Jezdecká akademie Galgi

Devětačtyřicátý

Uběhl už nějaký čas a dnes to mělo nastat. Nasit se jel dnes, dnes! Srdce jsem měl až někde v krku jak jsem se bál. Hobi na tom byl podobně, ale udržoval si svojí pozitivní náladu za každé situace. "Jungkookie klid, bude to v pohodě, když prohrajeme nic se neděje. Příští rok to zkusíme znovu." Jeho slova mě celkem i povzbudila, ale já se nebál prohry já se bál zklamání.

No aspoň nejančím jako Felix. Ta miska granulí od rána objímá záchodovou mísu, co jsme slyšeli od Hyunjina. Je mi ho líto. Doufám, že se při závodě nepozvrací. I když by to byla vtipná podívaná. Jin mu prý dal nějaké prášky aby se uklidnil. Felix vždy strašně panikaří.

"Škvrňata je čas jet." Do pokoje vešel menší bělovlásek. "Hned Yoongi," Usmál jsem se na něj a sbalil si své saky paky. "Doufám, že máte vše. Vracet se už nebudeme." Oba jsem jen letně přikývli. Na chodbě jsme ještě nabrali Felixe, který vypadal, že snad vypustí duši. "Tak jedeme."

Sešli jsme na dvůr, na který dopadali první sluneční paprsky, kde již byli ostatní. Taehyung, Namjoon a Jin. Kdo asi bude učit když všichni odjedou. "No ostatní si užijí trochu volna." Povzdechl si Yoongi, který by se nejraději flákal někde v posteli.

Vyšli jsme z hlavní brány kde byli tři auta. "Tak jo Jin a já řídíme, jak si posedáte je na vás." Rozešli jsme se tedy k autům. Já jsem si sedl za Yoongim dopředu, a za nás se dost neohrabaně posadil Taehyung. K Jinovy si dopředu sedl Namjoon a vzadu seděli Felix s Hoseokem. Snad mu zvedne náladu. Vypadá jako by jel na porážku a ne na závod.

Rozjeli jsme se vstříc nadcházejícímu závodu. Cesta do Busanu je dlouhá, jednou jsem tam byl s otcem, když jsem byl ještě malí. Měl tam nějaké obchodní jednání. Díval jsem se z okna hypnotizující ubíhající krajinu.

"Yoongi," Uslyšel jsem zezadu Taeho hlas. "Ano?" Yoongi neodtrhával oči z vozovky. "Bude tam Han že? Taeho hlas trochu posmutněl. "No můžeme se jen modlit aby tam nebyl, ale jak toho všiváka znám tak tam určitě bude." Zaposlouchal jsem se do jejich konverzace. Pamatuji, že Han byl jejich kamarád z dětství. Vím, že Tae mě před ním varoval a trochu se ho nejspíše i bojí. "Co se vlastně stalo, slyšel jsem, že jste byli přátelé?" Oba si povzdechli.

"To je na dlouhé vyprávění škvrně." Snažil se z tohoto tématu vycouvat Yoongi. "Do Busanu je to ještě dlouhá cesta." Já se prostě nenechám odbýt. Má zvědavost je vážně velká. "No když to tak moc chceš vědět škvrně. Tae je to na tobě já řídím." Uchchtl se Yoongi. Právě z toho bravurně vybruslil.

Chudák Tae, bylo to od Yoongiho kruté ale co, je to Yoongi. Pokud jde o nic nedělání je mistr. Otočil jsem se dozadu na Taeho. Nahodil jsem ten vůbec nejvíce nevinný králičí úsměv jaký jsem uměl. Tomuto nemá šanci odolat, tomuto by odolal snad jen Jin. Ať jsem se snažil sebevíc vařečka mě neminula.

"Nesnáším tě Yoongi." Protočil Tae očima, uznal porážku znamenitě. "Taky tě miluji Tae." Yoongi se usmál, ale stále dával pozor na vozovku. Nemusíme se hned vybourat, jednoho mrzáka už tu máme, nepotřebujeme další dva. Ke všemu by jsme ještě dostali od Jina za dělání blbostí.

"No už je to několik let, Leu Han, Yoongi, můj bratr a já jsme studovali na Galgi. Sulgi zde byla učitelkou. Byl jsem na pokoji s bratrem a Yoongi s Hanem. Han byl celkem tajnůstkář. Nějak jsme to neřešili, nebyl důvod. Po nějaké době jsme se i sblížili. Vše bylo skvělé, trávili jsme společně hodně času. Poté co se stal ten incident na závodě se Han vypařil. Není se čemu divit.

Měl Sulgi před závodem utáhnout sedlo, šel tam ale sedlo nedotáhl. Sulgi při prvním skoku spadla i se sedlem rovnou pod Killera, nebyla možnost aby to přežila. Zkoušeli jsme se kontaktovat Hana, dokonce se nám to i povedlo. Ze začátku říkal, že on za to nemůže, že ten kůň zkrátka nosí smůlu. Celkem v tom pravdu měl. Chtěli jsme to přestat řešit, jenže poté se ukázal na mistrovství za školu Choego. Pochopili by jsme kdyby se jezdectví vzdal jenže on hned změnil školu. Na závodě jsme ho vyhledali, bylo moc nezodpovězených otázek. On řekl.."

"Taehyungu dost." Vyštěkl Yoongi, měl oči ze skla. Bylo vidět, že se drží aby se nerozbrečel. Když jsem se podíval na Taeho, byl na tom podobně. Mrzelo mě, že jim otvírám staré rány. "Promiňte, že jsem se ptal." Zapnul jsem rádio a pustil jsem tam Deachwitu. "Něco na zlepšení nálady?" Usmál jsem se. a pustil jí.

"Škvrně," usmál  se Yoongi. Já jsem hned začal zpívat s prvními slovy. Kluci se ke mě přidali. Samozřejmě v rychlejších částech textu jsme se s Taehyungem úplně ztratili, nechápu jak to Yoongi dá tak rychle. Říká mu něco slovo kyslík, protože o tom dost pochybuji.

Cesta utíkala dost rychle, za neustálého zpěvu. No mám svůj osobní koncert od Agusta D, co více si můžu přát. Myslím, že Jimin by teď pukl závistí, ale to ještě příjde. Ještě musím přesně vymyslet, jak ho naservíruju té divoké šelmě Min Yoongimu.