Jezdecká akademie Galgi

Dvaapadesátý

Vrátil jsem se tedy na pokoj, kde naštěstí ještě nikdo nebyl. Lehl jsem si na postel a jako by na povel jsem usnul. Sám nevím proč jsem až tak strašně ospalí. Vím, že kvůli cestě sem jsem naspal jen pár hodin, ale z mé předešlé školy kde jsem po večerech chlastal jak dobytek do tří ráno a poté byl v osm ve škole. No nejspíše za to může i momentální počasí. Venku už začíná být dost chladno a do toho mě vždy burácející déšť dokázal ukolébat k spánku.

"Už jsi jako Yoongi," pohrdavý hlas, který mě vytrhl z mého bezesného spánku patřil Taehyungovy. Sedl na kraj mé postele, přitom se mě svým tělem letně dotknul. I takový malí dotek zapříčinil, že mi po celém těle naskákala husí kůže. Chápu kam jeho narážka mířila. Nejspíše má lenost pochází z Yoongiho strany rodiny. Nemyslel jsem si, že lenost může být dědičná, no tedy až do teď.

Co když je to jako Hoseokova pozitivita, ta se mi zdá poslední dobou dost nakažlivá. Jestli jsem tu lenost od někoho chytil, tak se školou do konce roku je amen. Musel jsem se uchechtnou nad absurdní představou líného Taehyunga.

"Stává se Tae," posadil jsem se a protáhl se. Po té cestě v autě mě celkem boleli záda. "Viděl jsem, jak jsi mluvil s Hanem. Co ti chtěl?" Zadíval se na mě dost podezřívavě, jako by mi snad nevěřil. "Chtěl mě zastrašit, ale to neřeš Tae." Usmál jsem se. "Promiň, já jen, to nic." Snažil se usmát, ale moc mu to nešlo. "Mluv!" Zahleděl jsem se do těch očí plných nejistoty a obav. "Poté co se stalo nedokážu mít v nikom důvěru. Odpusť." Svěsil hlavu dolu, jako by na té hnědé podlaze bylo snad něco zajímavého.

"To nic, chápu tě." Nikdy po nikom nemůžeme vyžadovat důvěru, sám jsem myslel, že v životě již nikdy nikomu důvěřovat nebudu a poté přišel Jin, naštěstí ještě bez vařečky. Přiblížil jsem se ještě více k němu a uvěznil ho v pevném objetí. Nechci aby se trápil svojí minulostí.

"No nic měli by jste ještě trénovat před závodem. Mají tu nádhernou vnitřní jízdárnu." Rozdělil nás od sebe Tae. Myslím, že v jeho objetí bych byl až do smrti. Nádherně voněl po vanilce, jeho vůně byla jako droga.

No celkem dost nedobrovolně jsem se rozhodl, že si dnes ještě zajezdím. No a teď dobrá otázka kde to je. Bezcílně jsem začal chodit po objektu snad znovu nepotkám Hana. "Škvrně," uslyšel jsem hlas, ale již z oslovení mi bylo naprosto jasné kdo ona osoba je. "Hyung." Otočil jsem se na Yoongiho, který ke mě došel pomalým tempem. "Co ty tu?" Podrbal jsem se na zátylku. "Tae chce abych si před soutěží ještě zatrénoval." Yoongi se zasmál. "Zdá se, že nás z postele vyhnali oba." Na to se mi také koutky zvedli do úsměvu.

"Pojď," pokynul mi a já ho samozřejmě, jako hodný pejsek následoval. S Yoongim jsme sešli do přízemí a prošli velkým koridorem. "Výhoda této budovy je, že je zde všechno kryté, takže ven na ten déšť nemusíme." Řekl když jsme procházeli pod proskleným stropem. Civilizace, uchechtl jsem se. Nic proti naší škole, ale tak trochu žijeme ve středověku.

Zaslechl jsem zařehtání, zdá se, že se blížíme ke stájím. "Jsme tu," odsunul posuvné dveře a já měl krásný pohled na moderně zařízené stáje. "Krása co, je to velký rozdíl oproti naší škole." Procházeli jsme mezi výklenky, kde byli koně. "Škvrně," ukázal Yoongi prstem na jednu cedulku. Bylo na ní napsáno. Jezdecká Akademie Galgi Deagu, Jeon Jungkook, Killer. Bylo hezké tak vidět své jméno. Pohladil jsem Killera po hřívě, a vešel za ním do výklenku. Periferně jsem zahlédl i ostatní koně ze školy. Chci vidět Hobiho jméno. Došel jsem tedy k Sunny, jenže na výklenku nebylo napsáno to co jsem čekal. Jezdecká Akademie Galgi Daegu, Bang Si-Hyuk, Sunny.

Proč je tam jméno ředitele naší školy. Vždyť ředitel se závodu neúčastní. Můj mozek se snažil přijít na odpověď. Po chvíli mého dumání, když se mi snad vykouřil mozek z hlavy, jsem konečně přišel na dobrý nápad. No nic je čas otravovat Yoongiho.

"Hyung!" Došel jsem k němu, zrovna kartáčoval Sugar. "Už ti to došlo?" Věnoval mi úsměv a pokračoval ve své činnosti. Co mě mělo dojít, nesnáším, když si hraje na tajemného. Nemůže to prostě vyklopit. "Ne, povídej." Došel jsem k němu dost blízko aby mi snad neuteklo byť jen jediné slovo.

"No asi ti došlo, že to jméno co tam je nepatří jezdci, že?" Nevěnoval mi jediný pohled. Ví více než já a očividně si to užívá. "Tak čí je to potom jméno?" Samozřejmě, že mi to nemohl ulehčit a rovnou mi to říct. "Zkus na to přijít sám Jungkookie." Znovu mi nevěnoval ani jeden pohled a věnoval se péči o Sugar.

Obešel jsem tedy všechny cedulky s koňmi z naší školy. Felix tam také jméno neměl, místo jeho jména tam byl napsaný Kim Namjoon jako u Destrukce. Princess měla cedulku s Kim Seokjin. No a Sugar Min Yoongi. Že by to byli, ne to je blbost.

"Yoongi?" Vrátil jsem se zpět k němu, nyní jež mi věnoval svojí pozornost. "Mé jméno na tom štítku je chyba." Yoongi se uchechtl. "Není škvrně." Culil se jako debil, mě ale tato situace vtipná nepřišla. "Jsou tam majitelé koní, ale já.." Nestihl jsem doříct větu neboť mě Yoongi vyrušil. "Ano jsou tam majitelé. Killer patřil nejdříve Sulgi, po její smrti jsem se stal jeho majitelem já a nyní jsi jeho majitelem ty škvrně. Sulgi by to tak chtěla." Rozcuchal mi vlasy jako malému dítěti. Po jeho tváři stekla jedna neposedná slza. "Nevím co na to říct." Yoongi mě pevně objal. "Děkuji Hyung."