Jezdecká akademie Galgi

Čtyřiašedesátý

Ráno jsem se vzbudil na spodní části patrové postele. Počkat co? Poté co jsem uviděl Hoseoka mi to došlo. Jsem na Galgi, nebo jak se to tu vlastně jmenuje. Otevřel jsem svůj telefon a našel spoustu zmeškaných hovorů od otce. Mám mu zavolat zpět? Třeba se o mě bojí a chce vědět jestli jsem v pořádku.

Vytočil jsem otcovo číslo a čekal. "Jungkooku, kde si jako myslíš, že jsi. Okamžitě dojdi domů, s panem Kim jsme se rozhodli tě provdat za jeho dceru Jennie." Zněl dost nabručeně, doslova řval. Musel jsem si dát telefon dále od ucha. Když dokončil poslední větu, zavěsil jsem. Nemám tedy důvod s ním mluvit. Možná je to můj otec, ale necítím k němu žádnou náklonost, je to pro mě cizí člověk.

"V pořádku," položil mi ruku na rameno Hoseok. "Jo dobré," upřímně měl jsem chuť se mu tu rozbrečet. Nejspíše slyšel otce, jak po mě řve. "No nic co je první hodina?" Usmál jsem se na hnědovláska, abych zahnal špatné  myšlenky. "Parkur," odpověděl a začal mě táhnout z pokoje pryč.

Došli jsem do velkých stájí, bylo tu zhruba sto koní. "Nikdy jsem na koni neseděl," konstatuji. "Ten se ti povedl Kookie," zasmál se Hoseok a vedl mě dál mezi boxy. "Dostaneš toho nejhoršího koně co zde máme." Polkl jsem, to mě chtějí zabít.

"Tady to je Killer," došel jsem k boxu, kde bylo opravdu napsáno Killer. Proboha on nežertoval. "Hoseoku nemohu dostat jiného, třeba něco co mě nebude chtít zabít." Začínám panikařit. Naštěstí projde kolem Yoongi, "Yoongi, Hoseok chce abych jel na něm." Ukázal jsem prstem směrem k boxu, kde byl onen kůň. Killer nemilosrdně kopl do dveří, až skoro vyletěli z pantu a mé srdce přitom z hrudi. Toto bude má smrt, určitě.

"Jungkooku, trochu úcty k němu, je dost temperamentní a vyžaduje respekt." Došel k němu a pohladil ho po hřívě, "dobrá." Rezignoval jsem, někdo na něm zřejmě jet musí. Opatrně jsem k němu došel a pohladil ho. Poté jsem se podíval na cedulku u jeho boxu. Killer majitel Jeon Jungkook, jezdec Jeon Jungkook. "Yoongi, ten kůň je můj?"

Já mám koně, co! "Ano, škvrně." Teď se cítím dost špatně, že jsem odmítal jet na vlastní koni. "A neboj máš jen jednoho."  Poznamenal s úšklebkem. Jdu se zahrabat. "Promiň Killere," pohladil jsem ho po hřívě a vešel za ním do boxu.     

Jak mám sakra na něj vyhodit, tak těžké sedlo. "Zdá se, že některé věci zůstali při starém." Do boxu vešel pan Kim, byl už bez holi, ale pořád mírně pokulhával. Měl na sobě jezdecké oblečení a krásně upravené vlasy. Vzal sedlo do rukou a s ladností ho vyhodil na koně. "Příště už sám Jungkooku," bez jediného pohledu odešel pryč, to mu nestojím ani za pohled. No po pobytu v nemocnici jsem ztratil dost svalové hmoty nebo jsem byl pořád taková kost a kůže?

Následoval jsem ostatní z boxů ven, až jsme došli na vnitřní jízdárnu, protože veškeré venkovní prostory byli pod vrstvou bílého sněhu.

"Tak nahoru," všichni jsme se vyškrábali do sedla, no spíše jen já jsem se škrábal. "Jeon některé věci se nezapomínají." Poznamenal Pan Kim na vraníkovy. Musím uznat, že mu to opravdu slušelo. "Ti kteří si nevšimli, tak Jeon Jungkook je zpět. Bohužel má ztrátu paměti." Najednou všechny oči spočinuli na mě. To se mi opravdu nelíbí. Zase se chci schovat pod zem.

Po chvíli organizačního povídání od Pana Kima, jsme začali s parkurem. Nechal mě jít až posledního. "Jeon, jsi na řadě," já se ale k činu neměl bál jsem se. "Jeon, ještě dnes." Nejspíše nemám na výběr.

Opatrně jsem se rozjel k první překážce. Skočil jsem, jenže Killer a já jsme dopadli zvlášť. Skončil jsem na zádech vedle překážky a koukal na strop. Já věděl, že to byl blbí nápad, problesklo mi hlavou.