Jezdecká akademie Galgi

Šestatřicátý

"Cože ráno!" Vzhlédnu hlavou k oknu, kde sem pronikali první ranní paprsky. Rozhlédnu se kolem sebe a uvidím Hobiho, jak si upravuje svojí uniformu.
"Dobré ráno šípková Růženko, jen nemusel si mi usnout na klíně, a hlavně na něj slintat." Nevěnoval mi jediný pohled a pokračoval ve svém upravování. "Já co!" Došlo mi co tím slintáním myslel a uvědomil jsem si co se mi v noci zdálo za sen. "Moc se omlouvám," vystřelil jsem z postele.
Hoseok se zasmál. "Klid Kookie, hned jsem tě shodil z klína. Přece si nemyslíš, že bych spal v sedě." Znovu se zasmál a odešel na snídani. Před odchodem ještě nezapomenul podotknout, že mě Jin vykostí a upeče na másle, když se nedostavím.

Celou snídani panovala u učitelského stolu pochmurná atmosféra. Nikomu moc nebylo do jídla. Chtěl jsem za nimi dojít a zeptat se jak je na tom Taehyung, ale jsem přeci jen student a neměl bych se zajímat. "Jungkooku,"někdo do mě mírně drb. Otočil jsem se a podíval jsem se na dotyčného. "Ahoj Felixi," sedl si ke mě. "Chtěl jsem ti něco říct." Krapet znervózněl. "Jimin, přejde na naší školu." Vyprskl jsem čaj, co jsem měl zrovna v ústech. Naštěstí si toho všiml jen on. "Proč by sem chodil!" Nechci aby tu byl, posledně mě dost zavařil. Co když bude chtít, bože to zase myslím na tu věc. "Prý je v Soulu bez tebe nuda a když rodiče zjistili, že chodím na stejnou školu jako ty. No neměli žádné námitky. Přijede zítra nejspíš." Sakra já ho tu nechci, chci? Bože já nevím. Je to asi opravdový kamarád, že odjede od všech kvůli mě. Ale co když mu jde o něco jiného. Přece jen je to Park Jimin, u něj člověk nikdy neví.
Felix se podíval na své hodiny, "Jungkooku, sakra nestíháme." Pobral jsem své věci a zamířil si to ke stájím. Bude den kdy bych přišel v čas? Prosím aspoň jeden.

Rychlím tempem jsme se dostali do stájí. Všichni už tu byli. "Pozdě, jako obvykle." Poznamenal Yoongi, který vypadal, že by nejraději zalezl zpět do postele. "Promiňte." Uklonil se Felix a já ho hned následoval. "Jungkooku, jedeš na Přízraku." Nechápal jsem, proč jsem si nemohl vzít Killera, ale nebudu otravovat. Přišel jsem pozdě, raději budu mít jazyk za zuby. Připravili jsme se a po chvíli jsem už všichni seděli na koních ve velké jízdárně.

Yoongi si vzal slovo. Chodil před námi jako nějaký generál. S jeho výškou a také ten fakt, že my sedíme na koni a on je tam dole, byl vcelku k popukání. Takový malí mraveneček to byl. "Takže milí studenti, jistě se k vám již doneslo, že se blíží Nasit. Jako každý rok, je ze řad studentů každého ročníku pro každou disciplínu jeden vybrán. Účastní se ho i kantoři, tak doufám, že nám neuděláte ostudu. Během tohoto týdne se rozhodne o účastnících, každý máte šanci se kvalifikovat. Ovšem jeden student jedna disciplína. Dobře si rozmyslete co budete chtít, rozuměli jste." Yoongi dokončil svůj monolog. "Ano pane." Všichni jednohlasně řekli, samozřejmě až na mě. Všichni mají z Yoongiho, tedy chci říct Pana Mina, strašný respekt. Nechápu proč se ho tak všichni bojí, možná na venek působí děsivě, ale uvnitř je strašně milí a hodný. "Pane Jeon, rozuměl jste." Došel ke mě. "Ano pane." Řekl jsem vcelku nervozně. "V tom případě by jste měl na mé otázky odpovídat společně s ostatními. Doufám, že příště to nebudete chtít kolkovaným dopisem." Teď mě celkem vyděsil, musím uznat. "Ne pane, už se to nebude opakovat." Už začínám chápat tu autoritu.  "Takže, Lee Felix." Znovu si stoupl pře nás."Zde." Řekl a zaměřil pohled na Yoongiho. "Disciplína?" "Dostih." Gi si to zapsal do desek, kterých jsem si vůbec nevšiml. "Vnější okruh, severní výjezd. Bude tak Pan Kim starší, hlas se u něj." Felix přikývl a rozjel se z Jízdárny. "Jung Hoseok," Hobi zařval skoro přes celou jízdárnu. "Zde!" Nad tím jsme synchronně já i Yoongi protočili očima. No možná jsme přece jen příbuzní. "Pane, vybral jsem si drezuru." Znovu si to zapsal. "Takže, ty tu zůstáváš se  mnou." Další studenti se rozdělovali do skupin. Moc jsem nevnímal. Poté mě ale zaskočila odpověď. "Parkur." Zbystřil jsem jak surikata. Gi si to opět zapsal. "Takže Sehune, venkovní jízdárna bude tak čekat, Pan Kim." Oči se mi rozzářili, žer uvidím Taehyunga. Ujistím se, že je v pořádku. Spadl mi kámen ze srdce.  "Seokjin," Yoongi dokončil větu a kámen se mi na srdce znovu vrátil. "Pan Kim mladší je z lékařských důvodů indisponován, toto vám jako odpověď musí stačit."

Všichni byli rozděleni na disciplín, samozřejmě až na mojí maličkost. "Takže poslední Jeon Jungkook." Přišlo mi zbytečné říkat zde, když jsem v řadě zůstal poslední, ale přece to řeknu. "Zde." Yoongi se zasmál, "No to vidím, takže Jungkooku co jsi si za ten krátký čas zde vybral." Usmál jsem se na něj, "parkur. "Víš kam máš jít?" Zeptal se mě, protože znovu to už říkat nechtěl. "Ano pane." Rukou mi pokynul k východu z jízdárny a já se vydal ven za Jinem. Doufám, že aspoň on mi něco řekne o tom co je s Taehyungem.