Jezdecká akademie Galgi

Čtyřiaosmdesátý

Na pokoji jsem byl opět s Hoseokem. Ležel na horní posteli a nehodlal se hnout. Na jídle mě říkal, jak ho Pan Min zapřáhl. Nechápu, jak si můžou všichni na Yoongiho stěžovat, že je moc přísný. "Vždyť je to úplné zlatíčko."

"Je zlatíčko, co má velké drápky, kterými tě roztrhá ani nemrkneš." Protočil oči Hoseok, "chápu, že další závod se blíží a my se převážně flákáme, ale nemusí to zase přehánět." Otočil se na bok.

"Jen chce pro vás to nejlepší, to snad chápeš. Yoongi je úžasný člověk, jen ho nikdo nechápete. Možná se tváří pořád podrážděně, ale uvnitř je starostlivý." Začal jsem ho obhajovat, nebýt jeho kolik věcí by bylo jinak.

Hoseok dlouho nic neřekl. "Hobi spíš?" Optal jsem se, protože jeho tělo se už nehýbalo. "Koniksichte." Zkusil jsem to ještě jednou abych měl jistotu. No nejspíše opravdu usnul. Raději půjdu ven, ať ho neruším. Přeci jen dnes je venku opravdu krásné počasí.

Chtěl jsem se podívat z okna abych se ujistil. Měli jsem okno v druhém patře pravého křídla. Zahleděl jsem se z okna ven a hned mě do tváře uhodilo krásné jarní slunce, před kterým jsem zavřel oči a nechával se hladit jarními paprsky po tváři. 

Když už jsem se dostatečně nabažil paprsků, obul jsme si sví oblíbené boty a vyšel ven z pokoja, abych Hobimu nerušil jeho krásný spánek. 

Vyšel jsem na dvůr, kde se pár studentů slunilo na lavičkách a odpočívali nad dopoledním vyučování. "Pan Min nám dal zase pěkně zabrat. Nevíš co mu zase přeletělo přes noc?" Uslyšel jsem konverzací dvou kluku pod Jínovým oknem. 

Nejspíše to nepřišlo je Hobimu, více lidí se muselo všimnout Yoongiho podrážděnosti. Já jsem, ale Yoongiho ještě dnes neviděl. Třeba se jen špatně vyspal. No nejspíše si to jen nalhávám a opravdu se něco děje. Když dnes nikdo nebyl na obědě, je to divní.

Vypal jsem se kam mě nohy táhli. Neměl jsem, žádný cíl. Prostě jen půjdu. Nějakým způsobem jsem se ocitl před vchodem do stájí. "Nejspíše se chci projet." Uchechtl jsem se a vydal se k zadnímu boxu, kde odpočíval Killer. 

Hlasité kopání do drátek mě však v chůzi zastavilo. Jeden z koní začal neuvěřitelně vyšilovat. Řehtal a pořád kopal nohama do všech stran a hlavně poté do dřeva před sebou, které vypadalo, že se každou chvíli rozletí. 

"Co šílíš?" Zastavil jsem se před tím koněm, který už tolik nevyváděl a celkem se uklidnil. "Přízraku, proč vyvádíš." Podíval jsem se na cedulku s jménem. "Kim Taehyung," řekl jsem nahlas a povzdechl si. 

"Chceš se projet? Byl tu dnes tvůj jezdec?" optal jsem se vraníka přede mnou. Nejspíše jsem se už úplně zbláznil. Povídám si tu s koněm. Vraník hlasitě zařehtal. "Tak pojedeme." Bral jsem to jako souhlas. Jistým způsobem jsem věděl, že se toho koně nemám bát. 

V rychlosti jsem nesedlal a nauzdil. Vypadal nadšeně, že jde zase ven. Před Jízdárnou jsem na dost vysokého koně nasedl. Měl jsem celkem obtíže. Třeba doteď nechápu, jak se mi povedlo na něj vůbec to sedlo vyhodit. 

"Tak pojedeme," pobídl jsem koně k lesu. Zdálo se, že je opravdu nadšený s projížďky. Vždyť to není nějaká doba co na něm Taehyung seděl. Nechal jsem otěže volně položené na hrušce a nechal ať mě Přízrak vede.

Úspěšně jsem přežila víkend, jsem celá dolámaná a znovu na nějakou dobu nechci alkohol vidět, dávám tomu tak tři dny, jak se znám. Jak jste ho strávili vy?