Jezdecká akademie Galgi

Dvaasedmdesátý

Putoval po mém těle níže a níže až k....... "Jungkooku vstávej," někdo zatřásl s mým tělem. Opatrně jsem rozevřel své rozespalé oči  a pohlédl na svého vyrušitele s dokonalého spánku. "Hoseoku?" Rozeznal jsem člověka před sebou. "Budíček dnes máme hodně práce, tak s chutí do nového dne."

Nejraději bych mu ten dobrý den narval někam. "Už vstávám." Opatrně jsem se vyškrábal do sedu a promnul si oči od ospalek. Co se mi to sakra zdálo! Pořád jsem nevěřil vlastnímu snu. Já jsem s Taehyungem, ne proboha ne. Co si to má chorá mysl vymyslela.

Poté mi něco došlo. Mě proboha. Hoseok naštěstí právě zalezl do koupelny a nějak mě více neřešil. Proboha co mám dělat! On mi stojí.

Zhrozil jsem se a začal jsem panikařit. Co teď, uslyšel jsem, že Hoseok právě zapnul sprchu tak mám ještě chvíli času něco vymyslet. Mám si, ne to opravdu neudělám, ještě sem může někdo vejít nebo by mě mohl slyšet.

Tak jo myslet na co nejhorší věci třeba starý čtyřicátník. Zavřel jsem oči, ale pořád se mi před obličejem vybavoval nahý Taehyung. Krásný nahý Taehyung s jeho vypracovanou hrudí sklánějící se nade mnou.

No tak mozku spolupracuj! Naštěstí se mé myšlenky přesunuli jinam. Všemocný bože Aguste D děkuji. Snažil jsem se zklidnit své srdce než se Hoseok vyřítí z koupelny. Moc se mi to nedařilo.

Hned jak vyšel z naší skromné koupelny měl na tváři podivený výraz. "Jsi celý rudý, vše v pořádku?" Došel ke mě, ale já ho rychle odbyl a vletěl do koupelny. Potřeboval jsem akutně studenou sprchu, která mi vskutku prospěla. 

"Tak jo uvidíme, s čím na slavnosti pomáháme." Přišli jsme do velké jídelny na snídani, do které jako obvykle vcházíme jako jedni z posledních. "Felixi dobré ráno," přisedli jsme si k němu. "Copak se stalo?" Felix se tvářil jako by snad někdo umřel.

"Hyunjin je pryč?" Hobi vypadal překvapeně. Já jsem si nepamatoval kdo to je, tedy za předpokladu, že jsem ho vůbec znal. "Jak, proč?" Začal Hobi vyslýchat Felixe, který o tom očividně nechtěl mluvit, jen se bezcílně přehrabával v misce s lupínky.

"Rodiče rozhodli, že půjde jinam a on nemohl odporovat." Vzal svojí misku a odešel od stolu pryč. Nejspíše ho odchod toho spolužáka dost vzal. "Kookie, Hyunjin je přítel Felixe, proto ho to tolik vzalo." Informoval mě Hobi, jsem rád, že my to říká rovnou a nemusím se ho na to stokrát ptát.

V klidu jsme si s Hobim snídali, když do jídelny vešel Taehyung. Už ho nejspíše nikdy neuvidím stejně, pořád se mi v hlavě vybavuje ten sen. Myslím, že jsem právě zrudl jako rajče. "Co je to s tebou zase?"

"Nic," usmál jsem se na něj a chystal jsem se odejít od stolu. Jenže něčí ruka mě zastavila. "Jeon Jungkooku." Uslyšel jsem hlas člověka, kterého jsem neznal. Otočil jsem se tedy za hlase a uviděl muže ve středních letech.

Hobi vyvalil oči a rychle vstal ze židle. "Tvůj otec se po tobě shání, musíš jet okamžitě domů. Prý si pro tebe přijede." Vytřeštil jsem na toho pána oči. "Já k nim zpátky nechci, jsem plnoletý, mohu si dělat co chci." Začal jsem odporovat, i když z pohledu Hoseoka jsem nejspíše měl mlčet.

"Co se děje pane řediteli?" Došel k nám menší bělovlásek, Yoongi má záchrana. "Tady pan Jeon utekl z domova." Yoongi ho pozvednutím ruky zastavil. "Myslím, že pan Jeon je dost starý na to aby o svém životě rozhodoval sám."

"To ano, ale jeho otec ho chce mít u sebe, ještě dnes s pro něj přijede."

Dnes jsem měla narozeniny a jeden z mích dobrých kamarádu vytvořil toto a já to sem prostě musím dát.