Jezdecká akademie Galgi

Pětačtyřicátý

Stáli jsme s Hobim na okraji cesty a dívali se na startovací čáru. Felix byl pořád strašně vyklepaný, v davu jsem poznal i Hyujina. Doufám, že Felix uspěje. Moc se snažil, aby se Nasit zúčastnil.

Ucítil jsem kolem svého trupu dvě poměrně malé ruce. Překvapeně jsem se otočil. No jistě to mě mohlo napadnout Jimin. "Ahojky, Kookie." Natiskl se na mé tělo ještě trochu více. Nemůže s tím přestat, ke všemu jsme na veřejnosti. Veřejnosti, Jimin mě tu osahává před celou školou. "Ksakru nech toho." Kupodivu to i zabralo a on se vzdálil.

"Vážení studenti." Zaslechli jsme hlas našeho ředitele a všichni zmlkli. "Desátá hodina již odbyla, tudíž je na čase začít. Pravidla jsou jednoduchá, objet  vnější okruh. Kdo dorazí první jede na Nasit. Tady nějaká porota není za potřebí. Hlavně dávejte pozor ať se nikomu nic nestane. Tak začneme." Dokončil ředitel svůj projev.

Další slovo si vzal Kim starší. "Tak jo, připravte se na start." Koně si stoupli do řady vedle sebe a čekali na pokyn. "Žádné strkání." Poznamenal ještě Namjoon.

"Tři, dva, jedna, teď." Všichni se za hlasitého dupotu kopit rozjeli. Mezi  tolika lidmi jsem se vůbec nezorientoval. Nepoznám Felixe v davu. Teď jen mohu doufat. Hlavně když jsou všichni v uniformě tak je to také velká pomoc. Uchechtnu se a dále hypnotizuju skupinku koní, co se snaží dostat do čela.

Blíží se poslední zatáčka před cílem. Jeden kůň se odtrhne od stáda a prorazí cílem jako první. Všichni začnou tleskat. Chlapec si sundá z hlavy helmu. "Sakra to je Felix." On to vážně vyhrál. Naše whiskas dojela první. "Dobrá práce," potřese Namjoon Felixovy rukou. Felix teď právě vypadal, jako by nevěděl, která bije. No nemůžu se mu divit, jak tu panikařil a teď z něj ten všechen stres opadl.

"Za dostih nás bude reprezentovat Lee Felix, blahopřeji." Došel k němu i ředitel. "Parkur začne v jedenáct opět ve velké jízdárně připravte koně." Krucinál jsem na řadě, do teď jsem si neuvědomoval, že vlastně také závodím. No nejspíše teď ze mě bude druhý Felix. Vydal jsem se tedy do stájí.

Vešel do boxu Killera, "tak co zvládneme to." Pohladil jsem ho po lysině. "Hodně štěstí Jungkooku."  Prudce jsem se otočil, ke dveřím od boxu, nečekal jsem, že by sem přišel. No přišel spíše dohopkal. "Taehyungu." Zůstal jsem na něj nějakou dobu civět. Dlouho jsem ho neviděl. "Jin tě pustil." Taehyung se usmál. "Pořád mně hlídat nemůže." Vzpomněl jsem si na jeden strašlivý zážitek.

"Tae ty se nebojíš Jinovy vařečky." Tae vybouchl ve smích, "někdo tu už měl tu čest co, no už jsem si na ní zvykl. Některých věcí se holt nezbavíš. Jednou jsme s Yoongim Jinovu vařečku sebrali, aby nebyl výprask. Byl to vskutku geniální plán. No to by Jin nesměl mít asi tři náhradní." To si snad dělá srandu. Začal jsem se smát na celé kolo.

