Jezdecká akademie Galgi

Čtyřiatřicátý

Nevím, jak dlouho už jsem jel, myslím že to mohla být i hodina, úplně jsem ztratil pojem o čase. Vítr mi česal vlasy a já si ten pocit užíval. Venku už panovalo babí léto. Dorazil jsem k jezírku s čirou vodou široké asi pět metrů, kde jsem nechal Killera se napít. Je to tu kouzelné. Kolem byl hustý les a skála, samozřejmě i pěšinka po které jsem přijel. Skrz les jsem si sám netroufal, moje orientování  je asi takový, jako kdybych si našel holku.

Začal jsem přemýšlet nad Taehyungem. Je to přece jen můj učitel, musíš to vypustit z hlavy. Poté jsem začal své myšlenky říkat i nahlas. Jo začal jsem si povídat s Killerem.  "Máš takové štěstí, tobě láska nemůže tolik ublížit." Asi jsem vážně divný, povídám si tu s koněm a ne Hoseok se nepočítá.

Z mého zaujetí a rozhovoru s Killerem mě vytrhlo zavrzání, zběsile jsem se otočil. Rozhlížel jsem se po okolí. Jeone Jungkooku nebuď tak paranoidní. Snažil jsem se zklidnit, moje srdce strašně rychle bilo. Je to jen les a jsem tu sám, bože kdy jsem začal být taková bábovka. Myslím, že Jimin na mém místě by asi taky začal panikařit, ale já nejsem Jimin, vzchop se.

"To jsem tě až tak moc vyděsil." Uslyšel jsem v vrcholku skály. Byl to hluboký mužský hlas. Po uvědomění komu patří jsem se zasekl, Taehyung. "Ne, pane. Kolik jste toho slyšel." Sakra, jestli slyšel to jak jsem řekl, že ho miluji. Propadnu se až do pekla za svojí matikářkou.
Pomalu začal slézat dolů, s nohou v sádře mu to moc nešlo. Neměl by odpočívat, jestli to Jin zjistí je po něm. Ups, po mě bude vlastně taky. Úplně jsem zapomněl na ráno. Sedl si do trávy a začal hypnotizovat, vodu v jezírku. "Jungkooku, slyšel jsem, jak si povídáš s Killerem. To není nic divného také si rád s nimi popovídám, umí krásně naslouchat." Usmál se, aniž by se na mě otočil.
Rozhodl jsem si vedle něj sednout, byl jsem dost nervní. "Pane a slyšel jste co mu říkám." Prosím ať teď řekne ne. Strašně se mi začali třást ruce. "Ano, ale jen nepodstatné věci, jak je divné si povídat s koněm." Znovu se uchecht, bylo na něm vidět, jak usilovně na něčím bloumá. "Jungkooku?" Pomalu na mě otočil hlavu, bál jsem se co řekne, strašně moc jsem se bál. "Ano." Polkl jsem obrovský knedlík v krku a díval se mu do očí. "Nechceš mi něco říct sám?" Jeho tvář zůstávala kamenná, a  to mě děsilo. "Ne," takže to ví bože, já se chci vytratit z povrchu zemského. "Dobrá tedy, tvé vyznání lásky k mé osobě budu brát jako vtip." Zvedl se nemotorně ze země a zapískal. Hned se před ním objevil celkem nízký kůň. Na kterého s malými obtížemi vylezl. "Měj se Jungkooku," uviděl jsem ten nejfalešnější úsměv v životě. Já nevím co dělám, seděl jsem tam ještě dobrou hodinu. Myslel jsem na všechny možnosti, kdybych se mu přiznal se svými city. Jistým způsobem mi přišlo, že jsem mu ublížil. Frustrovaně jsem se tahal za vlasy. "Co mám dělat." Půjdu za ním a vyznám mu lásku, ale co když mě odmítne. Co když se mnou už nepromluví, dobrá po dnešním rozhovoru, by se mnou nejspíše promluvil. Pořád je to ale můj učitel a já jsem žák. Lehl jsem si do trávy a pořád na to myslel, naštěstí mě přepadla únava a já se odebral do říše snů.
Vzbudil mě Killer, co se hlavou otíral o mojí ruku. Slunce už pomalu zapadalo za horizont. Proboha jak dlouho jsem spal. Jin mě zabije. Rychle jsem se ještě v polospánku vyškrábal na Killera a vyjel zpátky po pěšince ke škole. Trvalo celkem dlouho než jsem se tam dostal. Hned jsem vpadl do stájí, nikdo tu naštěstí nebyl. Tedy aspoň to jsem si myslel. Došel jsem do jeho boxu a tam stál dost naštvaný Jin. "Jeone Jungkooku, uvědomuješ si kolik je hodin a ke všemu neslíbil jsi mi, že dnes zůstaneš odpočívat." Měl zkřížené ruce na prsou. "Budu tě mít pod kontrolou, tohle se už opakovat nebude." Pomohl mi s odsedláním a poté mě začal táhnout do školy.

Došli jsme do jídelny, kde bylo nějaké jídlo na stole. Jin mě násilím posadil na židli u stolu. "Jez, pořád jsi samá kost a kůže. Nechceš snad, abych tě nakrmil?" Nad tím jsem záporně zakroutil hlavou a dal jsem se do jídla, bylo moc dobré, ale jsem moc hlad neměl, snědl jsem ani ne polovinu. "Jine." Další sousto už do sebe nenacpu. Snad nezačne vyšilovat. "No dobrá aspoň něco jsi snědl." Usmál se na mě a rozcuchal mi vlasy. Jeho nálada se mění strašně rychle, jednou mě chce zabít pohledem a po chvíli se na mě culí. On je vážně jako taková máma. Chtěl jsem se zvednou a vydat do svého pokoje, ale v tom se rozrazili dveře do jídelny. Já jsem se tak lekl, až jsem trochu povyskočil. "Jine!"