Jezdecká akademie Galgi

Čtyřiačtyřicátý

"Kookie Kookie Jungkookie." Někdo po hlasu nejspíše Hoseok třásl s mím tělem. "Krucinál nech mě spát." Vzal jsem polštář pod svou hlavou a máchl jsem po hlase. Mírně jsem se usmál, když jsem poznal, že jsem trefil Hoseokův ksicht. "Dnes je den výběru musíme být perfektní." Jeho slova mě vyzvedla z postele. Měl pravdu, dnes je den kdy máme pomocí malé soutěže výběr na Nasit. Chci Taehyungovy udělat radost a vyhrát. No a taky chci nasrat Sehuna.

Zvedl jsem se a začal se chytat. Dnes jsem si opravdu dal záležet na svém vzhledu. Došli jsme s Hobim a v závěsu ještě s rozespalým Felixem. To už je na denním pořádku, rozespalí Felix. Svojí uniformu jsem měl dokonale upravenou, ani košile nebyla pomačkaná což se dost divím, na to jak se znám.

Došli jsme na nádvoříčko kde byla tabule s různými papíry. "No už je to tu," poznamenal Felix a rozešel se k ní. Já nějak nechápu, no když nechápu přidám se k davu, tak jsem šel za nimi. "Velká Jízdárna 1. Drezúra." Na papíře byly pořadí no super. Hledal jsem své jméno parkur, byl až poslední a skvělé mé jméno bylo na seznamu poslední. No aspoň budu mít možnost vidět všechny ostatní, před sebou.

"Jdeme." Felix mě chytl a zatáhl mě si sednou na tribunu ve velké Jízdárně. Našli jsme skvělá místa. Netrvalo dlouho a byla tu celá škola, spíše třetina školy, část chystala koně na drezúru. Moc se těším na jejich vystoupení. Dole byl velký stůl s několika židlemi. Netrvalo dlouho a uviděl jsem jak k nim někdo jde. Většina byla v jezdeckém, někteří ve společenském obleku.

Zaslech jsem dupot. Do jízdárny vjelo dvacet jezdců, kteří se seřadili do řady. "Vážení studenti, jsem rád, že nás hodláte reprezentovat v nadcházejícím Natis. Dnes vybereme ty nejlepší co se zúčastní. Naší porotou jsou paní Park Hyusi, Kim Akira a pánové Kim Namjoon, Min Yoongi, Kim Seokjin, Kim Taehyung a Já Bang Si-hunk.

Zkusil jsem zaostřit na porotu i když byli opravdu daleko, no velká jízdárna je velká. Nakonec jsem ho poznal. Díky berlím, o které se opíral. Všichni usedli na své místa a vše mohlo započít. Jezdci předváděli své představení, Bylo to skutku překrásné.

"Další na řadě Jung Hoseok a Sunny." Hobi je na řadě, začal jsem dávat pozor, takový pozor jsem za celou dobu na škole nedával. Moc mě zajímá co předvede. Hobi se dal do sestavy, to je snad poprvé co má opravdu vážnou tvář. Mohlo by mu to zůstat, ten jeho výtlem, co rozzáří náš pochmurný pokoj se mi moc nelíbí. U Yoongiho to zřejmě zabralo, většinou se tváří dost vážně a ten zbytek se tváří ospale.

Zdálo se mi nebo Hobiho jízda byla nejpreciznější. Všichni odjeli a mi pořád seděli na tribuně. Na Felixovy už šla vidět nervozita neboť bude brzo na řadě jeho disciplína. "Připravte koně na dostih, mi se zatím poradíme, v deset hodin u vnějšího okruhu." Všichni se začali zvedat "Já jsem strašně nervózní." Ozval se Felix, no ta nervozitá z něj přímo sálala. Nehorázně se mu třásli ruce co měl položené v klíně. "Klid Miláčku." Došel k nám Hyujin a obejmul ho, pojď nachystáme koně.

Zvedli jsme se a společně vyrazili do stájí, "Jungkoookie," uslyšel jsem za sebou pištět Hoseoka. "Tak co jak se ti to líbilo." Nedočkavě se mi podíval do očí a čekal na mojí reakci, asi jako dítě na štědrý den. "Ty si vystupoval, nevšiml jsem si."| Nadšení z očí zmizelo a nahradil ho smutek. "Klid Hobi, dělám si legraci, bylo to dost dobré." Mírně jsem ho drbl do ruky, protože si začal hrát na uraženou primadonu.

"Dobrá práce sluníčko," dodal Felix. "Jungkooku pomohl by jsi mi prosím se sedlem. Já jen s úsměvem přikývl a zamířil si to k sedlům. Vzal jsem ho do ruky a chtěl vyjít. Počkat já držím Killerovo sedlo. Sakra já nevím, jak se jmenuje jeho kůň. Naštěstí Hobi zrovna odnášel zpět sedlo od Sunny. "Hobi?" Usmál jsem se jako největší neviňátko. Hobi položil sedlo na své místo a podíval se na mě. "Jungkooku neusmívej se tak, děsí mě to." Vážně se vylekal z mého pohledu, to musím realizovat častěji v duchu jsem se ušklíbl. "Jak se jmenuje Felixův kůň?" Hobi protočil očima. "To by jsi chtěl vědět co." Vytáhl od někudy sedlo a podal mi ho. "Už mě neděs." No to se ještě uvidí hodlám ho vyděsit ještě minimálně jednou za to co mi ráno dělá.

Otočil jsem se a byl na odchodu, to bych nemohl uslyšet ten hlásek, který hádejte jaké volal jméno. "Copak potřebuješ Jimine?" Nahodil jsem pokerface a chtěl jsem hned po tom co něco vypustí z úst ho obejít velikým obloukem. "Chyběl jsi mi, nemohl jsem tě na tribuně vůbec najít." Zatvářil se dost ublíženě. "To je mi líto." Řekl bych, že více iromincké už to být nemohlo. No člověk nikdy neví, třeba se ještě překonám.

"To byla věčnost Jungkooku." Felix mě doslova vytrhl sedlo z ruky a s roztřesenými rukami ho vyhodil na koně. "Co tak postáváš." Ta nervozita z něj přímo sálala. "Klidek Felixi." Felix se uchechtl. "Uklidnit se a jak prosím tě. Myslím, že to nedám." Došel jsem k němu a pořádně jsem ho objal. "Děkuji."

"No nic měl by jsi už jít." Odtáhli jsme se od sebe a zamířili jsme k vnějšímu okruhu, kde už byli nahromadění studenti. Hodiny odbyli desátou a druhá disciplína mohla začít.