Jezdecká akademie Galgi

Devětašedesátý

Yoongi se překvapeně otočil, ale nijak neprotestoval. "Jistě škvrně co potřebuješ?" věnoval mi vřelý úsměv. "Jestli je to na déle, můžeme jít ke mě?" Ukázal k schodišti, které bylo jen kousek od jídelny. Přeci jen není nejlepší nápad to probírat uprostřed chodby.

Mírně jsem přikývl hlavou a následoval ho do schodů. Jeho bílé vlasy zářili přes mále osvětlení co v budově bylo.  "Tak copak tě trápí?" Začal ještě předtím, než jsme se dostali ke dveřím jeho pokoje.

"Ehm no," najednou se protější dveře otevřeli a vyšel z nich Taehyung, s kamenným výrazem. Hlas se mi úplně zasekl. Jeho oči mi propalovali díru do duše. Ten jeho pohled, jako by v nich chtěl snad něco najít. Bylo to až děsivé.

"Jungkooku? V pořádku?" Zeptal se mě hned, co otevřel dveře k sobě do pokoje. Nejspíše ho překvapilo, že jsem se zasekl uprostřed věty. Kdo by se nezasekl, když na něj takhle Taehyung kouká?"

"Ach nic Hyung." Proklouznul jsem dovnitř za Yoongim. "Tak povídej." Sedl si na židli obráceně a opřel si ruce o opěradlo. Posadil jsem se na druhou židli u malého stolu. Nevím kde mám začít, spíše jak mám vlastně začít.

"Jde o Taehyunga," pronesl. Jak to sakra může vědět. No alespoň začal on a né já. "Mněli by jste si něco vyříkat, jenže ty jsi to nepamatuješ a on je tvrdohlavý." Povzdechl jsi  a prohrábl jsi své bělavé vlasy. Už mu docela šli vidět černé odrosty.

"Co jsem mu provedl?" Začal jsem naléhat, potřebuji to vědět. "Slíbil jsem mu, že ti o tom neřeknu." Svěsil hlavu. "Oba vás to trápí očividně." Co ale! Potřebuji odpověď. Vypadá to, že mi jí chce Yoongi dát, ale jedna jeho část se brání. Chápu za tu dobu co tu jsem, že Yoongi není člověk co by porušil slib.

"Yoongi jestli se kvůli tomu trápí, tak mi to musíš říct, potřebuji vědět co se děje." Yoongi se prozměnu uchechtl. Nechápu co je na tom tak vtipné. To je vážná věc. "Jungkooku co k němu cítíš?" Pronesl naprosto klidně.

"Co!" Vyhrknul jsem na něj, až se mě trochu polekal. Už jsem trochu uvažoval co k němu cítím, ale..... Já nevím. "Já, no asi se mi líbí." Založil jsem si hlavu do dlaní, aby Yoongi nevěděl jak se červenám.

"V pořádku škvrně." Vstal a pohladil mě po zádech. Bylo to příjemné, netušil jsem jak pomáhá někomu se svěřit. "Yoongi vyhodíte mě za to, že se mi líbí kantor?" Yoongi se začal hlasitě smát. "Co? Ne škvrně." Yoongi vzal telefon z nočního stolku. "Slíbil jsem, že ti nic neřeknu, ale neslíbil, že ti nic neukážu."

Odemknul svůj telefon něco tam naťukal a poté mi ho podal. "Podívej se." Telefon jsem opatrně přijmul. Zaostřil jsem na fotku, co na něm byla. Byl jsem na ní já s Taehyungem v nejspíše jeho posteli a objímáme se ve spánku.

Podíval jsem se na datum nad fotkou. "To je dva týdny před tou nehodou." Yoongi přikývl. "Co mezi námi bylo?" Yoongi došel ke dveřím, "měl by jsi už jít, to ti musí říct Taehyung sám." vstal jsem od stolu a došel ke dveřím ven, "Dobrá, děkuji Hyung."

Tak co jak myslíte že to dopadne?