Problémový kluk Jungkook, který je závislí na drogách se dostane na internátní jezdeckou akademii. Kde se ho budou snažit napravit, ale povede se jim to.
Začátek 24. 6 2020
Konec 7.5 2021
Srce mi začalo tlouct strašně rychle, jako bych snad uběhl maraton. Bál jsem se vrátit domů. Nechtěl jsem tam. Nemám důvod se tam vracet, jen za těch pár týdnů co jsem tam strávil, jsem zjistil, že s nimi nemám nejlepší vztahy a oni o nějakou nápravu zrovna dvakrát nestojí.
Dále se mi v hlavě mihla myšlenka. Co mi provedou za to, že jsem jim utekl? Technicky to nebyl útěk, ale byl to únos z vlastní vůle nebo jak bych to měl popsat. Srdce se mi pořád snažilo úporně dostat z hrudi.
"Jungkooku v pořádku." Položil mi Yoongi ruku na rameno. Nejspíše si všiml jako nejspíše všichni přihlížející mé reakce na danou situaci. Chtěl jsem mu odpovědět, jenže jsem z úst nevyloudil ani jediné slovo.
"Pane, myslím, že Jungkook už je samostatný a hlavně plnoletý a má právo se sám rozhodnout kde bude chtít být." Pronesl Yoongi a donutil mě si sednou na lavičku v jídelně, abych se uklidnil.
"Ale," chtěl ho znovu přerušit ředitel školy, jenž ve stejný okamžik vtrhnul do budovy nebo spíše do jídelny můj otec. Muž ve středních letech v saku na míru se rychlím krokem blížil k mé maličkosti.
Měl jsem strach, snad ten největší ve svém životě. Tedy největší co si zatím pamatuji. Nevím co se stalo před tím, mám jen pár matných útržků. "Jeone Jungkooku, jak to že jsi se opovážil utéct!" Rychlím krokem ke mě došel a já v tu chvíli úplně zapomněl, že k životu potřebuji dýchat.
Naštěstí pro mě již jídelna byla dost vylidněná, které bylo zapříčiněno zřejmě dnešním volnějším dnem, tak si většina spolužáků chtěla určitě přispat.
Muž se přiblížil až ke mě, chtěl se nejspíše napřáhnout a uhodit mě, jen když viděl ostatní, tak si to rozmyslel. Nejspíše pro jeho postavení by to nebylo vhodné.
Atmosféra v jídelně se dala krájet. Nikdo nic neříkal. Všichni čekali na to co udělá pan Jeon, tedy můj otec. "Teď se zvedneš a pojedeš se mnou domů, musíme naplánovat svatbu se slečnou Kim." Prones a pevně mě chytil pod paží a začal táhnout na nohy.
Já si jí nechci vzít, vlastně jí ani neznám. Je pěkná a chytrá, ale já jsem si uvědomil, že ženy mě nepřitahují. Na mysl mě přišel znovu pan Taehyung. Nad představou dnešního snu jsem trochu znachověl v obličeji.
"Já s vámi nikam nejdu." Zvedl jsem se a obličejem jsem se přiblížil k němu. V životě jsem nebyl tak naštvaný. "Já si nevezmu nikoho koho nemiluji, jsem už dospělí a mohu si dělat co chci." Můj otec se uchechtnul. "Dobrá, jenže ty nemáš na vybranou. Přestanu ti platit školné." Začal vyhrožovat.
"Pane Jeone, ve vší skromnosti Jungkook školné platit nemusí." Pronesl naprosto klidně Yoongi. "To se mu na to tady chcete složit, to je absurdní." Rozmáchl rukami do prostoru, aby ukázal jak moc absurdní to je.
"To ne. Skládat se nebudeme. Jen studenti co reprezentují školu a dobře se umístí v závodech dostanou stipendium." Usmál se nuceně Yoongi na mého otce, kterému přišlo toto všechno naprosto absurdní.
"Ten spratek v životě nic nevyhrál, ani nikdy nevyhraje. Je naprosto k ničemu." Odpověděl můj otec a mě se nepříjemně stál žaludek. Nikdy jsem si nemyslel, že bych mohl něco takového slyšet a obzvlášť od vlastního otce.
"Takže Jungkooku buď pro jednou užitečný." Chytl mě za ruku a začal mě táhnout pryč. Neudělali jsme však ani dva kroky a ozvalo se hlasité plesknutí. Křečovitě jsem zavřel oči, jenže facka nepatřila mě, nýbrž mému otci.
Yoongiho ruka byla otiskla na otcově tváři. "Nechápu, jak si vás má teta mohla vzít." Pronesl a ve tváři se mu zračila zlost. "Jak se opovažuješ." Uslyšel jsem zařvat otce a najednou jsem to v hlavě slyšel tolikrát až mi začala třeštit. "Jak se opovažuješ." U mě v pokoji v Soulu, otec stál ve dveřích a já popíjel alkohol. "Jak se opovažuješ." Stál jsem v kuchyni a vedle byla Sabrina, a další a další vzpomínky.
Chytil jsem se za spánky a zkusil srovnat myšlenky, jenže to nešlo. Myslel jsem, že se mi hlava rozletí a poté najednou nic. Uviděl jsem před sebou tmu.
