Jezdecká akademie Galgi

Šestý

Pan Kim je teda fakt otravný. Řek mi nějaké základní věci a poslal mě do stáje nachystat koně.
Došel jsem tedy k Přízraku, otevřel vrata se zavrzáním a pohladil ho po lysině. Tak co teď, vůbec jsem ho nevnímal a netuším co vše mám udělat.

 "Musíš ho vykartáčovat." Hodil po mě kartáč Hoseok, ještě že je hned ve vedlejším boxu, alespoň mi může pomoc, protože já jsem naprosto bezradný. Začal jsem ho tedy kartáčovat, aspoň doufám, že jsem to dělal správně. V životě jsem na koni nejel, pořád nechápu, co tu dělám, a jak mě sem mohli vzít. Jen protože tu matka před strašně moc lety chodila to určitě nebude, spíše otec zase někoho podplatil jako obvykle, zase jsem někde, kde nemám co dělat.

Po chvíli jsem měl vykartáčováno, jeho zlatá srst se krásně leskla s prvními paprsky slunce. "Už sedlejte, nemáme na to celý den." Uslyšel jsem pronikavý hluboký hlas, který mi dokázal nahnat husí kůži. Kdo jiný než pan otravný. No a jak vlastně vypadá sedlo? Pomyslel jsem si. Jsem naprosto marný, tím si jsem jistý. Z mého zaujetí mě vytrhl, kdo jiný než pan otravný.

"Tady jsou věci na Přízraka. Zvládneš ho vůbec připravit?" Podíval se na mě. Já jsem zase jen mlčel. Jsem tu jen chvíli a už ho pomalu přivádím k šílenství, jsem si dost jistý, že hned jak se mnou skončí půjde za ředitelem, aby mě odtud v cuku letu vyhodili. 
"Takže, ne." Vešel za mnou do boxu, kde už tak bylo opravdu málo prostoru. Odložil věci přes dveře a s přimhouřenýma očima se na mě zadíval. Zkoumal mě stejným pohledem jako včera ten nízký bělovlásek, až mi z toho naskákala husí kůže snad po celém těle. Opravdu nahání hrůzu.

"Tak poslouchej a nebudu se už opakovat, vezmi tu dečku a polož jí na něj." Došel jsem k dečce vzal jí do ruky a položil ji na Přízraka, přesně podle instrukcí pana otravného. "Ještě trochu víš." Udělal jsem, jak řekl a posunul jí. "Dobře, to by bylo, teď sedlo." Vzal jsem ho do rukou, tedy alespoň jsem se o to snažil. Bože kolik to váží! Dělalo mě problém ho jen držet, natož ho dostat ještě na koně a to tu Přízrak nebyl ani jeden z nejvyšších. Opatrně jsem ho zkoušel vyhodit nahoru, ale bylo vážně těžké. Samozřejmě se mi to nepovedlo, to by neuzvedl ani Hulk podle mě. Sedlo začalo padat k zemi a já už jen čekal, že mě seřve a potom ho budu věčnost čistit od špíny.
"Máš vůbec nějakou sílu Jeone?" Chytl sedlo v letu a umístil ho na koně. Jak se mu to povedlo? Nevěřícně jsem se na něj díval, vůbec neměl s tím sedlem problém, jako by snad nic nevážilo. To jsou určitě léta tréningu. 
"Když nejsi schopný ho dostat nahoru, tak silně pochybuji, že ho zvládneš zapnout." Utáhl sedlo raději sám, protože já bych to bezpochyby naprosto zvoral, jako vše ve své mrzkém životě. "Tak dál uzdečka." Vzal jsem poslední kus, co přinesl do rukou a zvláštně se na tu věc zadíval, a tóhle sakra patří jak.

"Takže nejdřív přehoď otěže," z westernových filmů jsem naštěstí věděl, co to je. Udělal jsem jak řekl, nechci mít pakárnu, i když tu s ním už určitě mám. "Chyť si uzdečku do jedné ruky a druhou mu dej udidlo do úst." Udi co že to? Vůbec jsem nechápal, co po mě chce. "To železné mu dej do úst." Já mám něco dávat koni do úst, cože. Vytřeštil jsem na něj oči. Vždyť  mě kousne, to snad nemyslí vážně. Viděl ty zuby vůbec? Já mám své prsty rád, ne děkuji. 
"Odstup," došel ke mě, převzal si uzdečku a ladně vložil udidlo koni do úst. Zapnul nějaké popruhy a bylo. "Takže Jeone, příště už sám, nechápu co tu děláš." To taky nevím, zase mám nutkání se jít zahrabat někam hodně hluboko a už nikdy nevylézt. 

Vyšel ven z boxu a nejspíše si to nekráčel k jinému studentu, hned na to došel ke mě Hoseok. Za otěže vyváděl koně z boxu. "Jdeme, vezmi ho a následuj nás." Opatrně jsem vyšel s Přízrakem za ním. Podkovy cinkali na celé stáje a já si ten zvuk zamiloval. Jistým způsobem mě uklidňoval a byl mi i záhadně povědomí. Jako by všechny problémy na vteřinku zmizeli. 

"Hej, Jeon hůř jsi si vybrat koně nemohl. Přízrakův majitel je Pan Kim Taehyung. Jestli něco pokazíš stáhne tě z kůže." Řekl mi kluk, jak že to bylo Sehun, tak ho Hoseok nazval. No v tom má nejspíše pravdu. Měl jsem si vybrat jiného. Třeba nějakého, který patří tomu druhému Kimu, tomu vysokému bělovláskovy. Došli jsme před stáje, které již bylo po palbou podzimního sluníčka. Všichni si stoupli do řady vedle sebe. 

Pan otravný chodil od koně ke koni a kontroloval, že je vše správně. Kolem mě a Přízraka jen s nezájmem prošel dál. No jo, svojí vlastní práci si kontrolovat nemusí. Dvěma utahoval sedla, ale nijak to nekomentoval, zdá se, že slovy neplýtvá.
"Nasedat." Zavelel a já jsi byl jistý, že se nahoru rozhodně nevyškrábu. No to bude ještě perný den.