Jezdecká akademie Galgi

Dvaadvacátý

Stál jsem před svým pokojem, Jin mě pokynul ať vejdu dovnitř a odešel.
No nic je čas jít spát. "Ahoj Hobi," usmál jsem se na Hoseoka, který ležel na posteli a něco si četl.
"Ahoj? Kdo si a co jsi udělal s Jungkookem," nad tím jsem se musel usmát. "Prosím tě, vzbudíš mě o půl páté ráno." Usmál jsem se na něj. Vím, že sám nevstanu. "Jasně, takže co jsi komu provedl, nech mě hádat pan Kim mladší." Ušklíbl se na mě. Já jsem jen protočil oči a přikývl.
Udělal jsem večerní rituál a odebral jsem se v boxerkách a velkém triku do postele.
"Dobrou noc," řekl Hobi a zhasnul. Já jsem byl natolik unavený, že jsem hned také usnul.
"Kookie," ucítil  jsem na svém obličeji vodu. To si ze mě snad dělá srandu. Otevřel jsem oči a uviděl jsem Hoseoka před sebou, jak drží v ruce prázdný hrnek.
"Chtěl jsi abych tě vzbudil, to jakým způsobem jsi neupřesnil." Začal se smát, až se propadal za břicho. Mě už to tak vtipné nepřišlo.
Zvedl jsem se a upravil se abych vypadal jako člověk. "Jdeš kydat co," ušklíbl se na mě Hobi, když jsem vylezl z koupelny.
"No nejspíš jo," sklopil jsem hlavu. "Vezmi si tohle," ukázal na gumáky, co měl vedle skříně. "Budou se ti hodit, viděl jsem v jakém stavu jsou tvé boty."
"Díky," s úsměvem jsem je přijal a vydal se dolů, kde jsem narazil na rozespalého Felixe.
"Čau," řekl jsem prostě. Pořád jsem byl na něj naštvaný, za to co se stalo včera. Nebýt jeho tak by, no to už je teď jedno.
"Čau," odvětil mě naprosto stejným tónem, jenže on to neměl z naštvání, ale očividně z nedostatku spánku.
Vydali jsme se ke stájím, bylo tu celkem ticho. Slyšel jsem řechtání koní a nějaké lidské hlasy.
"Lee, Jeon nestůjte jen tak ve vratech, dejte se do práce," objevil se za námi jako duch Taehyung.
Strašně mě vyděsil. Vzali jsme si teda vidle a vrhli se na to se slovy, "ano pane."
Viděl jsem, že tu byl i Namjoon a Yoongi. Na Yoongim bylo vidět, že by nejraději hned zalezl zpátky do postele. Felix měl podobný.
Měl jsem vyčištění skoro všechny boxy, chyběl mi už jen jeden úplně u zdi.
Vypadal jinak než ostatní. Měl všude železné mříže. Uvnitř byl kůň otočený ke mě zády.
"No nic, ještě tebe a bude to v pořádku." Vážně jsem začal mluvit s koněm. Já jsem se asi zbláznil.
Otevřel jsem box a vešel dovnitř. Měl jsem divný pocit. Otočil se na mě, "ahoj, krasavče," chtěl jsem ho pohladit. Byl strašně zaprášený, "tebe dlouho nikdo nečistil co." Usmál jsem se a podrbal ho mezi ušima, zdálo se že se mu to líbí.
Došel jsem pro nějaké kartáče a začal jsem ho čistit. "Mnohem lepší," řekl jsem, když jsem byl s prací hotový.
Odebral jsem se z boxu a šel jsem říci panu Kimovy mladšímu, že má práce je hotová.
Chvíli mi zabralo, než jsem ho našel. Napouštěl vodu koním. "Pane," došel jsem až úplně k němu. Zněl jsem dost vystrašeně, bože už i já se ho bojím.
"Pane, má část úkolu je hotová, potřebujete ještě něco?" Měl jsem stále sklopený pohled. Přestal dopouštět vodu. "Tak pojď, jdeme to zkontrolovat."
Ukázal jsem mu, které boxy jsem čistil. Nakonec jsem došel ke koni na úplné konci stáje. "Počkat, ty jsi byl u něj." Podíval se na mě. Zase jsem udělal něco špatně. "Ano pane, a také jsem ho vyhřebelcoval." Sklopil jsem hlavu ještě více k zemi abych s ním nemusel navázat kontakt.
"Tohoto nejspíše budu litovat, Jungkooku."