Jezdecká akademie Galgi

Jednatřicátý

Nabušený uvaděč sešel z pódia. Myslím, že jsem se v životě více netěšil. No možná když mi Jimin dovolil abych ho ojel. Tohle jsou ty pravé vánoce, i přesto že je konec září.
Na pódium pomalu vcházel on. Bože srdce mě přestalo být. Měl na sobě potrhané rifle velkou, volnou mikinu s kapucí, kterou měl na hlavě, ze které mu trčeli bílé vlasy. Na nose měl sluneční brýle. No moc toho z jeho tváře není vidět.
Z mého zírání na mého boha, mě samozřejmě vytáhl Hoseok. "Dáš si," natáhl ke mě sklenici s tvrdým alkoholem. Jednu jsem si od něj převzal a cinkli jsme si. Oba jsme to do sebe kopli a znovu se, ale už společně začali dívat na pódium.
"Jungkooku hele tady máš kapesníky, kdyby jsi se z toho náhodou udělal." Natáhl ke mě balíček. To je ale kretén. Když už bych se udělal, tak tím jak do mě přiráží.

"Zdravím všechny své fanoušky, jsem moc rád, že jste sem dnes zavítali. Doufám že si náš společný večer pořádně užijeme." Všichni začali řvát, no já s Hobim jsme nebyli vy jímkou. Seděli jsme na barových židlích, jednou rukou opřenou o barový pult a druhou pozvednutá sklenička vzhůru.

"Jestli se mezi vámi najde někdo takový, co mě nezná. Tak se vám představím." Všichni začali šílet, když se ozvali první tony písně. Hned jsem jí samozřejmě poznal. Kopl jsem do sebe zbytek pití co jsem měl a vrhli jsme se společně do davu fanoušku. Začali jsem poskakovat a řvát "A to the G to the U to the STD." Myslím, že mi ukápla slza štěstí. Já jsem ani ne pět metrů od něj.

Písnička skončila a já se snažil vydýchat, protože tři minuty ustavičného skákání udělají svoje. "Tak dámy a pánové co mě neznáte, jsem AGUST D." Své jméno patřičně zakřičel. Sundal si z hlavy kapuci, pod kterými měl své bílé vlasy, a odložil brýle stranou.

"Ach můj satane," já tomu nemůžu uvěřit. Dobrých 30 vteřin jsem zíral na svého učitele. Tohle není možné. Jak, jak, tohle ne. Měl bych přestat pít. Periferně jsem viděl Hoseoka, na danou situaci měl stejnou reakci. Také byl úplně zaskočený. Začala nová píseň, Give to me. Já už jsem si raději šel sednout na bar, abych se uklidnil a vstřebal myšlenky. Můj učitel je Agust D. Když jsem si to řekl, pousmál jsem se, protože takovou píčovinu by nevymyslel ani Jimin. Raději jsem si objednal pivo, a další a další. Měl jsem v sobě asi šest, zatím stihli proběhnou ještě čtyři písničky.

"Jste skvělí lidi. Dáme si teď malou pauzu." Poté co zmizel z pódia mi v hlavě začala šrotovat jedna věc. Co když nás uvidí? Sakra Jungkooku nepanikař. Je tu něco přes sto lidí, ztratíš se v davu. Zkoušel jsem se zklidnit a dokonce se mi to i povedlo. No i když co by se stalo, kdyby na nás přišel? Vyhodí nás ze školy a otec mě pošle do nějakého ústavu? Jak se asi bude tvářit Taehyung? Tyto otázky mě proletěli hlavou.

"Gin s Tonikem," hlas mě moc dobře známí si sedl na vedlejší barovou stoličku. Teď je čas pomalu a nenápadně zmizet. Pomalu jsem slezl z židle zády k němu a byl jsem na cestě pryč od něj. "Jungkooku, to jsi myslíš, že jsem tak slepí." Odpoví klidným hlasem. Myslím, že se mi zastavilo srdce, už se vidím jak si balím kufry a mířím do tramtárie. "Ne pane, já jen ...." Začal jsem koktat. Naštěstí mi skočil do řeči. "Sednout." Hned jsem ho uposlechl a vrátil se na svojí židli. "Přišli jste do baru balit holky?" Ušklíbl se na mě, proč nezuří, když jsme po večerce bůhví kde v Daegu. "Ne," odpověděl jsem a začal jsem si hrát s prsty. "Tak proč jste tady?" Naklonil se ke mě. "No Pane, my jsme jen chtěli na váš koncert a tak." Yoongimu se na tváři rozlil úsměv, "tak to mě těší, že se vám moje hudba líbí." On se nezlobí co!

