Jezdecká akademie Galgi

Třicátý

Židle i Hoseok nakonec zůstali v celku. No i když, kdyby neměl lístky na mého idola, tak bych teď psal jedno, spíše dvě parte.

Když jsme se vrátili i s židlí, kterou jsme pojmenovali Miky. Už byl jako člen rodiny. No netrvalo to dlouho, ale celkem mě zarazil čas na hodinách, co jsme měli na pokoji. "Co se tak divíš, vždyť jsi spal až do oběda, na kterém jsme mimochodem nebyli, takže pohni prdelí, jdeme." No raději jdeme. Myslím, že už budu mít výprask od Jina, za to že jsem nebyl na snídani. Ale komu by se chtělo o víkendu vstávat, vážně komu.

Rozloučili jsme se s pláčem s židlí a šli na oběd. Dnes byli špagety, mňamka. Na jídle byli skoro všichni, no Felix a pár lidí u jejich stolu to do sebe házeli. Ty jejich špinavé pusy od toho, jak to jedli, byli vtipné. No já bych se neměl smát za chvíli na tom budu stejně. Podíval jsem se ke stolu učitelů a chyběl tam Taehyung a Yoongi. Kde asi jsou? Jo pomalé myšlení Jungkooku, tvůj vysněný pan Kim má zlomenou nohu, ale nepřítomnost pana Mina zůstává záhadou. Jo jsem Jungkook Holmes.

"Kookie dělej, nebo nám to Whiskas vše sní." Chytil mě za ruku a táhl k výdejnímu okénku. "Hej Koniksichte já jsem tě slyšel!" Zařval s plnou pusou, až mu z ní jedna špageta vypadla. Nandali jsme si jídlo a šli jsme za našim granulkami sednout.

Celou dobu oběda se řešili jen samé kraviny, já jsem samozřejmě po jídle musel ukázat prázdný talíř Jinovy. Ach tak starostlivá maminka a ještě jsem mu musel vysvětlit mojí nepřítomnost na snídani, no zkrátka jsem nevstal a to mu naštěstí stačilo. Poté jsme se s Hoseokem odebrali zpět do našeho pokoje, připravit se na cestu do Daegu.

Vzal jsem si na sebe černé potrhané rifle a koženou bundu, vlasy jsem si krapet nageloval, no ukamenujte mě, i když Hobi to skoro udělal.

Hodiny ukazovali zhruba pátou, venku už se začalo pomalu stmívat a mi byli připravení na odchod. "Hele, škola se zavírá zhruba za dvacet minut." Poznamenal Hoseok. "Teď máme příležitost se zdejchnout." Uchechtl se na mě, jako kdyby jsme plánovali nějakou loupež. Nechápu proč jsou vycházky zakázané přes noc. Vždyť dost lidí je tu dospělých. "Vycpi ještě peřinu něčím, kdyby se někdo rozhodl sem jít." Vážně měl vše naplánované.
Když už jsem měl věrohodnou postel, vyrazili jsme.
Cesta ze školy na dvůr proběhla v klidu, jen když jsme dorazili na dvůr, chvíli jsme se museli schovávat za slámu, protože zrovna procházel Kim starší.
Doběhli jsme až k zadní ohradě a vydali se do lesa. Hoseok vytáhl kompas. "Takže zastávka je tímto směrem asi hodinku, musíme jít pořád na západ. V lese moc orientačních bodů nenajdeš a k tomu už se skoro setmělo." Nechápu jak může mít vše takhle podchycené. "Hobi? Jak často mizíš ze školi?" Chtěl jsem zavést konverzaci na cestu. "Hmm celkem často jsem chodíval za jednou holčinou do města, ale to už je minulost." Nuceně se na mě usmál, nejspíše jsem nakousl něco, co jsem neměl.
"Co se dá dělat, člověk musí zůstat pozitivní." Začal poskakovat a hrát si nejspíše na včelu nebo něco okřídleného. Bylo to dost k popukání a ani moc dlouho netrvalo, no spíše mě to tak nepřišlo a došli jsme na příjezdovou cestu.
"Hmmm nejspíše jsme nešli úplně nejlépe, ale co už máme ještě čas, autobus jede až za deset minut." Rozešel se po cestě a já jsem šel hned za ním. Bože já se tak strašně těším, připadám si jako nějaká poblázněná fanynka. Vzpomínám si, že jsem se jednou vsadil s Jiminem o to, že když někdy jeden z nás bude spát s Agustem, tak ten druhý mu bude říkat Bůh. Hmmm třeba se mě to vyplní. "Hele Hoseoku, ty jsi ho už někdy viděl?" Otočil se na mě a zakroutil hlavou v nesouhlas. No ani se nedivím, moc lidí jeho tvář nezná, koncerty má jen z mála, a když už jsou hned vyprodané.
Vážně mě zajímá jak vypadá. Slyšel jsem o tom, že nějakou dobu byl na odvykačce, proto asi na rok nic nevydal. Ale bůh ví jak to bylo, bulvár vše moc přehání.
Z mého přemýšlení nad mým idolem mě vyrušil Hoseok, který stál na zastávce a já v klidu pochodoval dál. "Jungkookie tohle je zastávka, já jsem myslel, že víš jak taková věc vypadá, ale asi ne. Takže zastávko Jungkook, Jungkooku zastávka. Kdyby mohl určitě by ti potřásla rukou, ale žádnou nemá, chudinka." Nad tím jsem musel protočit očima, no i když jsem se i trochu pousmál.  To se však nedalo říct o Hoseokovy ten se skoro válel smíchy na zemi, kdyby nebyl opřený o zídku.
"Už to jede, pojď." Řekl přidušeně, když jsme zahlédli přijíždějící autobus.
Cesta autobusem byla klidná, ani jeden jsme nic neříkali, ale jen jsme si vychutnávali cestu. Vystoupili jsme na konečné a rozešli se z kopce dolů, kde byl bar s velkým neonovým nápisem Underground. "Jsme tu." Povyskočil jako holka co si právě koupila krásné boty ve slevě.
"Jdeme dovnitř," bože všemohoucí já se bojím, co když něco pokazím. Vážně já už se obracím k víře. Kde je mé všemocné nikdo, jenž nikde nejsi.
Podali jsme u vchodu vstupenky, a poté po nás chtěli ještě občanky. Hoseok se zhrozil, on plnoletý je, ale já ne. "Tady," vytáhl z peněženky svojí občanku, ale pohled měl pořad zabodnutý na mě. Chudáček je vyděšený, jsem známí jako největší alkoholik Soulu, a on si myslí, že bych neměl falešnou občanku. "Tady je pane." Ušklíbl jsem se na něj. "V pořádku běžte."
Ten Hoseokuv výraz stál vážně za to, myslím, že takhle nějak jsem se tvářil při první hodině jízdy. "Hoseoku ty jsi nevěděl, že mám falešnou občanku?" Uchechtl jsem se a zamířil si to k baru, abych se trochu napil, alkohol jsem už strašně dlouho neměl, dva celé týdny. No pro někoho je to málo, ale pro mě co pil každý den, celí den je to dost. 
"Dámy a pánové chci vám představit Agusta D." Skoro jsem vyprskl obsah alkoholu, co jsem měl v puse, neboť jsem zrovna pil. Já ho vážně uvidím na vlastní oči.
——————-
Jsem moc ráda, že se vám to líbí. Chtěla jsem se zeptat jestli to mám směřovat spíše k té vtipné časti nebo ta pochmurná, nebo prostě něco mezi.