Jezdecká akademie Galgi

Osmatřicátý

Opatrně jsme vstoupili dovnitř. Konečně zjistím co s ním je, i když jedna část mě se bála a nechtěla to vědět. Co když je na tom špatně. "Ahoj, Taehyungu." Jin se vydal k jeho velké posteli. Já jsem začal ťapkat jako pejsek za ním. Pořádně se mi třásli ruce, a neustále jsem si s nimi hrál.
"Ahoj, Jine." Ležel na své velké posteli a měl zavřené oči. Byl strašně bledý. "Někoho jsem ti přivedl." Otevřel své oči a upřel je na mě. Z nechápavého výrazu se změnil na překvapený. "Jungkooku?" Upřel na mě své černé oči, chtěl jsem hned uhnout pohledem, ale nešlo to. Byla v nich vidět bolest, ale ne ta fyzická ale ta psychická. Ten výraz znám až moc dobře.

"Něco by jste si měli vyjasnit." S tím se Jin otočil a rychlím krokem se vydal pryč s pokoje. Já tam zůstal stát jak přikovaný. Co by jsme si měli vyjasnit? Taehyung se zatím posadil, i když vcelku neohrabaně a opřel se zády o zeď. "Posaď se." Pokynul mi rukou ke židli, která byla postavena vedle postele a měla přes sebe přehozenou koženou bundu. Já jsem hned za ujmul místo na židli a ruce jsem si dal do klína, kde jsem si díky své nervozitě s nimi pořád hrál.

"Zeptám se tě na rovinu, nechci chodit kolem horké kaše." Vytřeštil jsem na něj oči a čekal co z něj vypadne. "Miluješ mě," povzdechl si, prohrábl své havraní vlasy a svěsil hlavu. "Ano." Vypadlo ze mě ani jsem nepřemýšlel, prostě jsem odpověděl. Mé srdce to tak cítí a mozek nemůže nic dělat. Tak a teď přijde ta část, kdy mi začne nadávat do teplouše a dříve nebo později mě pošle pryč ze školy. Nad touto představou mě po tváři steklo pár neposedných slz.

"Jungkooku nebreč, prosím." Naklonil se ke mě a položil mi ruku na tvář, kde palcem setřel jednu neposednou slzu. Podíval jsem se mu znovu do jeho krásných očí, ve kterých už nebyla vidět bolest, ale radost. Než jsem si to stihl uvědomit, přiblížil se ke mě ještě více a spojil naše rty. Zavřel jsem oči a užíval jsem si to. Toto je jako ve snu, doslova.

Po chvíli se odtáhl, celí se červenal. "Miluji tě Jeone Jungkooku." Pronesl a já myslel, že mé srdce přestane být. Po tváři se mi rozlil úsměv a hned jsem vstal ze židle a uvěznil jsem ho ve svém objetí, ve kterém jsem se rozvzlykal radostí. On mi mojí lásku opětuje. Já asi vážně sním. "Taehyungu štípni mě, ať vím, že se mi to nezdá." Taehyung neváhal a štípl mě do ruky, pěkně to bolelo, ale nemohu si stěžovat, chtěl jsem to sám.

Začal mě výskat ve vlasech a já si k němu opatrně lehl. Myslím, že jsem začal i příst jako kočka. Hmm přede Felix, když ho někdo drbe, musím to někdy vyzkoušet. Z mého užasného drbání mě vytrhlo zaklepání na dveře. "To bude nejspíše Jin s jídlem, nesmím vynechat ani jedno." Pousměje se a já také. "Dále." Řekne trochu více nahlas, aby ho dotyčný slyšel. Hned na to se dveře otevřou. "Promiň Tae, nechtěl jsem tě budit, ale nechal jsem si tu bundu." Ve dveřích se neukázal Jin, jak si Tae myslel, ale byl to Yoongi.

Zasekl se, když uviděl mě, jak jsem natiskli na Taehyungovy. "No konečně." Zakroutil očima a pousmál se Yoongi. "O čem to mluvíš?" Začal jsem vyzvídat, protože toto moc nechápu. "No víš Jungkooku, tady Tae o tebe už nějakou dobu má zájem, a když jsem mu řekl ať ti to prostě řekne, tak se prostě k tomu nedostal a nakonec dopadl jako dopadl, že Tae." Z pohledu na Yoongiho jsem se vrátil zpět na Taeho, který měl svěšenou hlavu. "Měl by jsi mu říct, co jsi provedl a ber v potaz, že se k ním už nedostaneš." Yoongi si založil ruce na prsou. Zněl dost vážně. Bylo vidět, že je na něj naštvaný. "Ani nevíš jak jsi nás všechny vyděsil, nám na tobě záleží." Yoongi vzal svojí bundu, která ležela na židli, na které jsem před několika minuty ještě seděl.

Yoongi odešel a nechal Taehyunga na pospas mě. "Tae, chci vysvětlení." Zahleděl jsem se mu do očí. Věděl, že teď už se z toho nevykroutí. "Jungkooku, onehdy v tom lese jsem přemýšlel, jak ti to říct a uslyšel tě o tom mluvit. Když jsem z tebe odpověď nedostal, odjel jsem. No po cestě jsem měl v hlavě tolik možností, jak to říct jinak, a my byli spolu. Ovšem realita byla trochu jinde. Zpanikařil jsem, vzpomněl jsem si na můj předchozí vztah a vycouval. Když jsem poté dojel zpět, potřeboval jsem se uklidnit. Tak jsem si vzal prášek, když mi nepomohl tak jsem si jich vzal víc. No nejspíše jsem to přehnal."

Pořád jsem se na něj upřeně díval. On se kvůli mě předávkoval. Všiml jsem si, jak mu ztekla po tváři jedna osamocená slza. "Vím jsem vůl a neuvědomoval jsem si následky." Složil si hlavu do dlaní. Bolelo mě ho takto vidět. Pevně jsem ho objal a ani nevím jak dlouho jsem takto zůstali.