"Dvakrát Bourbon," kývnul na barmana. Po chvíli přede mnou byla plná sklenička. "Tak na Agust D," znovu se usmál a cinkli jsem si. "Škvrně něco mě napadlo. Umíš zpívat." Sakra proč se mě na to ptá. "Jako malý jsem zpíval ve sboru, ale jinak nevím." Kopl jsem do sebe obsah sklenice, Bourbon jsem ještě neměl, na mě to bylo moc drahé pití, ale chutnalo vážně skvěle.

"Dobře, budeš se mnou zpívat, obvykle mě s tím pomáhá Taehyung." Pousměje se, dopije své pití a začne mě táhnout k pódiu. "Nebo možnost dvě napráším tě Jinovy." Raději jsem už neprotestoval a nechal jsem se táhnou jako poslušný pejsek za Yoongim. Možná bych mohl začít štěkat. Bože Jungkooku na co to myslíš a poté mojí hlavou proletěla myšlenka na sázku s Jiminem. Proboha né, mozku dost. Došli jsme do backstage. "Chci po tobě pomoc s Burn It. Zvládneš to." Přikývl jsem hlavou. No musím uznat, že tuto písničku jsem miloval a má sprcha doma by mohla vyprávět, no ještě že to neumí. Často jsem si zpíval i Nico nico nii nebo baby shark.

Vylezli jsme společně na pódium. No tak nebuď nervozní, mysli na svojí sprchu. Začal jsem zpívat a hned potom ze mě nervozita odpadla. Všichni znovu začali pořvávat, a potom do toho začal Yoongi rapovat. Já jsem měl tu čest si zpívat s AGUST D. On mě zná. Byl jsem vážně šťastný.

V davu jsem zahlédl Hobiho, zůstal na mě civět skoro celou píseň. Ke konci se už začal probírat, aspoň myslím. Odbyli poslední slova a Yoongi promluvil. "Tak toto je Jungkook, můj bratranec." Počkat co jsem jeho!

Slezli jsme z pódia. "Pane Min, nazval jste mě." Chci vědět proč? Jak, co?! "Ano bratrancem, Min Sulgi byla mojí tetou. Myslel jsem, že ti o tom Taehyung řekl." Moje závity v hlavě se začali otáčet. "No zmiňoval se o bratranci, ale ne kdo to je." Yoongi se ke mě přiblížil a uvěznil mě v objetí, já ho samozřejmě také objal. "Kdyby se cokoliv stalo, jsme rodina a vždy ti pomůžu. Vypadá to, že moc pijí jsem nějak sentimentální, a na to se jdeme napít platím." vzal mě kolem ramen a vyšli jsme k baru.

"Pane Mine," začal opatrně Hobi, který k nám došel. "Nic se neděje posaď se a řekni co si dáš." Začali jsem se bavit o Yoongiho hudbě, jak jsme se s Hobim k ní dostali a také o různých blbostech.

Už jsme měli dost upito, blížila se pomalu třetí hodina ranní a Yoongi měl svojí poslední píseň, The Last, která už byla pomalu u konce.
Šel jsem s Hobim na chvíli na čerství vzduch. V baru bylo dost dusno z takového počtu lidí, který ani v tak nekřesťanskou hodinu nějak výrazně neubyl. Hobi se dost motal, až jsem se bál, že by mohl spadnou na zem.

"Jungkooku jdu dovnitř, chci pařit." Zapištěl, dost mě z něj rozboleli ušní bubínky. Otočil se a byl na odchodu. Jenže ztratil rovnováhu a vrazil do vysokého muže, kterému na tričko vylil pivo. "Ty malej skrčku." Z toho budou problémy. Vrazil Hobimu velkou ránu do obličeje, až druhou dostal o zem. Naštěstí to moc necítil pod vlivem alkoholu. Vyděsil jsem se ve chvíli, kdy z kapsy vytáhl kapesní nůž. V tu chvíli jsem musel zasáhnou. "Pane prosím nechte ho, je jen opilí. Koupím vám nové pivo a to triko vyčistím." Chyba muž natáhl ruku ku předu a ucítil jsem silnou bolest na svém břichu. On mě bodl.