Moments

Chapter twenty-seven

POVINNĚ MÁ ŘEČ NA KONCI!

Meddie

Uběhlo několik slunečných dnů v červenci. Popravdě, jsem strašně unavená a vysílená. Jedenáct dní, co chodím na brigádu. Dozvěděla jsem se, že původně mám sypat do pytlíčků sazenice různobarevných tulipánů. Teď deset hodin věčně sehnutá  sázím do zahrad semínka květin. Všichni se dřeme jako koně. Melanie, Kelly, Flora a Blake, s kterými pracuji - mají okolo padesáti let a jsou strašně mílí - pořád o tomhle diskutují. Mohli by si pořídit nějaké stroje na sázení. Pracují zde už přes dvacet let takhle sehnutí. Občas mají týden volna, aby si oddychli. Je úctihodné, že s prací dávno nesekli.

Sedím vyvalená na dece na naší posekané zahradě. Slunce jemně praží do mé pokožky a letní vánek profukuje okolo. John s Miou zařizují osobní věci. Můj pokoj vypadá naprosto úžasně. Bílý nábytek se skvěle vyjímá ve fuchsiové barvě. Samozřejmě už pokoj obhlédla Lily, která se nad tím rozplývala. Udělala jsem si ve všem kompletní pořádek. Na konkrétní fotky jsem pořídila rámečky a rozmístila je na stůl a na noční stolek. Vypadá to tam útulněji než předtím. Johnův pokoj je taky vymalovaný. Světle modrá je perfektní. Jenže on si to tam nijak neupravil a spíš si to tam ještě víc ušpinil. Prostě chlap. Bože můj, už si přeji, aby tohle utrpení s prací skončilo. Nejsem na tohle zvyklá.

Upravím si sluneční brýle na nose. Nevím, co mám dělat. Dneska má volat Elis přes Skype. Má nálada se nachází mírně pod bodem mrazu. Dnes mě naštvaly letní zácpy na silnicích. Každý cestuje buď do zahraničí nebo na letiště. Nejradši bych se sbalila a odletěla taky někam na krásnou dovolenou. Například na Tahiti. Sice miluji z ročních období zimu, ale létem taky nepohrdnu. Chození po písku jen v plavkách. Hodně, hodně zkreslená představa. Když kolem mě profoukne studený vítr, oklepu se. Nebyl zrovna dobrý nápad, chodit ven jen v tílku a kraťasech. Sbalím svých pět švestek a peláším domů. John s Miou sedí v jídelně u stolu obklopeni různými papíry. Potichu, abych je nerušila uklidím deku a vydám se do pokoje. S úsměvem se rozhlížím po pokoji. Líbí se mi. Tak jako mé vlasy. Sice už trochu zesvětlaly, ale vypadají pořád krásně. Přejdu k oknu a podívám se ven. Vítr ohýbá špičky jehličnatých stromů a z dálky se vlní voda v rybnících. Otevřu okno dokořán a přemístím se na parapet. Ujistím se, abych z parapetu nespadla. Cuknou mi koutky.

Zakotvím pohledem na příjezdovou cestu. Před polorozpadlým plotem stojí náš modrý Jeep, který už si chce asi hodit mašli. Zbystřím pozornost na osobu, která se nebezpečně rychle blíží k nám. Přes slince, které mi přímo svítí do očí nic nevidím. Proto se nahnu a dám si před oči dlaň, abych jim aspoň trochu stínila. Osoba se přibližuje k brance, ale zakopne o kámen. Hlasitě zanadává a otevře branku, která se převrátí a padá k zemi. Zasměji se. Lily. Vždycky zakopává o ten kámen a rozbije branku. Slezu z okna a zavřu ho. Teď mi vrtá v hlavě otázka...co potřebuje? Vlasy si svážu do volného drdolu. Když zaťuká třikrát rychle na vchodové dveře, jdu jí otevřít. Sotva, co je otevřu, vrhne se mi do objetí a silně mě zmáčkne. Pokrčím nad ní obočím. S ní v náručí zavírám dveře a potichu se přesouváme ke schodům. Uslyším vzdechnutí. To mi nedá a odtáhnu se. Podívám se jí do očí. Má neutrální výraz a tmavé kruhy pod očima. V očích se značí smutek, vyčerpanost, zoufalství. Pokynu, aby šla nahoru. Přikývne a vydá se nahoru. Když vejdeme do mého pokoje, svalí se na postel a začne vzlykat. S nechápajícím výrazem se posadím na onen kraj.

"Víš, jak jsem ti říkala o...o tom klukovi?" podívala se na mě a já znovu nakrčila obočí.

"Hnědý kudrliny, zelený oči, libovej úsměv..." upřesní a já kývnu. Vzpomínám. Vyzvu jí, aby pokračovala.

"On...on odjel do Ameriky a ani se se mnou nerozloučil," dořekne Lily a padne znovu do peřin. Pohladím ji po zádech a podívám se naproti. Zase přemýšlí o klukách...jako by si nedala říct. Je o rok starší a nemá rozum. Nemůže zůstat sama. Ne, že by byla nějaká coura - kriste, to ne! Jen potřebuje někoho, kdo by s ní byl, na ní myslel... Ano, obě se podporujeme, ale například se nemůžeme líbat...nejsem proti homosexualitě, ale tohle si nedokážu představit. Ráda bych jí pomohla, ale s klukama...téma s nimi je tabu. K tomu mám tak úžasnou vadu, takže se nedá nic dělat.

"Můžu zůstat u tebe?"

________________________________________________________________________________

Hi guys!^^

Dneska trochu nudnější díl. V dalších dílech to bude trochu volnější. Vůbec, ale vůbec nemám čas... doháním známky a piluji si známky na vysvědčení...k tomu mi je nevolno, takže fakt nevím, jak to zvládat...

Potřebuju vědět, kolik lidí to čte tzv. sčítání lidí. Napište mi koment, jestli mám pokračovat. Rozhodnu se, buď na malou pauzu nebo uvidíme...

PS: děkuju, blížíme se ke 2,1K přečtení.

With all love my darlings :*

* terka69 *