Jezdecká akademie Galgi

Sedmadvacátý

S Hoseokem jsme si ještě nějakou dobu povídali o naprostých blbostech, jako třeba proč není mrkev modrá a podobně.
Po asi hodině nám někdo zaklepal silně na vstupní dveře. "Já tam nejdu," oznámil jsem mu rychle, aby nestihl zareagovat dříve. No pochybuju, že by ode mě čekal nějakou aktivitu. Myslím, že moje perfektní rozvalení na posteli bylo jako dobrý důkaz.
"Jo, ale příště se zvedáš ty," usmál se na mě svým klasickým úsměvem. "Jen si to mysli dál," žádné příště snad nebude a i kdyby nedej bože bylo, stejně já královna lenosti se nezvednu.
"Jungkooku už jsi jako Min Yoongi," hodil po mě polštář, když se chystal otevřít dveře od našeho skromného pokoje. Pche jako Yoongi, já jsem mnohem línější než Yoongi, tento titul mi nikdo neodepře.
"Podomní prodejce použitých kondomů a biblí." Ve dveřích stál vysoký blondýn. "Čau Felixi," protočil očima Hoseok.
Vešel k nám a posadil se na židli, "hele a kde máš ty kondomy." Spražil jsem ho pohledem načež se hned zasmál. "Ale copak Jimin ti nestačil," naznačil jak si rozepíná kalhoty. Fajn, fajn na toto jsem mu nahrál.
"Né jen mě zajímalo jestli je máte takhle malé v celé rodině." Jo bylo to hnusný, no ale zasloužil si to.
"Dost děti," zavřel dveře Hoseok. "Copak je důvodem tvé návštěvy Whiskas." Felix ho začal propalovat pohledem. "Jak jsi mě to řekl," upřel na něj svůj pohled. Whiskas, že mě to nenapadlo. Začal jsem se nekontrolovatelně smát na posteli, až se divím, že pode mnou nepraskla. "Mňau," řekl jsem mezi tím co jsem se dusil smíchy.
"Já vás něčím přetáhnu fakt," hodil po nás
míček co ležel na stole.
Já tu s vámi nebudu, položil papír na stůl. "Ale, ale kočička už si nechce hrát s míčkem." Začal jsem se nekontrolovatelně znovu smát, když toto vypustil Hobi z úst.
"Jako malé děti, tak já vás tu nechám ty koniksichte a ani ty si mě nepřej králíčku."
Zavřel dveře s mírným prásknutím.
Ještě chvíli jsme se váleli smíchy na posteli, "hele co je to za papír." Zvedl se Hoseok z postele, co se přestal křenit jako debil, ale nemůžu nic říkat já se křením pořád. "Co tam je," zvědavě se nahnu k němu, jako bych snad mohl něco vidět.
"Nasit?" Zadívá se na papír pozorněji. "Toto je informace o nadcházejícím závodě v Busanu. Účastní se jí učitelé a studenti ze všech jezdeckých akademii v Jižní Korei. Podle umístění škole připadne jisté finanční ohodnocení a také prestiž školy." Přikývnu, že rozumím. "Doufám, že letos konečně vyhrajeme, loni nám to uteklo jen o vlásek, i když nebýt bezchybného parkurového vystoupení pana Kima mladšího, asi by jsme nebyli ani druzí.
Uslyšíme známý zvuk, který oznamuje čas na večeři. "Mě se nechce z postele," povzdechnu si a převalím se na záda. Jsem strašně utahaný.
"Dělej, jestli tam nebudeš tak tě Jin přetrhne," no jo toho jsem si vědom. Co mám vlastně raději teplou postel nebo svůj život.
"Dělej, budu mít kvůli tobě problém ještě." Uchopil mojí ruku a začal mě táhnout z postele, doslova. Má velkou sílu, ani se nemusel moc snažit a já jsem skončil na podlaze pod mojí milovanou teplou postelí. No i když spíš jsem pořád strašně lehký.
