Jezdecká akademie Galgi

Třiačtyřicátý

Stál jsem ve velké jídelně s Yoongim. Před námi byl Jin, s né moc přívětivým výrazem a hlavně s vařečkou. Myslím, že můj zadek pozná středověk. "JIne, ahoj. Hledali jsme tě, aby jsme ti řekli, že jsme stady s Kookiem udělali venku piknik a nedorazíme na večeři." Mírně do mě drbnul. "Že ano Kookie." Snaží se nás z toho vykecat, hrdina. "Přesně tak, Jine nebylo tě k zastihnutí." Nevěřím je možnost, že má prdel zůstane bílá.

"Dobrá tedy, budu vám to věřit, i když si myslím svoje." Protočil oči Jin. On nám to zbaštil díky Satane. Myslím že tomu napomohl i Yoongiho k smrti vyděšený výraz. Jin se otočil na patě a už byl na cestě z jídelny. No to by nebyla karma, aby se něco nepokazilo, že ano. Můj nejmilovanější prázdný žaludek se musel ozvat. Prosím ať to neslyšel. No neslyšel by to asi jen hluchý, hlavně když je tu taková ozvěna.

Jin se zastavil v chůzi. No tak co teď. "Jungkooku, utíkej." Zvolal Yoongi a rozběhl se co nejdál od Jina Schwarzeneggera. "To vám přijde draho." Jin se rozběh za námi. Vařečka připravená kdykoli udeřit. Vyběhli jsme v jídelny a vydali se po hlavní chodbě kupředu. "Oba nás nedostane." Yoongi zahnul a vyběhl na dvůr. Já pokračoval rovně a vůbec jsem neřešil kam běžím. Našel jsem schody dolů. Ta škola má sklep? To je teď jedno. Rozběhl jsem se po schodech dolů a celkem jsem se divil, že jsem se nerozplácl, to by mi totiž bylo podobné. Jin v pronásledování pokračoval po mě, no jo ví o mé kondici a jsem pro něj snadnější cíl. Ani se mu nedivím. Doběhl jsem po schodech dolů a co asi slepá chodba. Byla tu spousta dveří. Za jedny jsem vzal, kupodivu bylo odemčené. Zaplul jsem dovnitř a zavřel za sebou dveře.

"Jeone Jungkooku vylez, já vím, že tam jsi." Slyšel jsem Jina, který byl nejspíše rovnou za nimi. Zkusil jsem si zahrát na kámen. Očividně se mi to moc nepovedlo. Dveře do pokoje se otevřeli a proužek světla ukazoval na Jinovu tvář. "Jungkooku," tak a toto je můj konec.

Rozsvítilo se světlo v místnosti a já před sebou uviděl Jina. Napřáhl vařečku a dal mě jí silně po mém milovaném pozadí. Začal jsem si mnout svůj zadek, dost to bolelo. "Tohle tě snad naučí chodit na jídlo." Vítězně se ušklíbl.

Začal se rozhlížet po místnosti, ve které jsme byli. Vypadal jako by to tu viděl prvně. Také jsem se rozhlédl kolem. Byl to skoro prázdný pokoj. Uprostřed však stál bílí klavír a na něm ležel saxofon. Došel jsem k němu, nebyl vůbec zaprášený, poté jsem se podíval ještě na saxofon, na kterém byla malá vrstva prachu, což bych řekl odpovídá tak týdnu nebo dvoum. "Jine kdo na něj hraje," otočil jsem se na něj. "Nevěděl jsem, že si ho sem přivezl. Nikdy se nezmínil." Jin byl zaskočen, vůbec nechápu o čem mluví. "Jo ten klavír je Yoongiho a Saxofon patří Teamu." Počkat, Taehyung hraje na saxofon. To mi bude muset někdy zahrát. Nebo si půjčím od Jina vařečku. Bože proč myslím na to jak Taemu naplácám.

Měli by jsme jít, začal mě tahat z místnosti pryč. "No musím ještě nařezat Yoongimu." Začal si prohlížet svojí vařečku mlátičku a během toho se šibalsky usmíval.
Odebral jsem se tedy nahoru miliardu schodů do svého pokoje, kde už byl samozřejmě rozvalený Hoseok. "Ahoj Kookie, doufám, že jste s Jiminem nedělali nic nemravného." Uchechtl se na mě a čekal co ze mě vypadne. "Neboj nedělali a ani dělat nebudeme."

Nějak jsem neměl náladu na další keci o Jiminovy a tak nějak všem možném. Udělal jsem si večerní rituál a zaplul do postele. Ach ten milovaný spánek.
Dalších pár dní se nic zajímavého nedělo. Jen jsme trénovali na nadcházející soutěž. Taehyunga jsem vůbec neviděl. Jin mě k němu nechce pustit, no a Jina prostě poslouchat budu. Jeho vařečka je pádný argument úplně na všechno. Co tak vím, tak Jiminovy se celkem daří v drezúře. Je tolik starostí s tou soutěží, že jsem ho skoro ani nezahlédnul naštěstí.