Jezdecká akademie Galgi

Jednapadesátý

Ozval se mě moc dobře známí hlas. Maminka je na scéně. "Ahoj Jine, my jsme se tu chtěli jen tak porozhlédnout." Ozval se Felix, který vypadal, že již měl tu čest s Jinovou vařečkou. "No to samozřejmě můžete, ale nejdříve se pojďte najíst." Mile se usmál a rozešel se po chodbě. My tam zaraženě stáli bez hnutí. "Hned," vyštěkl. Klasická maminka, vždy je po jejím. Všichni jsme se za ním rozešli jako káčata za Kachnou. Ani nevím, kdy můj mozek dal povel k chůzi. Prostě Jinovo slovo je zákon.

Prošli jsme kolem recepce, kde již nebyla Rosé, ale byla tam jiná mladá slečna. Došli jsme po chvíli do velké jídelny. Byla hezky moderně vybavená. Joon, Tae, Yoongi a Rosé seděli u jednoho velkého stolu. V jídelně bylo zhruba třicet lidí, ale nebyla zaplněna ani polovina. Nejspíše někteří ještě nedojeli nebo nemají za prdelí Jina.

Nandali jsme si jídlo a sedli si za ostatními. V poklidu jsme jedli. Jídlo bylo opravdu dobré. Šel jsem si dokonce přidat. Jinovy se rozzářili očička, když viděl jak se láduju. Představil jsem si ho, jako tu babičku, co by způsobila klidně třetí světovou jen aby její vnouče nebylo o hladu.

Z ničeho nic Yoongi strnul. "Gi co se děje?" Zamával mu před obličejem Namjoon. "Je tu," Yoongimu se v očích odrážel strach. Ten člověk nejspíše nevěstí nic dobrého. Tae a Joon se otočili a také jak Yoongi strnuli.

"Kluci dost civění." Mamča si vzala slovo. "Nevím co se stalo, ale je neslušné na někoho takto civět. Jin o něm neví? Já myslel, že je vševědoucí. Tae mi říkal, že Jin nastoupil na Galgi až jako lékař před pár lety, jako dítě zde nestudoval. Yoongi mi jednou říkal, jak ho učili jezdit na koni, slíbil mi, že mi pustí video. I když tím oba riskujeme vařečku.

Kluci se otočili a přestali civět. Byl to vyšší muž kolem třicítky, černé krátké vlasy a drahé sako. Byla z něj cítit nadřazenost. Už od pohledu se mi ten člověk prostě nelíbil. Ke všemu když jsem věděl, co jsem věděl se ani nedivím. Tak toto je ten Han.

Rozhodl jsem se po jídle vypařit a jít si dát dvacet. Potřebuji dospat tu cestu. Mám zřejmě u Jina plusové body, tak jsem mohl odejít. Kluci to zvládnou sami. Zvedl jsem se od stolu a namířil si to na pokoj. Posteli už se těš.

V klidu jsem šel nahoru a pobrukoval si Deachwitu. No jo já ten song prostě žeru. Yoongi je bůh. "Ehm," uslyšel jsem odkašlání. Nebylo to však to kdy váš škrábe v krku, ale to které vám oznamuje, že by jste dané osobě věnovat pozornost.

Otočil jsem se tedy za Hlasem. Myslel jsem, že to bude někdo z kluků, že mi překazí mé rande s postelí. Promiň Tae stalo se, nešlo odolat. Nebo někdo z personálu, informující mě, že jsem se ztratil a zde nemám co dělat. Nestalo by se to poprvé, mám dost mizerný orientační smysl. Nebít Hoseoka, možná ještě teď bych nebyl schopný dojít do některých částí školy.

Jenže ani jedna z možností nebyla správná. Přede mnou stála Taehyungova a Yoongiho noční můra. Sjel jsem ho od hlavy až k patě. "Přejete si?" Nahodil jsem poker face a čekal co z toho všiváka vypadne. Ta tvář mi byla povědomá jen nevím kde jsem jí viděl. Vím ale určitě, že jí znám.

"Vyrost jsi Jungkooku." Uchechtl se a zkřížil si ruce na hrudi. Chová se strašně povíšeně. "Vy jste Han že?" Napodobil jsem jeho gesto a také si zkřížil ruce na hrudi.

Nechápu proč za mnou šel. Co vlastně po mě chce? Díval jsem se na něj vražedným pohledem. On si toho samozřejmě všiml. Dával jsem dost jasně najevo mé znechucení k osobě stojící naproti mě.

"Zdá se, že má pověst mě předchází." Ušklíbl se, pohledem který rozhodně nesvědčí o ničem dobrém. Trochu jsem znejistěl. Pořád nevím vlastně čeho všeho je schopen.

"Chtěl jsem ti říct," přiblížil se více ke mě. Stáli jsme od sebe ani ne deset centimetrů. "Jeon Jungkooku," pohrál si s mým jménem na jazyku. Bože já toho člověka nenávidím, a to ho ani neznám. Možná nevěřím na lásku na první pohled pohled, ale na nenávsist na první pohled věřím a to je jeden z těch případů. No a ne Agust D nebyl láska na první pohled, ale láska na první poslech. Ach to byl krásný den kdy jsem na něj narazil.

Znovu jsem ho začal vnímat, byl v mé komfortní zóně. Osobní prostor mu nejspíše nic neříká, no to ani Hoseokovy, ale to je teď jedno. "Nepleť se mi pod nohy nebo se tobě nebo tvým blízkým stane něco špatného." Šťouchnul mě prstem do hrudi, kdo si jako myslí, že je. "Ještě se uvidíme Jeone." Otočil se  k odchodu, ještě mávl rukou na znak rozloučení. 
No to bude ještě zajímavý závod.