchutí kiwi a jahoda. Chvíli se na mě dívá jako by nevěděla jestli si jí má vzít nebo ne. Pak se ale stane něco neuvěřitelného. Opatrně ji vezme do chvějících se rukou a usměje se na mě!

"Děkuji ti" řekne. Richard se na to nevěřícně dívá.

"Páni Nathalie! Dlouho jsem tě neviděl se usmát takhle upřímně" pronese." Vydržíte tu děvčata? Půjdu sehnat někoho přes tu klimatizaci hned teď,nebo se tu ještě něco stane". Přitáhne si mě a něžně políbí na rty. Chutná po pomerančovém džusu a vodce,pil to ještě před mým příchodem. Pak spolu s Ronem a Benem odejdou a já s ní zůstanu sama. Posadím se do křesla vedle a pozoruji jí. Cucá brčkem ledovou tříšť a do tváří se jí pomalu vrací barva,rozhodně vypadá líp než když přišla. Je tak krásná. Dojdu si k Richardovu stolku kam jsem si předtím položila nedojedené hranolky a položím je na stolek mezi nás.

"Měla by jsi i něco sníst" poradím jí. Nathalie se na mě podívá. Má krásné světlé oči,líce a víčka má pokryté zlatými třpytkami. V odlescích reflektorů které na ni dopadají to musí vypadat úchvatně,věřím tomu že to je účel. Umí se opravdu krásně líčit. Nakloní hlavu na stranu jako že se vzdává a jednu hranolku si vezme.

"Krásné líčení" řeknu,protože se mi to opravdu líbí.

"Děkuji,dalo to práci se to naučit. Ty používáš tak světlý make-up?" zeptá se mě,ale já zavrtím hlavou.

"Nepoužívám make-up,jen bílý pudr na zmatnění. Takhle bledá jsem přírodně" usměju se rozpačitě. Dívá se na mě,vypadá to že mi nevěří. Nakonec mě prsty vezme za bradu a natáčí mi různě hlavu na světle.

"No opravdu,řasenka a pudr. To jsi mě překvapila. V tom případě jsi ještě krásnější než jsem si myslela,většinou dobře odhadnu jak vypadají pod tou vrstvou barviček. Já používám jen oční stíny,rťenky a tak ale ty krémové make-upy ne. Pravděpodobně víš která je Laura,že?".

" Ano,bohužel už jsem s ní měla tu čest". Nathalie se usměje,jen malinko,ale pobaveně.

"Přesně tak,také jí nemohu ani cítit. Měla jsem jednou tu smůlu a viděla ji nenalíčenou,no dodnes mě to děsí ze spaní! Ona používá ten krémový bílý make-up,aby vypadala bledá,proto jsem se tě ptala jestli to děláš taky". Natáhne se pro další hranolky a pak to zapije tříští. Pak ji ke mně nakloní,abych se taky napila.

" Richard mi tě dal hlídat,takže nesmíš být dehydratovaná jak já před tím "vysvětlí a já se tedy napiju. Je to ledové,což mi alespoň trochu pomůže nevnímat to vedro kolem. Zničehonic mě vezme za ruku a přetočí ji hřbetem k sobě.

" Takže jsem viděla dobře"řekne a prohlíží si má tetování. "Hezká práce,kdo ti je dělal?".

" Bráškovo kamarád. Nevzpomenu si na jméno,ale má dva malé psy". Nathalie přikývne.

"Walter. Ten umí,mě dělal taky" řekne a natáhne ke mně pravou ruku. Od zápěstí po předloktí má tetování racka letícího nad rozbouřeným mořem. Je dokonale propracované,jistě jí to musel dělat na několikrát.

"Nádherné. Já bych taky chtěla ještě minimálně dvě" řeknu jí a vezmu si hranolku kterou namočím do majonézy.

"A Richard ti to dovolí?" zeptá se mě a napije se tříště. Teď uhodila hřebík na hlavičku. "Mimochodem,překrásný obojek. I ta ouška jsou sladká,to vybíral Richard?". Přikývnu. Ona je jediná která ho neoslovuje Richie. Nathalie se špičkami prstů dotkne pravého ouška.

" Měla jsem kdysi podobná,jen bílá. Ty budeš ale asi černá kitten,že? Není divu,je to nádherná barva". Nevycházím z údivu z její sdílnosti. Vypadala jako tichý typ,uzavřená. Přitom se mnou komunikuje a dokonce se trochu usmívá. Cítím se poctěna.

"Směla bych se tě na něco zeptat? Jsem v tomhle nováček a nerada bych něco pokazila" rozhodnu se využít situace. Podívá se na mě a kývne hlavou,jakože poslouchá.

"Co taková kitten dělá? Vím základy,vím co se mi líbí a tak,ale Richard možná očekává něco víc. Chci aby se to líbilo i jemu. Mohla by jsi mi prosím poradit?". Nathalie si vezme dvě hranolky,jediným pohybem obě namočí do majonézy a kečupu a pak je sní.

" Samozřejmě,kdykoliv budeš potřebovat stačí říct. On není náročný co se normálního vztahu týče,ale musíš dodržovat pravidla,jinak je pak neúprosný. Rafinované tresty které vymýšlí on,na to by žádný jiný dominant nepřišel. Jeho kitten byly vždy ty nejšťastnější,on ví jak jí odměnit i potrestat. Poslední měl ale už takové dva roky zpátky. Jestli mu chceš dělat radost,buď přirozená,jako kočka. Umíš to,nebo zkoušela jsi to už?".

"N-ne. O tomhle všem vlastně vím jen z doslechu a z toho co jsem si přečetla. Zjistila jsem to o sobě když mne prostě lákalo se chovat jako kočka a líbilo se mi být někomu podřízená. A pak ta omamná bolest...ale bojím se abych něco nezkazila". Nathalie mě zvednutím ruky zastaví.

" Tohle hoď za hlavu. Dělej to,co jako kitten chceš. Mňaukej,mazli se,vyhřívej se na sluníčku,hraj si s hračkami. Klidně i lez po čtyřech když se ti to líbí. Hlavně buď přirozená,on by poznal kdyby jsi hrála. Už se mezi vámi něco stalo?"zeptá se mě. Takové věci si sice povídají většinou nejlepší kamarádky,ale já se cítím jako bych jí znala léta. Takový pocit jako mám s ní mám snad jen s Juliou.

"Ještě ne" zavrtím hlavou. "Já bych moc ráda aby se to změnilo,ale nechci nic uspěchat".

" Máš s tím zkušenosti?".

"Jen mé poprvé a pak pár akcí po tom,ale nic moc extra" přiznám. Mé poprvé bylo hrozné. Ač jsem ho měla s člověkem kterého jsem milovala,neudělalo to se mnou to co jsem čekala.

"To je dobře,alespoň to pro tebe nebude nic nového až na to přijde.  Víš čím ho vyprovokuješ nejvíc? Dávat mu na jevo jak jsi jeho chováním vzrušená,jak moc ho chceš. Ostatně,jiná provokace také neuškodí" mrkne na mě a s úsměvem do mě drkne loktem. Zasměju se,cítím se s ní jako se starší sestrou než s kamarádkou mého přítele. Do místnosti náhle vejde Richard s Ronem.

"Tak vyřešeno. Jeden Benův známý dělá opraváře klimatizací,tak jsme ho vytáhli z postele,za chvíli by to mělo být v pořádku" usmívá se. "Nathalie,ty se můžeš jít převléct,Ron tě hodí domů". Pak se podívá na mě a v očích mu přeskočí mě dosud neznámá jiskra.

" A co se tebe týče babe,ty si zasloužíš svou odměnu "