"Bože já bych vylezl," zamračím se na něj, to si ze mě dělá srandu. "Oba dva víme Jeone Jungkooku, že z té postele tě dostaneme jen násilím, tak jdeme na tu večeři." Na to jsem mu už nic neřekl, no prostě protože měl pravdu. Nevylezl bych, no možná tak na koncert Agusta D.
Neohrabaně jsem se zvednul z podlahy a zamával na rozloučení mojí posteli. "Sbohem," nad tím Hoseok zakroutil očima. "Neboj, ještě tu postel uvidíš." Vzal mě za rukáv a začal táhnout z pokoje.
"Dělej, už mám hlad," došli jsme do jídelny. Spíše mě tam můj milovaný spolubydlící dotáhl. Sedli jsme si ke stolu a začali jíst.
Všichni do sebe začali házet sousta jídla, ale najednou se všichni zastavili v jezení.
Celou jídelnou zavládlo hrobové ticho. Všichni upřeli pohled někam za mě. Celkem mě to děsilo, to je tam mimozemšťan nebo co.
Moje zvědavost mi samozřejmě nedala a já se otočil směrem kam všichni.
Do jídelny vešel pan Kim Taehyung, no vešel spíše ho dotáhli pan Min a Jin. Každý ho podepíral z jedné strany. Jeho noha byla v sádře. Ksakru proč jsem musel mít pravdu s tím, že je zlomená.
"Není tu nic k vidění," procedil mezi zuby Yoongi, když posadili Taehyunga na židli, tak aby ho všichni slyšeli.
Všichni se zase vrhli do jídla, ale něco si začali šuškat.
"Co se mu stalo," zeptal se nějaký kluk na konci našeho stolu. "Jungkooku ty jsi s ním naposledy byl," poznamenal Felix a všichni se na mě podívali. Bylo mi to dost nepříjemné, "spadl z koně," sklopil jsem hlavu a znovu se začal věnovat svému jídlu.
"Jak?" Začali na mě všichni doléhat, abych jim řekl více. Bože tady je tolik drben, které hned musí vědět vše. "Není to jedno," vezmu tác a odnesu ho, i když na něm zůstala ještě spousta jídla.
"Kam si myslíš, že s tím jdeš," slyším těsně za sebou Jinův hlas. "Ehm," víc ze mě nevyjde. "Sednout," ukáže na místo vedle sebe u stolu. "Tento stůl neopustíš dokud to všechno nesníš," no jak jsem stihl poznat Jina, tak bych u toho stolu mohl klidně zestárnout. "Ano."
Taehyung seděl naproti mě, byla na něm vidět frustrace. "Jine?" Řekne Taehyung a vzhlédne k němu. "Jaká je šance, že letos pojedu Nasit?"
Jin nahodí pokerface. "Kime Taehyungu, Nasit je za měsíc a ty máš zlomený kotník, budeš rád, když za ten měsíc na toho koně vůbec sedneš."
Taehyung se zasekne, a poté si povzdechne. "Jo a Taehyungu, opovaž se tu nohu zatěžovat, nedej bože rozchodit." Na to odvrátí pohled, "slyšel jsi mě dobře." Přiblíží se k němu a snaží se navázat oční kontakt. "Ano, slyšel jsem Jine," povzdechne si.
"Mimochodem pokud by jsi měl problém s realizací, tak tě milerád zamknu ve tvém pokoji."
Chudák Taehyung tohle se nemělo stát a z části na tom nesu zodpovědnost. Cítím se mizerně, kdybychom tam společně nebyli, nic by se nestalo.
Dojím své jídlo a ukážu Jinovy prázdnou misku. "Dobře, Jungkooku." Odkašle si než stačím odejít. "Jungkooku mohl by jsi prosím pomoci panu Kim Taehyungovy do pokoje."