Moments

Chapter twenty-three

Pustit písničku v médiích :)

Meddie

Ležím na posteli. Přemýšlím o životě. Má cenu ještě žít kvůli němu?

Dělám si srandu, až tak na dně nejsem.

Sedím na posteli a znuděně projíždím Facebook. V tom mi napíše Lily.

Lily: Čauky mňauky.

Já: Ahoj Lily.

Lily: Za prvé, proč jsi nebyla na mši a za druhé, proč ses mi nepochlubila??

Já: Nechali mě doma spát po včerejšku. Prý jsem vypadala strašně.

Lily: Z toho vyplývá...líbal aspoň dobře? Předpokládám že jo, když visíte všude.

Úplně vidím ten její pobavený a zároveň lišácký úsměv.

Já: Řeknu ti, nepopsatelný. Jenže teď nevím, co mám dělat. Nechci být známá a slavná. Nechci být ta, o které si myslí, že je štětka nebo něco podobnýho. Chci svůj tajemný život s váma - s mou rodinou a ty do ní už prakticky patříš od malička. Láká mě představa být s Lukem, jenže vidím tam ty pomluvy a to všechno...vůbec nevím, jestli mi napíše nebo...

Lily: Ty ses teda rozjela...si to nemohla zkrátit?? Meddie, to je normální. Většinou se to všechno hned zakope pod koberec. Fakt bych byla na tebe pyšná, že máš u sebe celebritu, ale je to jen na tobě. Život je risk, ale risk je zisk.

Já: Sis přečetla někde ten citát, viď?

Lily: Pomáhala mi učebnice z češtiny...je to legální!!!

Já: Prosímtě, i kdyby jsi někde fetovala (to doufám neděláš) nebo měla tajný románek, nikdy bych tě nepráskla. To nejlepší kamarádky nedělají.

Lily: Přijď na návštěvu a dýchni si. Smrdím jen potem.

Já: Ne, díky za optání. Ty se přijď zase k nám vykoupat.

Lily: To jsi přehnala. Za hodinu jsem u tebe!!

Já: Jaké chceš pití? Brambůrky?

Lily: To bys mohla...jdu se s dovolením vykoupat.

Já: Za hodinu tě teda čekám!

Dokážeme si domluvit schůzku během čtvrt hodiny. Já jí zbožňuju, i když se měla narodit jako kluk. Hodně mi tím zlepšila náladu. Vyměním Facebook za Twitter. Hned se mi ukázalo více než dvacet upozornění. Vždyť tam bylo před obědem třicet! A ty jsem označila jako přečtené! Ztrápeně si vzdychnu a vložím hlavu do dlaní. Nechci mít pořád tolik upozornění. Budu konat, až se něco stane. Nebudu ta první, která se vzdá z boje. Zvednu hlavu nahoru k nebi a říkám si: kdybys tady byla mami. Pevně semknu čelist a dodávám si odvahu na otevření upozornění. Vylétne mi zpráva od Luka, že přidal příspěvek. Koutek úst mi vylétl automaticky nahoru. Rozkliknu to, ale v tom mě raní u srdce. Jako kdyby mi tam vrazil sto dýk.

xxLuke5SOSxx: Lidi, klid. To nejsem já. Je pravda, že jsme byli v Rotterdamu, ale s tou nádherou bych nikdy nechodil...

Chytím se za hlavu a čtu si to ještě několikrát. Meddie, nádech, výdech... Steče mi po líci neposedná slza. Já...já jsem mu včera vyznala city k němu, které jsem dosud u sebe nepociťovala a on...on to zruinoval, uzemnil to...Spletla jsem se, šeredně jsem se v něm spletla. Já naivní kráva jsem měla za to, že to myslí vážně. Horké kapky mi stékají po tvářích a já se cítím využita. Miluju ho. Ty jeho blankytně modré oči, které se na mě dívaly jako na boží stvoření. Ty jeho rty s černým kroužkem, které se na mě usmívaly. Poprvé a naposled jsem je mohla políbit... Celé to bylo jen odreagování. Dosáhnout tak puklého srdce bezmocné a otupělé dívky. Je stejný jako všechny celebrity. Úplně stejný. Bože...chtěl jsi to? Chtěl jsi, aby mě zruinoval jako fasádu? Povedlo se ti to.