Stíny minulosti ✔ | ᵇˡᵃⁱᵐⁱᵒⁿᵉ ᵗʰᵉᵒᵐⁱᵒⁿᵉ

𝟏𝟖.𝐊𝐀𝐏𝐈𝐓𝐎𝐋𝐀

❞NEBYL TU UPROSTŘED PŮLNOCI, JAK MÍVAL VE ZVYKU, NÝBRŽ V PRAVÉ POLEDNE.❞

Blaise věděl, že když už se omluvil Hermioně, měl by se omluvit také Daphne. Od chvíle, kdy s Violett překročil práh sirotčince, uplynulo už několik dní a on se snažil bojovat se vším, co ho tížilo a sžíralo. Nebylo to jednoduché. Ale Blaise věděl, že i první malý krůček je úspěchem. Všechno nemůže jít lehce a nemůže to být hned. Musí být trpělivý a nevzdávat to.

Byly chvíle, kdy se tolik ponořil do svých myšlenek, že úplně zapomínal na čas. Nejhorší to bylo v práci, kde se často přistihl, že jen zírá do popsaných pergamenů a nevnímá z nich ani slovo. Jeho pocity byly rozporuplné. Dokázal se smát a být uvolněný, ale pak si náhle vzpomněl a ostny výčitek se mu zabodly do srdce, jež sevřela ledová úzkost. Připadal si, jako kdyby byl pes připoutaný k řetězu, a měl jen určitou vzdálenost, po které se mohl volně pohybovat, než byl zase přitáhnutý zpět do víru otázek a bouřlivých pocitů.

Nicméně teď už klepal na dveře sídla Greengrassových a v ruce držel nádhernou kytici rudých růží, jež měla Daphne nejradši. Nebyl tu uprostřed půlnoci, jak míval ve zvyku, nýbrž v pravé poledne. Doufal, že Greengrassovi v tu dobu nesedí u rodinného oběda, protože by je nerad rušil a netoužil po tom, aby jej odsud vyrazili dřív, než stihne vykoktat prvních pár vět.

Za pár chvil mu otevřela domácí skřítka, která se mu uklonila tak hluboko, až se svým nosem dotýkala země. „Co pro pána může Dolly udělat?" vypískla jasným hláskem a šilhala očima někam k jeho kolenům.

„Potřeboval bych mluvit s Daphne. Myslíš, že bys jí mohla říct, že jsem tady?" požádal skřítku a ta mu naznačila, aby šel dovnitř.

„Samozřejmě, pane. Dolly pro ni hned dojde!" slíbila mu a za chvilku už hbitě cupitala po schodech do prvního patra, kde měli ložnice všichni členové rodiny Greengrassových.

Blaise zde čekal jen chvilku. Mnohem dřív než Daphne k němu totiž nakráčela Astoria s výrazem, jaký u ní nikdy neviděl. Přejela ho celého pohledem, a když se jí oči zastavily na kytici růží, v obličeji jí svitlo. Blaise se na ni pousmál, ale než ji stihl pozdravit, ucítil palčivou bolest v rozkroku, až mu to vehnalo slzy do očí.

Zmohl se na pouhé: „Za co?" a skoro poklesl v kolenou. Astorii se rty zvlnily v úšklebku, a když se k němu sklonila, vlasy se jí zhouply podél obličeje a ona na něj nevinně zamrkala.

„To je za to, že jsi ublížil mé sestře. Do teď jsem neměla tušení, kdo jí tak zlomil srdce, že kvůli němu probrečela celou noc a celý den, ale když jsi sem tak sebevědomě nakráčel s kyticí růží, došlo mi, že to nemá být jen nějaká zdvořilostní návštěva. Otázkou je, Zabini, kolik dalších holek využíváš stejně jako mou sestru a teď si je takhle chodíš usmiřovat?" zeptala se ho a v očích se jí temně zablesklo. Blaise ji skoro nepoznával, Astoria byla vždy taková nevinná duše. Bolest už pomaličku odeznívala, a tak se napřímil a zpražil ji pohledem.