"Já myslel, že jsou to stále pro koně a ne že tu objevím Hyenu." Objevil se u boxu Felix se sedlem. "No tak, tak hrozné to snad nebylo." Felixovy z tváře úsměv zmizel hned, jak uviděl Teahyunga. "Omlouvám se pane, nevěděl jsem, že jste tu." Sklonil hlavu na náznak pokory. "V pořádku Felixi a blahopřeji k výhře." Věnoval mu mírný úsměv, ze kterého byl Felix mírně vykolejený. "Děkuji pane." Rychle mi podal sedlo a zmizel jako pára nad hrncem.

"Proč se tě tak moc všichni bojí?" Podíval jsem se na zamyšleného Taeho. "Někdy je třeba si vybudovat respekt. No nic pospěš si za chvíli je celá." No skvělé, sedlo prosím levituj. Teamu o pomoc říct nemůžu, jak by s těmi berlemi asi pomohl. Já to dám a co se nestalo vážně jsem musel nabrat nějakou svalovou hmotu a povedlo se mi to. Ještě rychle zbytek a můžeme.

Teahyung už odešel ze stájí. No nezabralo mi to moc dlouho ho připravit. Musel jsem se pochválit. Vyvedl jsem opatrně koně ze stájí, bylo to celkem náročné mezi všemi studenty a ještě s faktem, že Killerův box je úplně na konci stájí.

Došli jsme do velké jízdárny, no a je to tady začíná na mě dopadat nervozita. Tribuna se již začala plnit opět studenty. Z vrchu nejde poznat kolik je tu lidí, ale tady ze zdola ještě, jak na nás všichni hledí. Musel jsem spolknout knedlík v krku. Sakra já to nedám. "Nervózní Jeone." Uslyšel jsem hlas Sehuna, jak ten mi leze na nervy. "Ani v nejmenším." Dobrá lež, nasadil jsem si úsměv aby nikdo nic nepoznal a vyhoupl jsem se do sedla. Ještě jsem se na něj jednou zazubila stoupl si do řady za ostatními. "Myslím, že to můžeš rovnou vzdát. Na Nasit pojedu rozhodně já." Znovu na mě promluvil. "Sni dál." Odvětil jsem mu lhostejně. Možná při tréningu měl dobré výsledky, ale já jsem připraven vyhrát.

"Nastává poslední disciplína parkur, doufám, že jste všichni připraveni. Tak začneme." Všichni jsme se odebrali na bok. Bylo tu celkem dvacet překážek. No super jsou tu všechny, co jsme měli na tréningu najednou. Obvykle po nás Jin chtěl jen polovinu překážek, i když i celé jsme to párkrát zkoušeli.

"První Jackson Wang," Jackson vystoupil z řady a mohl začít. Bylo to samozřejmě i na rychlost. Jedna ze paní co byli, jako porota, držela stopky.  Jackson byl celkem rychlí, náhle mu však kůň odmítl skočit překážku, která byla určitě přes metr vysoká. Na druhý pokus už se mu to povedlo, ale zahodil jednu vrchní tyč. Konec už měl bez chyb.

"Děkujeme Jacksone, dobrá práce." Zařadil se zpátky do řady. Ředitel pomalu volal další a další studenty. Ještě nikdo to nezajel bez chyby. Vlastně ano jeden ano, ale jednou mu kůň odmítl skočit.

"Dalším studentem je Sehun." Začal jsem opět vnímat něco jiného než mojí nervozitu. Sehun se rozjel. Zůstal jsem na něj v úžasu dívat. Možná jeho tempo bylo pomalejší, ale za celou dobu neudělal, ani jednu chybu. No super takovou laťku neporazím.

"Výborná práce." Sehun se po dojetí usmíval, takovým tím zákeřným úsměvem. Zařadil se zpátky do řady. Samo sebou, že hned vedle mě. "Tak co Jeone, nechceš to už vzdát ať tu neztrácíme zbytečně čas."

"Sehune, docela pomalé." Ušklíbl jsem se a snažil jsem se ho ignorovat a to i dost úspěšně. "Posledním studentem, Jeon Jungkook."