Mazlíček

-83-

Večer jsme si udělaly doma relax. Objednaly pizzu,zavrtaly se spolu do teplé huňaté deky o velikosti menšího státu a dívaly se na Hledá se Nemo. Tedy,u toho dívání asi jen jednotné číslo. Richard řešil jakousi pracovní záležitost a v kuse ťukal do notebooku na svém klíně, takže pohádku spíš jen poslouchal.Ležíme vedle sebe na gauči,on na zádech s jednou rukou pode mnou a druhou na notebooku a já na boku opřená o něj zády a s hlavou položenou na jeho paži. Krátce před osmou nám Marlowe donese máslový popcorn. Posadím se a vezmu od ní misku.

"Děkuji". Hospodyně pohledem spočine na Richardovi a s povzdechem mě pohladí po hlavě. Jo, štve mě to. Poslední dobou má práce tolik že vůbec nemáme čas jeden na druhého. A když už ten čas máme, stejně u něj řeší práci.

"Zůstanete tu?"zeptám se tiše.

"Promiň andílku,ale musím ještě žehlit"omluví se a odejde. Jím popcorn a koukám dál na pohádku sama. Na stolku zavibruje můj mobil.

Honey😘🖤: Už jsme v kině. Doma dobrý?

Nah,co jí mám odepsat? Krutou pravdu nebo milosrdnou lež. Nechci jí kazit večer.

Vy: Bavte se děcka 🖤 my měly pizzu a koukáme na pohádku

Honey😘🖤: Děkujeme 🫶🏼 Pěkný,tak užívejte

Honey 😘🖤: Jinak,psal mi Sam. Našli byt! No chápeš to?! Je dost možné že se příští víkend už budu stěhovat tam😅

Tak to bude teprve něco. Když už tu nebude ani Julia, zůstanu tu ve chvíli kdy bude Richard pracovat skutečně sama. Ach jo..

Vy: Skvělý!!🖤

"Cítím kukuřici?"ozve se za mnou. "Pročpak už se netulíš zlatíčko?".

"Nechci drobit"hlesnu a podám mu misku,aby si taky vzal. Nabere si plnou hrst a pak si jednotlivá zrnka vkládá do úst.

"Já vím"řekne tiše mezi sousty."Mrzí mě to. Dej mi ještě 10 minut,ano? A už to opravdu odložím".

"Dobře ". Pohádka už je téměř u konce. Venku se stmívá. Otřese mnou zima. Kdy se tu tak ochladilo?Richard ťuká do klávesnice všemi deseti jako zběsilý, přijde mi že píše emaily nebo tak něco. Za chvíli ale slyším jak notebook zaklapne a odloží. V ten okamžik mám jeho ruce kolem pasu a stahuje mě k sobě.

"No pojď sem"zasměje se když přes nás zpátky přehodí deku a přetočí nás tak, že já ležím na něm. Jooo,tohle jsem potřebovala. Položím si hlavu na jeho hrudník a zavřu oči. Deka je teploučká a sám Richard hřeje lépe jak ústřední topení. Jednou rukou mě zvolna drží za zadek a druhou mi po zádech prsty něžně kreslí obrazce a namotává si pramínky mých vlasů.

"Vím že je to těžké"šeptne. "Ale dej tomu čas. Slibuju že se to srovná. Jen toho mám opravdu hrozně moc". Já vím a snažím se mít pochopení. Ale na druhou stranu chci být i sobecká a mít ho jen pro sebe. Trochu se to ve mně pere. Když už se mi klíží oči únavou,zase nás přetočí. Tentokrát je nahoře on.

"Takhle lepší"usměje se,odhrne mi ofinu a políbí mě na čelo. To stoprocentně,hehe. Spokojeně zavrním když si utvoří cestičku z polibků přes tváře a čelist až ke krku kde se zastaví a něžně mi jej opečovává. Roztékám se blahem. Avšak všechno krásné jednou končí. V hale se rozezvoní pevná linka.
Richard ustrne a mírně zvedne hlavu. Ale nevstane,aby to zvednul. Zůstane tak.
Z prádelny vyjde Marlowe a rovnou k telefonu. Nejde jí to mít za zlé, dělá jen svou práci.

"Dům pana Maxwella. Ano,moment". Richard se nadzvedne na loktech tak,aby na ni přes gauč viděl. Sykne a zavrtí hlavou. Sleduji Marlowe v mezeře mezi opěrkou. Pokývá hlavou, pochopila gesto.
"Omlouvám se, zdá se že pan Maxwell zde není. To opravdu nevím,je mi líto. Oh..Kdy bude k zastižení?". Zvedne oči k Richardovi a ten opět zavrtí hlavou.