„No dovol? Za koho mě to máš? A vůbec, že něco takového říkáš zrovna ty! Nevím, kdo hned po pár dnech od rozchodu s Theem začal dělat oči na Draca a ovíjel se kolem něj jako had?" vrátil jí to s kyselým úšklebkem a pocítil prchavý záchvěv triumfu, když viděl, jak mírně zbledla. Vzápětí ale narovnala záda, hrdě zvedla bradu a pohodila svými bujnými vlasy, chystajíc se mu nejspíš něco odseknout, ale to už dolů sešla Daphne a ti dva od sebe raději o krok poodstoupili. Astoria však Blaisovi ještě věnovala pohled, kterým by mohla vraždit, a který jasně říkal, že jestli znovu ublíží její sestře, zabije ho.

„Blaisi?" vydechla Daphne a ani se nesnažila skrýt překvapení. „Co tady děláš?"

Zabini se snažil nasadit ten nejvíc okouzlující úsměv, což bylo poněkud těžké, když na sobě stále cítil pohled Astorie. Snažil se ji nevnímat a rázným krokem vykročil k Daphne, podávaje jí překrásnou kytici. Daphne vytřeštila oči, jako by tomu nemohla uvěřit - ale pak zvedla pohled a na Blaise se široce usmála. A on věděl, že už má vyhráno, že mu teď odpustila.

„Promiň mi to, vím, že jsem se choval jako idiot."

„Neomlouvej se za to, že jsi upřímný. Prostě jsi to tak cítil a já to chápu a respektuji," odvětila Daphne a trochu zavrtěla hlavou. „Půjdeš dál? Můžeš se k nám připojit na oběd a řádně se seznámit s mými rodiči." Oba dva se museli usmát nad vzpomínkou, jak Blaise jednou v noci Daphne navštívil a plížil se k jejímu pokoji potemnělými chodbami. Omylem přitom shodil vázu a přivolal tím paní Greengrassovou, které musel dobrou půlhodinu vysvětlovat, co dělá v jejich sídle takhle pozdě večer a proč se tu tak plíží jako zloděj nebo snad nájemný vrah. Daphne to všechno poslouchala ze schodiště a málem si nacpala pěst do pusy, aby přemohla nutkání nahlas se rozesmát.

„Vlastně jsem přišel proto, abych se ti omluvil a pozval tě na oběd, pokud bys mi nedala košem," řekl jí Blaise a zazubil se. „Mohli bychom to brát jako nový, řádný začátek. Zapomenout na to všechno, co se nepovedlo." Záblesk v očích Daphne mu prozradil, že na ty všechny společně strávené noci zapomenout nechce a ani nedokáže. A on to cítil úplně stejně. Na okamžik zalitoval, že jsou Greengrassovi doma, protože mu bylo jasné, že Daphne by mu bez dalších otázek dala všechno, co by chtěl. Ale ne, jak řekla její sestra - neměl by ji využívat. Přesně kvůli tomuhle to s ní chtěl skončit. Protože Daphne si zaslouží někoho, kdo bude milovat ji celou, a ne jen její tělo.

Samozřejmě, že ji měl rád. Velmi rád, záleželo mu na ní. Ale nebyla to láska. A Blaise si nebyl jistý, jestli bude lásku vůbec někdy schopen cítit.

Daphne se nedokázala přestat usmívat. Zavolala na skřítku, aby dala květiny do vázy. „Pozvání na oběd? Něco takového nemohu odmítnout. Počkáš na mě chviličku? Jen se upravím a obléknu se do něčeho hezčího, a budeme moci vyrazit," broukla zpěvavým hlasem, mrkla na něj a zmizela. Astoria stála na místě, ruce založené na hrudi, a probodávala ho pohledem.

„Já být na jejím místě, tak ti tak rychle neodpustím, ale ona tě má na to až příliš ráda. Opovaž se jí znovu ublížit, Zabini, nebo se osobně postarám o to, aby ses nemohl rozmnožovat," ujistila ho sladce a pak i ona odkráčela pryč. Blaise polkl a doufal, že si Daphne pospíší.

Samozřejmě, že měl Daphne rád. Na světě byla už jen jedna žena, ke které choval stejné city jako k ní. Ne-li hlubší...

•••

Shipujete Blaise a Daphne?🙈