Mazlíček

-60-

*pohled třetí osoby*

"Mohl by jste jít laskavě od toho okna?" zeptal se Richard podrážděně, když Wallroy už téměř pět minut civěl dolů na zahradu jak si Miri hraje s Basilem a Marlowe. Pochyboval že jeho zájem vzbudila hospodyně, ten chlap byl chlípný až na půdu. Neochotně tedy přešel od okna a posadil se do křesla. Byl to muž ve středních letech s černými vlasy prostoupenými šedí a neklidnýma rukama, Richard ho neměl vůbec rád.

"Chtěl jste se mnou o něčem mluvit, tak prosím"vyzval jej.

" Nemyslel jsem že na mě budete tak tlačit, Richarde"ušklíbl se Wallroy.

"Nemám na Vás celý den" pronesl zcela neutrálně a trochu se posunul v židli. Už teď ho rozčiloval.

"Chcete k věci, tak k věci. Nuže, byl jsem před časem ve Vašem klubu. Shlédl jsem zde vzrušující představení dívky se světlými vlasy a výrazným líčením v kleci. Měl bych o ni zájem" řekl rovnou bez obalu, čímž Richarda značně rozhodil.

"Tím jistě myslíte Nathalii. Jak o ni máte zájem?" nechápal. Wallroy se sehnul k zemi a položil na stůl kufřík.

"Řeknu to tedy jinak. Nabízím Vám za ni deset tisíc". Richard se nevěřícně díval na peníze, které na něj vykoukly z právě otevřeného kufříku.

"To... Myslíte vážně?".

"Jsem ochoten jít až na dvacet, ale myslím že se domluvíme i na patnácti, co říkáte?".

"Zdá se mi to, nebo se právě snažíte koupit Nathalii?" ujišťoval se ještě Richard. Krev mu vřela v žilách a hodně se přemáhal aby nevybuchl ještě než ho vyslechne. Ale Wallroy udělal zásadní chybu. Souhlasil s jeho tvrzením.

"Ne na dlouho, abychom si rozuměli. Za tuto cenu bych si ji vzal k sobě na týden, to mi bohatě stačí. Kdyby se mi hodně zamlouvala, zaplatil bych si ji na další týden" řekl zcela vážně, jako by se nechumelilo. Richard prudce vstal.

"Není na prodej! Ani ona, ani žádná jiná z mých dívek. Jsou to společnice, ne děvky!" vyštěkl, ale Wallroy se jen pousmál.

"Vždyť víte jak to mezi námi chodí, jste přeci ze zámožné rodiny. Peníze řeší všechno. Lásku, vztahy, prostě cokoli".

"Nejsou to věci aby se daly koupit!".

"Opravdu? Zvláštní že mi to říká člověk, který si sám vydržuje malou prostitutku ve zlaté kleci". Konec. Richardovi se zatmělo před očima a prudce smetl kufřík ze stolu tak, že doletěl až ke stěně.

"Vypadněte! Okamžitě se zvedněte a odejděte, jinak za sebe neručím"vyštěkl, až Wallroy nadskočil a raději se tedy měl za uraženého mrmlání k odchodu.

" My dva jsme spolu skončily! Nelezte mi na oči "křikl za ním ještě Richard. Přešel ke kufříku a vztekle ho odkopl ke dveřím. Všude po podlaze byly bankovky, ale bylo mu to fuk. Pak vyrazil z pracovny a zdupal po schodišti dolů.

*pohled Miriam *

" Slyšeli jste to taky? "zeptám se. Z domu se ozýval křik.

" Ajaj. Wallroy asi řekl něco co neměl "usoudil Basil když ze dvora vyjelo auto, které teprve před chvílí přijelo. Na zahradu se zadním vchodem vřítí Richard, vypadá dost v ráži. Ne, on přímo zuří.

" Klíčky! "štěkne po Basilovi. Ten zaloví v kapse kalhot a aby nezdržoval tak mu ovladač od auta hodí. Richard ho chytí, otočí se na podpatku a rázným krokem zamíří ke garáži. Marlowe se za ním starostlivě dívá.

"Myslím že v takovém rozpoložení by jste řídit neměl". Ani nezastaví, jen se trochu ohlédne přes rameno.

"Teď mě nechte. Mohl bych být hnusnej a to nechci". Zmizí v garáži, během chvilky se otevřou vrata a ven se za hlasitého kvílení vyřítí Světluška. Vyjede z brány na silnici a během pár vteřin nám zmizí z očí. Marlowe si tiše povzdechne.

"Stejný jako jeho otec" pronese a posune svou figurku o tři políčka, kostkou hodila těsně před tím než se ozval ten křik. "Ten se taky uklidňoval jízdou,někdy byl pryč i několik hodin".

"Zahrává si" řekne Basil a hodí kostkou. "Jednička, už zase! Já se do toho domečku snad nedostanu" lamentuje, zatímco posune figurku vpřed. Marlowe i já máme v domečku už dvě, on zatím ani jednu. Tedy měl by, kdyby ho Marlowe před chvílí nevyhodila těsně před domečkem.
Dál se ale na hru nedokážu soustředit, natož se smát když mu Marlowe vyhodí další figurku a on se rozčiluje že tu hru utopí v bazénu. Co se muselo stát, že tak klidný člověk jako je Richard ztratil nervy?

*******

Je téměř půlnoc když zaslechnu jak se otevírá brána. Sedím v obýváku na zemi obklopená kostkami se zapnutou pohádkou, ale nevnímám ani jedno jak jsem napjatá. Vyrazím ke dveřím. K mé smůle však dovnitř vejde Ron, kterého Marlowe poslala najít Richarda.

"Tak v klubu nebyl a ani Levi neví kde by mohl být" řekne nám, když hospodyně přiběhla do haly se stejně mylným dojmem že se vrátil Richard jako já. "Volala jste Nathalii?".

"Ano, také neví kde by mohl být. Volala jsem i pár dalším ale ani Světlušku ve městě nikdo neviděl. Skoro jakoby se do země propadl". Ron ze sebe shodí sako a rozepne první dva knoflíčky košile.

"Donesla by jste mi prosím trochu vody? Pojedu ho ještě hledat. Basil už tu byl?".Marlowe odejde do kuchyně natočit vodu a já zavrtím hlavou.

"Ještě se nevrátil, jel obhlédnout Richardova oblíbená místa" řeknu. Nikde není, nikdo ho neviděl. Jestli se někde vyboural... Marlowe se vrátí s lahví vody.

"Měl by jsi zajet na policii" pronese tiše, ale Ron se ušklíbne.

"Dokud není nezvěstný delší dobu tak to řešit nebudou. Pátrání můžou vyhlásit až kdyby se nevrátil dva dny". Za dva dny už může být pozdě. Sklopím hlavu aby neviděli slzy v mých očích, ale Marlowe tím neoklamu. Přitáhne si mě k sobě a sevře v pevném objetí.

"Jeď hledat dál" požádá Rona.

"Spolehněte se. Zůstaneme ve spojení". Slyším jak za sebou zavřel dveře, ale s pláčem čekám než uslyším nastartovat auto.