Moments

Chapter three - That boy from yesterday

   V neděli se probouzím s podivným pocitem. Nemohu pořád přestat myslet na muže, jež mne doslova propaloval blankytně modrýma očima. Vrtá mi hlavou, kde se zrovna v Rotterdamu bere osoba s australským přízvukem. Polije mne horko v tvářích, když si vzpomenu na nekonečně dlouhé sekundy v ten moment. Vypadal tak nějak zvláštně až roztomile. V jeho tváři se objevily roztomilé jamky, když se usmál. Dokonce váhal nad svým jménem, jestli řekl správně. Uculím se nad tím.

   Roztomilejšího člověka s takovou nervozitou, že by zapomněl svou hlavu v oblacích, jsem nikdy neviděla.

   V leže si promnu rozespale oči. Vůbec se mi nechce vstávat. Nejradši bych zapadla do postele a proležela celičký den. Po uplynutí doby, co se pouze válím na madraci a přemýšlím, čemu bych se mohla vyhnout, konečně přiměji duši a tělo se zvednout. Přemístím se do koupelny vykonat ranní hygienu, ale pořád zůstávám v pyžamu. Vrátím se z přízemí do pokoje s jablkem v ruce a zalézám zase do postele.

   Nemohu ho prostě vypustit na chvíli z hlavy. Samozřejmě, někoho mi připomínal, ale ten problém je v tom, že já nevím koho. Podle úpěnlivého a polochraplavého hlasu usoudím, že takový může mít jedině zpěvák rockové kapely - a nebo nějaký opilec (tak mi zrovna nepřipadal). Třeba se jen rozhodl cestovat a vnímat jiné styly hudby.

   Ale sám bez kapely?

   To mi jasné opravdu není.

   Odhodlaně se zvednu z postele a rozhodnu se ho za každou cenu najít. Nastartuji laptop a vezmu si ho do postele. Posadím se do tureckého sedu a laptop položím na stehna. Chvíli počkám, až procesor laptopu naskočí a poté dychtivě klikám na ikonu internetu. Nevím, jestli mám hledat hned na vyhledávači nebo na sociálních sítích. Vyzkouším obě možnosti. Do jedné karty vložím vyhledávač a do druhé adresu sociální sítě. Nedočkavě klepám prsty do klávesnice, aby se vůbec internet načetl.

   Když se povede, do příslušné kolonky napíši první jméno Luke.

   Luke Evans - uhm...vedle.

   Luke Cage - ani náhodou.

   Luke Perry - zase ne.

   Luke Skywalker - to určitě.

   Promnu si prsty kořen nosu a těžce vydechnu. No...to je dost velký oříšek.

   Poraženě kliknu na posledního, který se mi zde objevil. Všechno nadšení se mi vrátilo zpět, když jsem spatřila tvář dotyčného. Zakryji si rukama tváře a neuvěřitelně pozoruji několik obrázků a článků. Na jedné fotce se zářivě usmívá do kamery s jemně přivřenýma očima a kolem nich se prohloubily drobné vrásky. Na druhé si rukou plnou skoro nepozorovaně vystouplých žil prohrabuje čistě blonďaté vlasy na pravou stranu. Okouzlená se prudce nadechnu.

   Když je v australské kapele, nemůže být přece tolikrát středem článků o světových hvězdách. Tak počkat...

   ...on je ze světoznámé skupiny.

   No potěš koště. Já jsem se srazila se členem australské a slavné kapely. A také si myslím, že jsem si zadělala do velkého maléru.

   Dojde mi, že ten zpěvák a toho zpěvákovo jméno jsem slyšela od Stephanie. Ano, jsem v pěkném průseru.

   Jestli se to donese až před její veličenstvo, budu na hranici upálená jako Johanka z Arcu. Jenomže ona bojovala v čele za francouzské vojsko, poté zajata a nakonec upálena za kacířství. Já jsem nebojovala za holandský lid a ani jsem nebyla zajata u prezidenta. Upálená budu za...za co bych měla být upálená? Každému se může stát, že narazí do člověka (dost atraktivního člověka), jenž se líbí osobě, se kterou se vzájemně nenávidí. Nejsem a nebudu jediný případ.