Jezdecká akademie Galgi

Padesátý

Cesta byla u konce, z dáli jsem viděl velký nápis Busan. Jsme tu, srdce mi snad vyskočí z hrudi. Bojím se toho závodu, no né tolik jako Felix, ale pořád dost. Vjeli jsme do města, kde pomalu začínal každodenní chaos. Je to už celkem doba co jsem byl v Soulu, úplně jsem zapomněl na ruch velkoměsta. Busan je druhým největším městem v jižní Koreii, největším je můj rodný Soul.

Zajímá mě jestli se otci po mě stýská, a co ta jeho. Až nastanou prázdniny budou mě tam vůbec chtít. Budu jim jen přítěží, přece jen vlastní otec mě poslal sem Uznávám, že jsem byl pěkný spratek, ale postavit blaho své práce před jediného syna je kruté.

"Jungkooku nepřemýšlej tolik uškvaří se ti mozek." Konstatoval Yoongi, se svým typickým úšklebkem. "Tak pán je vtipnej," naklonil jsem hlavu na stranu a zadíval jsem se na něj. "Samozřejmě, někdo být musí." Na toto jsem mu už neměl co říct.

Cesta přes město byla celkem dlouhá, dostali jsme se do ranní špičky. Ke všemu jako naschvál muselo venku začít pršet. Kapky deště dopadali na okna auta a vytvářeli krásnou melodii. Vždy mě kapky deště uspávali, byl to ráj pro mé uši. Opatrně jsem položil hlavu na okénko a zavřel oči, že si vychutnám ten krásný zvuk, i když ho doprovázel i mírný hluk ze silnice. Ani jsem se nenadál a usnul jsem.

"Růženko, vstávat." Zatřásl s mým tělem Yoongi. Seděli jsme pořád v autě, ale nyní jsme již byli na parkovišti. "Ještě pět minut mami." Znovu jsem položil hlavu na okno s úmyslem znovu usnout. "Jeone Jungkooku já nejsem Jin, ale jestli chceš zavolám ho, vím, že si vždy bere aspoň jednu vařečku sebou."
Vzpomněl jsem si na své zážitky s Jinovou vařečkou a vyletěl jsem do sedu. "Nespím!" Vyjekl jsem na celé auto, až se ti dva začali trhat smíchy. Tae má krásný smích, nikdy jsem ho ještě neviděl se nahlas smát. Je tak dokonalí. Myslím, že se začínám červenat.

"Tak jo budeme to muset přeběhnout," informoval nás Yoongi. No chci vidět jak Tae s tou sádrou běží. "Ehm," Ozval se Tae. "No jo vlastně já s Kookiem to přeběhneme a ty to přeskáčeš na jedné noze." Uculil se na něj Yoongi. "Zkus nespadnout."

"No když myslíte tak utíkejte." Tae vytáhl z kapsy telefon a začal do něj něco ťukat. "Ahoj Hyung, prosím tě donesl by jsi mi deštník, moc děkuji." Zavěsil telefon a naklonil se k nám dopředu. "Tak kluci běhejte ne?" Někdy si poříkám kdo je z těch dvou horší.

"Až dostaneš vařečkou já jsem tě varoval. Poběž Jungkooku." S Yoongim jsme vystartovali z Auta popadli všechny věci z kufru a namířili si to k hlavním dveřím. Samozřejmě jsme do nich vrazili úplně promoklí.

"Co vás tak zdrželo?" Zeptal se Namjoon hned co jsme vtrhli do budovy. Vypadalo to tu jako v nějakém drahém hotelu. Byla zde recepce a všude byli květiny a sošky koní. Vypadalo to tu moc hezky. Než jsem se dokoukal vstupní halou jsem došli i Tae s Jinem. Já a Yoongi jsme byli jediný co zmokli. Od Hobiho jsem zjistil, že Jin sebou táhl tři deštníky, si dělá srandu.

"Dobrý den." Ozvala se mile mladá slečna u recepce. "Vy jste z?" Došli jsme k ní blíže. "My jsme z Galgi." Ujal se slova Namjoon. "Galgi?" Podivila se a sjela nás všechny pohledem. "Že ani nepozdravíš Yoongi." Usmála se. "Rosé? Vypadáš skvěle, jsem tě ani nepoznal." Došla k Yoongimu a objala ho. "Od školy jsem tě neviděl, jak dlouho to je tři roky." Zamyslel se Yoongi. "No už je to dlouho."

"No měla bych se věnovat své práci. Vítejte na Nasit je mi ctí vás zde přivítat, bohužel kvůli špatnému počasí budou disciplíny přesunuty na zítra. Nyní vás ubytuji." Pokynula ke schodišti. "Cvičila jsi si to dlouho?" Yoongi si samozřejmě musel rýpnout, to by to snad ani nebyl on. "Ano nevíš ani jak dlouho." Oba se začali smát.

Došli jsme do pokojů. Studenti společně, Jin s Yoongim a Bratři společně. Tak závidím Namjoonovy, že má Taeho pro sebe. Sakra Jungkooku je to jeho bratr a bylo by celkem divné, kdyby byl na pokoji student s učitelem.

Neochotně jsem sebou plácl na postel v našem společném pokoji s miskou granulí a koniksichtem. Uznávam, že se teď chovám jako dítě co přišlo o svojí hračku. Já chci svého Taeho.

"Kookie, nespi jdeme to tu omrknout." Hyperaktivní Hoseok už chtěl začít zkoumat celí areál. Neříkám, že mě to taky nezajímá, ale mé stávání v nekřesťanskou hodinu ráno. No i když jsem ateista no spíše AgustDista tak byla opravdu nekřesťanská.

"Vždyť jsem v té posteli ani né deset sekund!" Zamumlal jsem neboť můj ksicht byl zabodnutý v polštáři. "Jo ale nechat tě tam déle tak k té posteli srosteš." No to má nejspíše pravdu, doufám, že aspoň Yoongimu nechali vášnivé rande s postelí. Když já tu mám dva křeny co naší lásku nechápou.

Vylezl jsem z postele jako mrtvola. "Měl jsi pět hodin spánku, chováš se jako by jsi byl bez něj už tři dny. Nedivím se, že jste s Yoongim příbuzní." Možná no jsem taky primadona.

Vylezl jsem s postele samozřejmě za pomoci kluků, sám bych s ní dobrovolně nevylez. Vydali jsme se tedy na obhlídku. Vyšli jsme ze dveří a co by se nestalo. "Kam si myslíte, že jdete."