Jezdecká akademie Galgi

Pětapadesátý

Vyšel jsem s Killerem ze stájí. Začal jsem mít takový špatný pocit, ani nevím z čeho. Vím, že se stane něco špatného. Nejspíše začínám být paranoidní. Jako první se jede dostih. Někteří pořadatelé se bojí, že začne znovu pršet, tak až je to už za nimi.

Došli jsme si k dráze a pozorovali Felixe s Namjoonem na startu. Zjistil jsem, že na startu bylo třicet koní. Netrvalo dlouho a závod začal. Pořád jsem po očku pokukoval po Felixovy. Měl jsem o něj docela strach.

Koně po chvíli zmizeli za malí lesík, kde jsem je z tohoto místa nemohl vidět. Hlavně ať se nikomu nic nestane. Felix mi hodně přirostl k srdci. Tak nějak jsem na této škole našel domov. Neboj vše bude v pořádku, snažil jsem se uklidnit.

Podíval jsem se na tribunu, kde již seděl Taehyung. Perfektně narovnaný ve společenském obleku. Vypadal tak sexy proboha. Nedívej se na něj Jungkooku! Snažil jsem se od té dokonalosti odtrhnout oči. Dokonce se mi to i povedlo, i když jsem po očku musel pokukovat.

První koně již se blížili k cíli. Všechno se událo tak strašně rychle. Kdo vyhrál? Netrvalo dlouho a z rozhlasu se začali ozývat výsledky. "První místo Park Guejoun Busan, Druhé místo Kim Namjoon Daegu, třetí místo Lee Mark Kwangju, čtvrté místo Lee Felix." Skončil čtvrtý to je hezké. Dále jsem již výsledky neposlouchal. Stejně bych se tam nic zajímavého nedozvěděl.

No nic nastal čas mé jízdy, myslím, že vypustím duši. Šli jsme se tedy připravit. "Nervózní," zeptal se mě dost známí hlas. "Docela jo," Jine. Usmál jsem se abych, alespoň trochu uvolnil atmosféru. "Felix to přežil, tak ty taky." Ušklíbl se na mě. "Děkuji hyung," povíval se na mě překvapeným výrazem. "Za co mi proboha děkuješ?"

"No," nevím jak začít. "Jen prostě za tuto šanci do života, jsem za ní nesmírně rád. Konečně jsem našel lidi, kterým mohu říkat rodina a dokonce i část své skutečné. Konečně ve svém životě vím kdo jsem a to díky vám. Děkuju." Jimin si mě stáhl do objetí. "Kookie," začal mě mačkat ve svém objetí, "jsem rád, že tě tu máme." Objímali jsme se tam spolu docela dlouho.

"Kim SeokJin," zaznělo. "No nic jsem na řadě," odtrhli jsme se od sebe a Jin šel. "Díky mami." Pronesl jsem, Jin se otočil a věnoval mi jeden z jeho vřelí úsměvů. "Co bych bez vás dětí dělal."

Určitě by měl nudný život. Jin mi jednou řekl o svém vztahu s Namjoonem, no a o tom, že by chtěl dítě a takhle to nejde. No teď má mě, jedno velké teď už docela vychované dítě.

"Jeon Jungkook," tak jsem na řadě. Netrvalo to ani dlouho, co jsem přišel na řadu. Výdech nádech to dáš. Vyrazil jsem tedy s Killerem. Zkusil jsem se uklidnit a povedlo se mi to. "Chlapče to zvládneme." Pohladil jsem ho, doufám, že mu má podpora přijde vhod.

Přes překážky jsem projel dost rychle mi přišlo a kupodivu jsem žádnou neshodil. Na konci ze mě spadl obrovský kámen. Mám to za sebou. Aleluja.